Ztrácím se v atomárních výrocích
o lásce; někdy o chcaní po zdech.
Bublinky v pivu bijou morseovku jednoho
a já zažívám logický prostor bez těla
zavřen v láhvi mešního džina.
Třistašedesátpět nocí rostu
v krutém porostu vinic a chmele,
avšak brigáda na sběr se nekoná,
není na zaplacení a jsem poničen mrazem.
Život mám jako prefix smrti
a smrt sufix k život; pouze a jen.
Piji, degustiji, chlastám a polykám
minulost v ranní kávě s lžičkou curku.
Pár flašek od vína, sklenice od piva
havran s bílou hlavou za oknem
já nahý na kachlíkové zemi v koupelně,
zabalen v syntetickém a priori.
od sv Nestesti
dne 04.05.2013 09:37 ·
15 Komentářů ·
985x čteno ·
Nic. Tahle báseň se přede mnou prostě zamkla do koupelny a nepustí mě dovnitř i kdybych tři hodiny mlátila a kopala do dveří... nechce se mi vůbec přemejšlet, proč si to jako autor vyšperkoval takovou náloží spojení a slov, jejichž užití považuju za naprosto samoúčelný... A proč se mi o tom nechce přemejšlet? protože mam dojem, že mi nesděluješ nic, co by mi nemoh říct kdokoliv jinej nějak stravitelnějc. Celkem by mě zajímalo, co pro tebe znamená atomární výrok... pro mě nic, logiku a teorii množin sem nestudovala, ale ještě že máme gůgl, že ano...hm... a dál... logický prostor bez těla, opět hm a hm i u mešního džina (víno za něco tvrdšího? To nestačí)... a pořád nic... Pak gůglim prefix a surfix a nemůžu se zbavit dojmu, že si ze mě někdo dělá srandu... nic ve zlém, ale já tohle prostě ne.
Ta slova znějí asi chytře, ale básni to v žádným případě
neprospívá- rozhodí už rozjímání nad důvodem či smyslem
použití, věc zastaví a nechává čtenáře spíš přemýšlet o "správnosti"(?)
jich použití.
Nechci vnímat text jinak než nevýstředně,
teď, možná, já, asi...
jak napsal Jarek a Stína a já jsem téhož názoru, ta snůška cizích slov tu báseň umrtvuje do něčeho v čem se nedá vyznat...
a mám-li gůglit v básni, prosím, ale maximum jedno slovo...
zmatená z toho všeho ve finále ani nejsem schopna vnímat myšlenku básně...
ale možná se najdou i ti, co ti porozumí:-)
nemôžem si pomôcť, no čosi fascinujúce si do textu „vlial"
núti ma to čítať opäť a znova
kým sa mi nevyskladá obraz
viny samosudcu i „trestu"
dal si to nemilosrdne..zhryzavo
ešte sa tu vrátim
ak nie kvôli zvyšku, kvôli poslednej strofe určite
a páči sa mi, ako jednoducho skáčeš
z toho „charakteristického" filozofovania k všednej každodennosti..či ako to nazvať
akoby ponorený do seba a občas vystrčíš hlavu a tam..život svet :)
no fajne si to poňa, túto témul..podľa mňa :)
Šel bych se někam ožrat, někam ven a někam, kde se žije.
Bohužel se mi to povedlo, takže asi někdy jindy... Jinak stále platí, co jsem psala ve svém posledním komentáři na Tebe. Odpověděl jsi a a až budu ve formě, tak se vrátím...
Jinak... já taky miluju atomický prostory a morseovku. Ale to nestačí nestačí. Milionkrát to nestačí. (A kdybys vědělm co mě to stojí držet si teď slova a myšlenky na uzdě, stačilo by to... :)))
Super. Děláte mi opravdu radost.Hodilo by se vysvětlení a pojetí básně jako autora. Není problém. Popravdě je tohle reflexe na skutečnost, která se stala. Bod pro Oldu.
Chytrost slov v básni, aneb slovo jako slovo není slovo pro koho...ten den jsem měl sezení s filosofickou sebrankou ostravskou a právě se debatovalo nad jazykem a jeho prostorem. Ona technická slova (jak jim říkáte) byla vcelku normální, "skoro" přirozenou součástí přirozeného jazyka. Použil jsem je proto, neboť striktní definice poetického jazyka asi není, různé jsou, ale ta alma mater zatím ne. Báseň četlo i filosofické osazenstvo a nic podivného na slovech jim nepřišlo. Báseň má jen ukázat, že hranice mezi slovy nejsou, je hranice mezi vnímáním.
Atomární výroky...mno, contra factum non est argumentum, já analytickou f. moc nemusím. Snůžka podivností, proto to ztrácení. Mešní džin, přání se plní až po pravdě, a ta je na dně, ne?
Koloběh života (druhá a kus třetí).
Havran s bílou hlavou, takový havrani či vrány tady v Ostravě jsou. Klidně vyfotím, jestli zmetci neodtáhli.
Nahý na kachlíkové zemi (tam jsem se probudil; oblečen s polštářkem pod hlavou).
A význam "syntetického apritori" nechám louskáčkem.
Teď půjdu po krůčkách.
Stínohro, mno, samoúčelné použití, přehršle cizích slov. Úhel pohledu. Používání slov, jedná se jen o okolnosti za kterých se s nimi setkáš. Beru přínosem, že díky básni víš, že existují ona slova (na významu /správném/ teď nesejde).
Jarku, říct, že některá slova znění chytře, není chytré, chytré je jejich správné použití (aspoň já to tak vidím). Výstřednost textu, jak jsem naznačil, jednalo se mi spíše o poukázaní, že pořád mluvíme stejným jazykem, ale může se stát, že si nerozumíme. Nemůžeme jazykem vyjádřit to, co jazyk vyjadřuje.
Dále, techničnost, chytrost slov - když píšeš komentáře, často používáš určitou terminologii, která se buď vyjadřuje ke gramatice, syntaxi, skladbě či k samotné poezii. Technicky o poezii ano, ale technicky poezii ne? Nevím, jestli přesně víš, co tím myslím, ale neva. Asi dnes, nebo já ...
Vorčo, umrtvení, to jsem měl ten večer, když jsem vytuhnul v koupelně v objetí chladného topení a kachliček. Tvůj pohled je důležitý a díky za něj.
Marto, něco fascinujícího? Rád bych se podíval. Já vidím slova. 'Spatně oblečenou košily, kdy knoflíky tlačí na hruď. Ale jsem rád, že někdo se někde v ní našel, aspoň na nakouknutí. Skákání mezi chytrolínstvím a všednostní dnů, na to mě upozorňovalo hodně lidí. Měla jsi vidět posudek mé závěrečné práce :-D
Jenny, Jenny.
Maary, ať to dělám nerad, osobně se distancuji od Bukowského a jeho tvorby, sic jsem četl vše, ale neoslovilo nic. Přesto tvou asociaci nemohu vyvrátit. Někdy příště, trochu více poostravsku, ok?
Oldo, co je báseň, než metafyzická výpověď o skutečnosti? Než kumulace faktů, dojmů, slov, metafor, obrazů a snů, zotročených pod určitým strukturálním rámci? Budu ti vděčen, aby jsi mi ukázal moment, kdy mi praskne člověk. Báseň psaná mezi řádky učebnice, i ty Brute. Se skvělými monety se popasuji, mám teď karanténu.
Luiso, pusť slova a morseovku ze stolu. Popelka posbírá hrách a uděláme kočičkopejskovskou polévku. Z teček ze zad berušek, podle plánů babylónské věže. Hold, naskupilo se mi několik neštěstí najednou, ale vracím se. Hoď mi prosím, kde jsem skončil a budu pokračovat, jinak si začátek najdu sám, bez konce.
Atomární výroky, těžké je číst, těžší žít v tom prostoru.
_______________
Shrnuto, chtěl jsem jen zkusit, jak moc je rozdíl v používání "určitého" typu jazyku v básni. Poezie je pružná, lidská mysl, uvidíme...
Hm, vracím se a zastřízliva musím říct, že tam máš hned dva překlepy. Oba ve třetí strofě na konci. Ale to jen tak bokem.
Jinak mi ten název byl podezřelý, já přejímám názvy pořád, takže jsem na to citlivá asi, hm, i když s Kirkegaardem jsme se rozešli už dávno (dlužno povědět že ne vyloženě ve zlém).
Jinak mě tam štve ten sufix a po něm zpětně i prefix, připomíná mi to jeden výrok jednoho kluka z kurzu hebrejštiny kam chodím, má takovou faraónskou bradku a evidentně chodí na nějakou humanitní školu a ten výrok zněl "ale ta věta byla sémanticky správně". Dovádí mě to k šílenství tadytyhle učený jazykový pojmy, zvlášť proto, že jazykovědci nejsou schopni v jazykovědě používat české názvy a obejít se bez bradky.
Nuže a co říci o té básni víc, než... že je celá psaná v tom protivném duchu jazykovědně šťouravém, filosoficky šťouravém a ve šťourání velmi opovážlivém, nicméně opovážlivém značně planě.
A to není použitými výrazy, to není ani tím že mluvíš o tom sufixu. To klidně můžeš. Ale podle mého názoru a názoru Yanna Martela je třeba v textu používat především emoce aby text držel, je to tvrdá práce s atmosférou, co dělá umělecký text uměleckým textem a o to si tvrdím říct jsi se kromě druhé strofy ani nepokusil. Etc. Já vím, že jsem přísná a tvrdohlavá :)
říct, že některá slova znění chytře, není chytré, chytré je jejich správné použití
složením téhle věty mi nedáváš na vybranou - druhá její už na tobě, přeci...
pokud mám pocit, že ona slova tuto jedinou vlastnost v textu mají,
napíšu to, možná právě neovlivněn jiným pro mě specifikovatelným důvodem použití, nebo důvodem, který mi v okolním textu zůstal utajen...
Technicky o poezii ano, ale technicky poezii ne?
ano, řekl bych...
poezie samotná by se pak stala nepřístupnou většině čtenářů,
odklonila by se důvodům a smyslu jejího vzniku
obyčejný čtenář nechce do poezie vstupovat
a studovat text,
on chce, aby poezie vstoupila do něj, teď a tady -
ne ze slovníku...
Ale ano, já samozřejmě chápu, že to pro tebe nějakej význam má, že jsi to psal na základě něčeho, ale já sem intuitivní čtenář a pro mě je to tak, že já se potřebuju ztotožnit s tím, co autor říká, pokud je mi autor moc daleko, pak si bohužel nic nevezmu. To je důvod mého tady, není přece účelem vzdálit se natolik, aby čtenář nepochopil... mě třeba vůbec nezajímá, jak báseň vznikla, nechci vědět, co autora vedlo k tomu, proč co napsal, chci číst autorovými slovy něco svého. Nestalo se. Pokud autor musí vysvětlovat, je to prostě špatně.
To, že ta slova existují... hm, možná to bude znít buransky, ale to není argument. Slova jsou prostředek, nástroj... a ano, tady máš pravdu...
hranice mezi slovy nejsou, je hranice mezi vnímáním.
i úplně obyčejná slova si individuálně vykládáme jinak, dáváme jim trochu jiný význam, ale ve vnímání takhle odborných slov bychom měli být zajedno. Takže na správném významu sejde. Pokud ta báseň je experiment, pak to pro mě zůstalo v té rovině. Asi bych řekla, piš, když máš co říct a ne abys oslnil, hm, ale bylo by to troufalé, protože třeba si měl co říct... jenže tenhle pocit to ve mě vyvolalo. Tak. Ale to, co se tu snažim říct, vlastně už řekl Jarek a já bych to nesvedla líp... tady:
čtenář nechce do poezie vstupovat
a studovat text,
on chce, aby poezie vstoupila do něj
Každý mluvíme nějak, jde o to vyjádřit se přístupně a nezamknout se před čtenářem do koupelny. Poučit čtenáře o existenci určitých slov by rozhodně nemělo být účelem.
Asi jsem si stoupl z noh na hlavu...
Nevím, osobně pozadí vzniku považuji za důležitou součást při výkladu nebo pochopení textu. Také beru fakt, že bych mohl mluvit nějak, a budete slyšet něco jiného, protože autora (osobně) nepoznáte. Proto je důležité aspoň nějak vysvětlit návyky...ale zase je fakt, že poezie by měla i po stovky let stále říkat stejnou věc, všerůzným lidem, když je dobrá.
Já si pořád cestu hledám a přicházím na to, že cesta není, jen směr. Proto tyhle "pseudo-experimenty", spíše pokusy. Experiment zní hrozně militantně.
Rozhodně díky za rozmluvu. Tohle chybělo :-)
UuDostal jsem avi,jsem na kasi a predem upozormvju,ze jsem necetl ty po certech dlouhy komenty.takze se asi budu opakovat.tak za prvy me sere slovo avsak.ranni kava,trebas se zlučkou cukru je taky plesnivej sandál.nahatej havran je paradni,uz se vidim jak ho ve vrcholny kocovine pigluju az rve jak muflon.to je vrtechno normalka.bavej me tvoje komenty,jeste dneska si dam rad tu povidku vo tom sukani a bliti a velkejch nohach nebo ceho,ja uz nevim jak to bylo,ale to dejchalo,tohle teda taky,a je to jiny,ale to vis divochu
Komentáře nečtu. potřebuju dovolenou, už to nedávám.
dílo.
velmi neobvyklé. tedy velmi osvěžující.
mě vtáhl čtvrtej verš. s pátym
tam se Ti pro mě podařilo otevřít okenice a já jsem byla uvedena do Tvýho příběhu. takže mě opravdu začal zajímat, jako kdbys mi dal do ruky sklenku whisky a posadil ke krbu, poslouchej.
v druhé mě ponoukl k otoční stránky příběhu druhej verš rostu v porostu
poslední dvě jsem dočetla. tam jsem se neztratila a nenudilo mě to, což považuzju u tohoto obsahu za úspěch, protože na takový sdělení jsem vysazená a taky se mi do týhle vůbec nechtělo, už jenom ty komentáře, sřílející kolem... :)
nechci ji pitvat i když bych to dokázala, náročnej dlouhej komentář, neříkám, že na vysoký úrovni, ale interpretací postupnou, svojí, určitě.
nechci ji pitvat, protože mě k tomu nemá.
protože mi připomíná, jak by mohl hovořit Werichův Čupera o svém pekle.
protože ač epická, jde na mě z ní zejména pocit. A ten pocit není afektovanej, což u týhle tématiky považuju za úspěch.
A protože jsi mě u krbu nechal dopít tu whisky a odejít. Jen jsi seděl poblíž a byl se mnou. Díval se, jak čtu.
Tohle se mi bůhví proč zrovna s touhle tématikou propisuje do mý šachovnice.
A asi jsi tak ani nechtěl, ale já to tak cítím. Velkej nadhled nad vlastním textem. Teda i nad sebou.
Odcházím zahřátá a myslím, že už neležíš na kachlících, dávno ne. (kdyžtak někdy přijď na whisky, snad pro Tebe budu mít tu pravou sklenici. možná né v mý poetice, ale třeba v komentáři ke Tvý, nebo tak..)
Tahle scéna je nevyplněná praktickým využitím teorie nauky o verši?(Bože, co jsem to napsala). Jsi herec a mluvíš nahlas, bezesporu, a chci Tě vidět na prknech, ale dotáhni svůj výstup o způsob řemesla, tedy nejvíc o formu nedělitelnou.
Kolik že má ten hlas dobře natažených strun? Jednu, dvě, tři? Dvě už jsou moc a v jednoduchosti je síla i přesto, že v hlavě se to mele víc než složitě a kvapně.
Nebo jinak. Máš hrnec špaget. Vytáhni jednu a s ostatními nepohni, pro začátek.:) Jinak vím, že ty ji budeš tahat řitním otvorem, to si klidně udrž, zasloužíme si to.
Staňte se registrovaným členem a můžete plně využívat webové stránky. Jako registrovaný člen, budete mít řadu výhod! NEZAPOMEŇTE, ŽE REGISTRACE NA WEBU VYUŽÍVÁ COOKIES
Přihlášení
