V základě toužíme jen po jednom: po pravdě. Vymanit se z hukotu slov, probít se schématem obrazů a proniknout k pravdě, nahé, prosté, třeba i smrtelné. Po všech nebohých příbězích, se samým mlčením spočinout na tvrdé a temné půdě, nevidět, nedýchat, nežít, ale posledním zábleskem vědomí obsáhnout pravdu, jedinou důstojnost. Zhasněte příběh a fantazii jako čadivou lampu. Svítá. (Ivo Andrić)
až není proč dýchat bojovat
do posledního dechu
věřit na skládačky
co si podají ruce jako duha
toho nádherného odpoledne kdesi
/kdesi/
to všechno
aby mi neumřeli
abych se směla podívat pánubohu do oken
abych neskončila jako
rozlité víno na dlažebních kostkách střepem
to všechno
aby nemlčeli
i když už se nepotkávám
město jak akvarel mi kdosi za vytrhaná víčka
posunul do úsměvu
---
k lidem v křišťálových vitrínách
hledím
slyším smích
a skutečnost
i když k zahození
do svých básní snažím se projít
proč
proč o prázdných rukou
když už se tak dávno nemohou zvát
snad jen proto že nelze jim říct jinak
co o krásných knihách
v nichž
kuchyně jsou od jídelen odděleny
zdí
co o krásných ženách
co o krásných ženách
v šarlotách
co večer
než číst a psát než číst a psát
co o rukou
aby mi neumřely
od Luisa
dne 07.05.2013 07:42 ·
10 Komentářů ·
647x čteno ·
Tyhle mě chytily. Prostřední nejvíc.
Mihlo se Ti tady
toho nádherného odpoledne kdesi
jestli sis tady náhodou neulehčila práci. Slovo nádhera je ve spojení s odpolednem tak abstraktní věc, že bych ji skoro přeskočil. Zdá se mi právě tohle jako mizerná berla, odhodil bych ji, kdybych ji měl.
Neproniknul jsem ještě do rozporu titulu a posledního verše. Snad si ani nepřipouštím, že bys mohla zachybovat.
Hodně zvláštní a hodně jímavý motiv. Snad bych řekl jako stvořený právě pro tvůj styl, pro tvé převádění slov na text. Četl jsem ho rád.
město jak akvarel mi kdosi za vytrhaná víčka
posunul do úsměvu
mi obzvlášť sedl
nevím jestli proto, že jsem si ten obraz hned představila
nebo je to tvým viděním, které mi tak sedí
ale pro mne nádhera a nemůžu jinak,
než s palcem do oblíbených :-)
... :) jo, to já tady taky, třeba absolutně nechápu na co tam je verš "když už se tak dávno nemohou zvát"
je to celý takový zadrhnutý, občas mám (neodpustitelné) nutkání tak psát. Hm.
Egone... "nádherné odpoledne" - používám to kvůli tomu souzvuku. Je pravda, že to spojení se může zdát prázdné, to jistě. Nevím jak převést na čtenáře tu zmrzlinovou příchuť kterou ty dvě slova dělají. Nevím... A ta i/y. Po stránce pravopisné je to všude správně - dle záměru. Ale vím, že ten text se tak nesmí jmenovat - protože tím jednu verzi odstavuji. Na druhou stranu se to tak jmenovat musí, ta báseň o tom je. Takže je to formální chyba, ano.
proč ten slovosled, to sem se chtěl zeptat,
protože vím, že u Tebe ne moc často takhle
tohle (a v podstatě už většina tvých posledních) už není
žádnej vykonstruovanej text,
je to hodně osobní pokus dostat se sama k sobě,
je to i tak napsaný - seš sebe plná, a hodit to
na papír je moc těžký, je moc těžký pro autora
se s textem ztotožnit co do výpovědi, přesnosti
předlohy a kývnout, že tohle je to, co mi namáčelo pero...
a možná sem už kousek klíčovou dírkou zahlíd
... že hodně prosvítá
- - -
"vytrhaný víčka" - po přečtení mi normálně začalo slzet
jedno oko, a druhý štípe jak čert:)
nevím teď, je to jako když ti jednou myšlenky a snažíš se to držet pohromadě, aby neumřely, říct to všechno a ono to je hrozně těžký, ale jestli to někdo kdy svede, tak jsi to ty. ztrácela jsem pozornost místy, jen nevím, jestli jsem unavená nebo je to tou básní... Tady, tady je to skvělé!
i když už se nepotkávám
město jak akvarel mi kdosi za vytrhaná víčka
posunul do úsměvu
kus roztržitosti alebo
akoby si neudržala myseľ sústredenú a odtiaľ tam
sa skokmi prenášala
dnes mi to prekáža..v tomto texte
dokonca mám pocit, akoby jednotlivé časti boli napísané s časovým odstupom..neviem
ale máš tu veľmi zaujímavé miestečka, to veru hej :)
maaty... díky, těšíš mě :) nevím, jestli mentorský tón, ale myslím, že mě osobně by trocha mentorování nezaškodila.
Jarku... proč ten slovosled. No. U mě vždycky kvůli intonaci nebo melodii nebo rytmu (neumím to přesně rozlišit, totiž). Potřebovala jsem na konci takové "definitivní slovo" - jakože to končí na "ít" a ne na "ní" - tak se pozná definitivní slovo. (Hm, kdykoli se snažím vysvětlit něco z formy, je to takhle trapný... haha... no a ještě se směju sama sobě, výborný). Jinak díky. Prostě díky i když se to nemá. Protože díky.
Stínohro (a Wopi)... Že jsi ztrácela pozornost - on je ten text zmatený dost, takže jako jo, no.
Marto... Ne, není to z časovým odstupem, naopak je to velmi rychle napsané. Píšu takhle když nemám slova, tedy jistá roztržitost, ano.
A Oldo. Asi jen že díky. (A ještě že to já Tě ráda čtu - a to neříkám jen tak aby protože musím - ale abys to věděl, protože ono to - ono se to prostě projevuje tak, že pak... no prostě pak se to projevuje mýma komentářema, ze kterých to většinou není asi moc poznat.)
Žádný ilusionismus. Je to povídání. Přirozené ale s karavanou. Ještě se mi karavany začátek a konec nestýká s horizontem (divné?), ale je mi to příjemné.
nebude mlčet ten kdo potká kousek tvýho psaní
nutí hledat co je za slovem,
jakobys tam nebyla jen ty, ale celé náměstí, lidé ve vitrínách , smích
prázdné ruce
je nebo není proč dýchat
střepem rozlité víno krev oddělena zdí
číst psát aby neumřeli. ..slova
a navíc jsem naštvaná a zároveň rozvrkočená uff
Staňte se registrovaným členem a můžete plně využívat webové stránky. Jako registrovaný člen, budete mít řadu výhod! NEZAPOMEŇTE, ŽE REGISTRACE NA WEBU VYUŽÍVÁ COOKIES