Přihlášení
Nick (bez diakritiky)

Heslo



REGISTRACE

ZAPOMENUTÉ HESLO
facebook_share
twitter_share
google_share
mailto
scrolltop
pavel
obrázky
Hiearchie článků
Rozcestník » Poezie - zbylé formy » Nakonec
Nakonec



v posledních letech hledám začátek
a vídávám jasně ve vašich zrcadlech
tu bílou lebku s labutími chodidly
ještě neprožraná křídla smutnou spodní vodou
můj druh po hlíně
jak jen je smutná
víc modlitba abych se nedostala k Bohu

kudrnatí červi
skládáte úhledně ramena pod pás
svými plnými boky
dřív věděli jste o kráse

v umění spát živě s přelomenou páteří
člověče pojď
jen hoď po mně širokým kamenem
a vysoko zdvihni!
za každou horou masa leží hřbitov
v každém hrobu jedna kost
v mém klamném slibu že přestanu se rozmnožovat
že v kulatých a naleštěných dírách po očích
budu méně vážná
jsou všechny hroby moje

nakonec


Komentáře
18.05.2013 15:51 rezka
avatar první sloka je jak vyzutí se z dětských střevíčků
vyzutí směrem k uvědomění si sebe sama a to tak,
že až ke kořeni jáství
další sloky potvrzují vědomí, že bolestivý tělesný prožitek silného člověka zakalí
ze všech tvých je tato nejsilnější...!
(pro mne)
ano, budu se vracet číst a hledat dálší příběhy v básni
18.05.2013 16:03 Wopi
avatar Rozjíždí se to pomalu, ale druhá strofa je skvělá a třetí je přímo bomba. Palec nahoru! Tohle mě dostalo.
18.05.2013 22:40 Luisa
avatar Jak nepoetické.
Jakobys odhodila svrchní obvazy. Jen hloubš. Přimlouvám se za tuhle cestu. Dávám palec.
18.05.2013 23:06 Stinohra
avatar asi se u tvých věcích nikdy nepřestanu ptát, proč si to řekla zrovna takhle, asi to uplně nikdy nepochopím a asi mi vždycky zbude jen pocit, že vím, ale zároveň absolutně netuším, co přesně si chtěla říct... jako bys mi dávala jako čtenáři hroznej prostor... a já se přitom tak strašně chtěla trefit do toho sdělení. v poslední době se mi nedaří psát a nemám na to ani chuť, což je znepokojující, pro mě, nikoliv pro vás, che che... noa co vlastně chci říct, že jo? asi, že co mě ve skutečnosti znepokojuje je to, že asi neumím číst poezii, že jí nikdy neporozumím a připadám si děsně hloupá... když jenom intuitivně...
jak sem psala, že mě nutíš ptát se, proč si řekla zrovna tohle... tak to v tomhle případě třeba tady...
a vídávám jasně ve vašich zrcadlech
tu bílou lebku s labutími chodidly

proč ne něco jiného? sakra... jako bys stejně jako já, jako tvůj čtenář v interpretaci, měla naprosto bezlimitní svobodu v tom, jak se vyjádříš... jenže každej jí má. proč mam dojem, že jí máš většíí?... no, já se vrátím.
19.05.2013 14:09 Egon Sirka
avatar Jsem zmatený. Jsem z toho tak zmatený, myslím, že moje oči tady nic nenabídnou ale pokusím se.
v umění spát živě s přelomenou páteří
člověče pojď
jen hodˇpo mně širokým kamenem
a vysoko zdvihni!

tohle je prostě pasáž s velkým P. Baví mě to hodně, poutá to moji pozornost, je to pestrý a člověk nikdy neví co přijde. Tuhle nepředvídatelnost už máš pěkně nabroušenou. Při druhém čtení mě klovlo dvakrát užité smutnou smutná v první sloce. To se zahojí. A vůbec. Když se nad tím tak zamysím, zní to jako nějaká věštba, vyslovený osud či co. A tak si pokyvuju hlavou.
19.05.2013 14:38 Jaroslav Vraj
avatar možná příliš abstraktních obrazů
těžko, hodně těžko jich dosáhnout,
však za zavřeným okem ucítit mnohem líp

není mi z toho textu dvakrát dobře, třikrát dobře
je mi co do techniky jeho stavby
pocity co způsobil se nedají jen tak popsat ,
ale způsobil je právě on, a to je pro text jedním
z hlavních poslání -

tímhle textem jsi hluboko v sobě,
a já se mohu jen domnívat, jestli jsem
pocítil stejně jako autor, a vzhledem k obsahu
se tak trochu i bojím otočit se k němu ústy...

oblíbený a palec, který stejně jen nepodstatně
tady trčí
23.05.2013 19:50 Vorona
avatar vím, že je to celé báseň, jenže...
úvod,dobrý začátek, krásné obrazy, ale člověk by zároveň řekl, že to nemá hlavu ani patu...obracíš se od jednoho obrazu k druhému a já hledám...hledám myšlenku a smysl těch navrstvených obrazů o lebkách a labutích...závěr první povedený, snad, že tolik proklamuju toho Boha...
druhá,tady jsi ke mně nepronikla...
ale poslední ano...ta má svoji hlavu a patu a vypovídá o mnohém...ta je nejlepší
28.05.2013 12:33 jardaJJ
avatar víš co, nedám palec, máš jich ostatně dost
jen u tebe konkrétně mi vadí typ
jen hoď po mně širokým kamenem
stačilo by
"jen hoď"
a já bych házel, věř mi, takhle neumím najít to široko (neplést si s foglarem)
31.05.2013 16:50 leporelos
avatar Je to obzaloba,obhajoba nebo jen rezignace.hned v prvni casti me zarazila trochu ta kridla.lebka,chodidla neprozrana smutnou spodni vodou bych asi prijal lepe, ale zrejme tam jsou kvuli rozletu a taky aby obraz mohl byt prokresleny.,.me se ale (pardon, jsem dacan) vybavil spis znak nejakeho motorkarskeho gangu.
31.05.2013 16:57 leporelos
avatar Jsem to blbec odeslal a chtel jsem pokracovat.nektere obrazy mi splivaji,nevim jestli mluvis o detech, nebo hline o zacatku, nebo konci...citim takovou silu z textu a nechapu presne proc. Vim, ze je to o tom vsem a tobe a casu, ale poskladat to nedovedu a tolik bych chtel. Protoze pak budu umet asi cist.
Přidat komentář a avízovat
Hodnocení
Hodnotit mohou pouze přihlášení uživatelé.

Prosím přihlašte se nebo se registrujte pro možnost hodnocení.

Výborné Výborné 100% [1 Hlas]
Chvalitebné Chvalitebné 0% [Žádné hlasy]
Dobré Dobré 0% [Žádné hlasy]
Dostačující Dostačující 0% [Žádné hlasy]
Nedostačující Nedostačující 0% [Žádné hlasy]
©

Vítejte na POETIKONU

POETICKÉM LITERÁRNÍM KLUBU

Přihlášení

ztratili jste heslo?

Nejste členy POETIKONu?

Staňte se registrovaným členem a můžete plně využívat webové stránky. Jako registrovaný člen, budete mít řadu výhod! NEZAPOMEŇTE, ŽE REGISTRACE NA WEBU VYUŽÍVÁ COOKIES

facebook_share
twitter_share
google_share
mailto
scrolltop