"Je to dole v suterénu, určitě to najdeš," řekl Petr.
Stáli jsme před omšelou budovou v okrajové části města, z jedné strany autobazar, z druhé dvůr plný starého šrotu, okna neumytá nejmíň patnáct let, u vchodu oprýskané vývěsní štíty několika neznámých firem.
"Počkej, myslel jsem, že tam pudeš se mnou."
"Ani náhodou. Řekl jsem, že ti ukážu, kde to je. Zbytek už zvládneš sám."
"Seš krysa vopelíchaná," řekl jsem přátelsky a otočil se ke vchodu.
Nad krátkým schodištěm byla kukaň vrátnice, prázdná, špinavá, s posprejovaným okýnkem a vyvěšenou výzvou NÁVŠTĚVY HLASTE ZDE.
"Hlásim, že si jdu dolů k nějaký záhadný ženský vyléčit astma," řekl jsem poctivě pavoučkovi okupujícímu mluvítko.
Nic nenamítal.
V suterénu byla skoro tma, ovšem dveře s přilepeným papírem a kostrbatým nápisem "LÉČENÍ TADY UVNITŘ" tloukly do očí.
Zaklepal jsem.
Chvilku se nic nedělo. Jen jsem měl pocit jakéhosi jemného chvění, jako by se kdesi v jiném podlaží rozběhla pračka. Pak to náhle přestalo a ozvalo se hlasité "dále".
Byla to malá místnůstka se sklápěcím oknem až u stropu. Vyplňovalo ji několik zaprášených skříní, předpotopní psací stůl a spousta zašlé typicky kancelářské výzdoby. Vybledlé obrázky z kalendářů, nevkusné sošky, těžítka a spousta rozházených papírů.
Na staré dřevěné židli seděla obézní žena s neupravenými vlasy a oděvem, jenž měl s elegancí společného zhruba tolik jako koala se surfováním.
"Dobrý den," řekl jsem, "já jsem..."
"Nemluvte," přerušila mě hrubým hlasem, "jen když se zeptám. A nehýbejte se."
Vždycky, když někdo řekne, abyste se nehýbali, zaujímáte nějakou nepohodlnou pozici. Měl jsem co dělat, abych se nekýval.
"Takže vy máte astma?"
"Ano, jak to..."
"Nemluvte! Jen když se zeptám."
Polknul jsem naprázdno.
Dívala se na mě nepřítomným pohledem. Šíleně mě svrbělo pod kolenem. To k tomu povelu také patří.
"Můžeme začít?" zeptala se.
"Ano."
"Nelekněte se. Působí to divně. Je to takové... jiné. Nebojte se. Nic vám nehrozí."
Ještě aby, pomyslel jsem si.
Otevřela ústa, jako by chtěla zpívat árii, ale nevydala ani hlásek.
Všechno se rozechvělo a rozvlnilo.
astma
as...tma
asymetrická tma
klouzavé a lepkavé vibrace
tady, ještě tady
a nakonec uzel na cípku vědomí
neza... po... me...
no Wopi, tohle je od Tebe mi asi nejblíž
(teda kromě posledního art snímku:))
stylem popisu situace i interiéru okamžitě
připomněls Raymonda Chandlera a jeho
nádherně do detailu vystavěné scény
"Seš krysa vopelíchaná," řekl jsem přátelsky
tyhle kontry, jako třeba:
"běž do hajzlu", pousmál se a ...
navozujou pro mě dost příjemnou představu přesnosti,
dotknutelnosti té situace - obrazu i zvuku řečeného
54x čteno, ohlasy od 2 lidí!?? Tak to mě tenhle server, který se honosí, jak je kritickej, poprvé zklamal. To jsem mohl zůstat na Liteře, tam by bylo ohlasů možná víc. Asi jsem od zdejšího prostředí čekal moc, na základě prohlášení v hlavičce serveru...
Tak já obecně vzato moc prozaik nejsem, ale proč ne. Možná se jedná o trochu opotřebované nástroje spisovatele, ale některé mechanismy jako bych už někde víckrát četl. Připomíná mi to Noční klub od Kulhánka. Taková snaha opravdu jen po malých kouscích líčit realitu, ne celou. Významové mezery (nenapsané) pak vodí čtenáře a ukazují cestu. K těm opotřebovaným. Třeba:
"Hlásim, že si jdu dolů k nějaký záhadný ženský vyléčit astma," řekl jsem poctivě pavoučkovi okupujícímu mluvítko.
pavouček nic namítat nebude, samo sebou. Ten moment, jakoby nějaká věc, živá neživá měla udělat nějaké gesto jí nepříslušící.
Potěšilo mě když jsem četl o těžítkách. To jsou zrovna takové věci, které odvál čas. Mám pro ně slabost.
Jinak Jarku, k tvé oblíbené pasáži. Určitě tak nějak probouzí čtenáře a vystupuje z řádku. Mě se ale také zdá, jakoby tam byla trochu násilím. Jen trochu a jen pocit.
Jinak jo. Možná je to tím, že mě asi úplně nedošlo o co tam šlo, nebo byl-li to jen úryvek z nějaké větší části. A pak ten konec. No snad by to mohlo být i něco jiného, ale ta poslední věta nakonec symbolicky i významem završila celý děj.
Egone, trochu smyslu pro humor, please. Já samozřejmě vím, že pavouček namítat nemůže, ale dal jsem to tam jako oživení... to jen na vysvětlenou, jinak dík za připomínky.
54x čteno, ohlasy od 2 lidí!?? Tak to mě tenhle server, který se honosí, jak je kritickej, poprvé zklamal. To jsem mohl zůstat na Liteře, tam by bylo ohlasů možná víc.
Milý Wopi. Chci-li napsat něco, co má smysl, chce to čas. Jsem z těch, kteří reagují na texty většinou brzy, protože se jsem schopná strašně rychle rozčílit - jinak - když na mě z textu něco zakřičí, zakřičím na to zase zpátky. Ale tady mi nic nekřičí. Snažím se tedy čím dál více mlčet, abych to uslyšela. Protože nevěřím tomu, že ten text je jen takovej jak se mi zdá teď. Myslím, že i trpělivost s textem má svůj význam, ano.
Všechno se rozechvělo a rozvlnilo.
astma
as...tma
asymetrická tma
klouzavé a lepkavé vibrace
usmívám se, protože mám radost. dobře se to četlo, působí to lehce, neni to zbytečně ukecaný an popisný. Pavouček potěšil a cosi připomněl. Ale i můj čtenář tu potřebuj víc času, aby to mohl zpracovat.
Wopi, s tím pavoučkem rozhodně nebyla výtka z důvodu neslučitelnosti s realitou. Jako zpestření je to skvělé. Chtěl jsem jen věcně připomenout, že právě tenhle moment jsem už někde četl. A popravdě ani nevím co to mělo znamenat. Určitě ne kvůli tomu, že by to byl moment nějak omšelý. Přijdu na to.
to byla první reakce.
teď se zkusim zamyslet racio nálně.
no, jakože to není jen text. což je skvělý, když jsem to četla, nebyly to písmenka, vtáhlo mě to tak, že jsem zapomínala, že jenom čtu.
Čtu to teda znova a zase trochu jako prve drhnu v začátku.
Jenom první tři řádky popisu, asi - je pro mě těžký se během čtení soustředit, abych vytvořila ten obrázek, jsou to pro mě vzdálený nástřely
paneláček
jo, možná to dělá jenom to slovo
paneláček je slovo, se kterym jsem se snad nesetkala, ještě, a tak hodně zbrzdil obrazotvornost a cos jím začal popisovat mi přišlo rázem celý cizí a neproniknutelý
napadlo mě k tomu ihned 'kdyby mi to rozseknul na dva řádky, abych mohla přejít volněji od nutkání představit si "paneláček" k dalším obrazům'
tohle je možná riziko textů na obrazovce... na papíře bych bez sebemenšího zaváhání přelítla ten odstaveček pětkrát očima a byla bych doma,
takhle mi to zamlžilo celej začátek, co ž mohlo mít dva následky
přestanu číst, protože mě to "nechytlo"
anebo se zasoustředím, trochu přemůžu, zpomalím k textu.
udělala jsem to druhý, protože jsem chtěla komentovat a nelituju teda vůbec, ale i napodruhý to tam bylo, ten pocit, že zpracovat "paneláček" je pro mě hned na začátku obtížný. A až když jsem se nad tím takhle zamyslela a pokusila se ten pocit odcizení popsat, vlastně mi to došlo.
Ty používáš paneláček normálně? Nebo je to trošku ozvláštnění?
Pokud jo, u mě spíš na škodu..možná i kombinace "malý paneláček" je plevelná, trochu :)
jo a pak ještě s tou vrátnicí... když teda se prokoušu k představě paneláčku, tak bych vrátnici fakt nečekala, ta spíš evopkuje nějakou zavřenou továrničku, nebo kancelářskou budovu.
tak v tomhle popisnym místě, co do prostředí, je to pro mě jako čtenáře maglajz a nebaví mě to samo od sebe.
pak už to fungovalo fakt výborně a samo. Díky za zážitek.
oceňuju humor i pointu, fakt příjemnej kousek, evokující mi trochu styl Steinbeckovy "Plechárny", super.
Jinak - tohle byl pokusný balónek, chci sem dát povídku, kterou považuju za svou stěžejní, a jsem rád, že tu někdo z poetů má tu odvahu začíst se do prozaického textu.
"Seš krysa vopelíchaná," řekl jsem přátelsky a otočil se ke vchodu.
... to je přesně to, co dodává textu emotivnost! Za tenhle kousek bych dala nevímco.
Potom perfektní je i
řekl jsem poctivě pavoučkovi okupujícímu mluvítko.
Nic nenamítal.
To vyvolává aspoň u mě dojem stylu spisovatelů vystupujících pod pseud. P. Quentin. Nevím, kde jsi tuto schopnost získal, ale tyto prvky potkávám v próze už docela zřídka a velmi, velmi ráda.
V opozici těmto skvělým místům však stojí některé nešvary. Víceméně formulační nešvary. Jakoby se v Tobě slévala zaprvé tradice kvalitní prózy se současnou realitou ne vždy kvalitního netištěného psaní. Tedy místa, která jsou u mě spíš na mínus jsou třeba tohle z kontextu vytržené oslovení davu
Vždycky, když někdo řekne, abyste se nehýbali, zaujímáte nějakou nepohodlnou pozici.
a tohle taky:
jenž měl s elegancí společného zhruba tolik jako koala se surfováním
.
Jsou to jen drobnosti, které člověku prostě utečou, no.
Celkově. Obsah. Co mi to dalo. No. Sny. Celkem nerada čtu o snech, je to stále živé téma, od dob co zná lidstvo bílou magii se zabývá intenzivně sny. Nicméně jak říkám - je to téma stále živé.
Pointa se Ti povedla, byla jsem příjemně překvapená. Rozhodně i když píšeš o snech, máš co říct.
Snadže by si to možná zasloužilo místy prosekat, místy rozšířit a přidat víc tak skvěle emotivních míst. Ale umíš! Už se těším až si znova přečtu to Tvé další dílo!
Oni to už nejspíš řekli za mě, i když to ještě vidím trošku jinak. Pavouček, koala, nehýbání se apod. na mě z textu vystupuje jako autorova potřeba dopsat za každou cenu, byť jen za účelem potěšení z nápadu či literárního spojení, prostě pěkně se v tom textu za sebe porochňat.Jenže pro čtenáře jako já, to už taková euforie není.
Jinak se mi ostatní zpracování, včetně příběhu celkem zamlouvá.
Dobře se mi to četlo, pravda - konec jsem nečekal :-)
Připomněls mi, jak za starých časů vypadaly ty vrátnice podobně - já měl dojem, že tam zaměstnávají vysloužilé, ubručené medvědy.
Připomněls mi tu atmosféru v kanclech, kde pro kouř z cigaret nebylo vidět šálky s kávou na stolech, ani ty stovky cejchů od vysátých kafat, kde začalo práchnivět dřevo :-)
Jo a takys mi připomněl, jak zrovna v tom nejblbějším okamžiku zaujmeš tu nejhorší možnou pozici...
Staňte se registrovaným členem a můžete plně využívat webové stránky. Jako registrovaný člen, budete mít řadu výhod! NEZAPOMEŇTE, ŽE REGISTRACE NA WEBU VYUŽÍVÁ COOKIES
Přihlášení
