kdykoliv se otočím
nestojí tam
(ale že ty odlesky v kalužích
někdy klamou)
z kávové sedliny nevyčtu už vůbec
nic
(spatřím vlastně
vždy jen lógr
plný
trapných banalit)
to
kdysi
než vybledly i tapety
zaznělo
z kostelíku na návrší
do lip a do kaštanů
zařízlo se tenkrát
do vlhkého dřeva
natřikrát
bourdon
dulcian
diapason
napsal jsem jí vyznání
určitě ano
nehtem mezi lopatky
tak
neříkejte že to
nevěděla
ale
kdo by odsuzoval sovu
když
trochu
zalže hlasem
kdo by
Epilog
a
zachumlánci
stále v limbu
Přihlášení
