Přihlášení
Nick (bez diakritiky)

Heslo



REGISTRACE

ZAPOMENUTÉ HESLO
facebook_share
twitter_share
google_share
mailto
scrolltop
pavel
obrázky
Hiearchie článků
Rozcestník » Próza/ostatní » oduševněle
oduševněle
Jen pro otrlé čtenáře
----------------------------------------------------------------------------

To se furt mele, jestli existuje opravdu duše, nebo je jenom ta uvnitř pneumatiky či v bezový větvičce. A pokud přeci jo, jestli ji do člověka vložil hypotetickej Bůh nebo je to nějaká pofidérní vlastnost života daná přírodou.

Do těch dišputací se teda montovat nebudu (jestli dovolíte), na to jsou tady jinší kapacity, ale něco podotknout bych přece jenom měl.

Tuhle večír (bylo asi tak dvě nebo půl třetí) se mi stala namouduši (a hele ji potvoru, už zase se vtírá) divná věc.

Najednou mě zničehož obklopily přízraky mrtvých vrabců a sýkorek. Ony teda nevypadaly tak úplně jako typický přízraky, o to to bylo horší. Žádná taková ta průsvitnost a bílá nafialovělá záře, kdepak. Byly to přízraky podstatou. Na koberci a na stole přece nemůže ležet zhruba dvacet zakrvácených mrtvol a zase klidně zmizet, když si na ně chcete (s odporem, ovšem) sáhnout. Zmizet, aniž by po sobě zanechaly nějaký stopy.

Zvlášť vrabci byli v hrozným stavu, snad vám je ani moc popisovat nebudu, jsou tady prej i slabší povahy.

Hned jsem si vzpomněl na mladšího bráchu.

Když mu bylo nějak okolo dvanácti, dal jsem mu vzduchovku. Ještě jsem mu přidal tři krabičky diabolek a štosík terčů. Krabičky přivítal, terčema pohrdnul. Puškou byl ovšem brácha naprosto nadšenej a já byl taky rád, že vod něj bude chvíli pokoj.

Taky byl. Přímo svatej klid. Celej den jsem si mohl stavět model Harleje, aniž by mě někdo pořád vyrušoval. Teprv až večer se brácha objevil s rozzářenejma očima a donutil mě jít se s nim podívat na zahradu.

"Něco takovýho jsi fakt eště neviděl," naléhal. Měl pravdu.

Po celý zahradě se válely kvanta ptačích mrtvol. Byly v hrozným stavu - některý byly přímo na sračku, že to tak řeknu naplno, dámy prominou.

"Ty jsem všechny dostal!" povykoval brácha, "akorát jeden blbej kos mi ulít. To bys nevěřil, co ty blbci vydržej. Nohu jsem mu přerazil, ale jinak normálně vodlít jako by nic, hajzlík."

"Dej mi tu vzduchovku," řekl jsem.

"Proč? Chceš se taky předvést? Podle mě máš smůlu, už tady široko daleko žádnej neni. Musíš počkat do zejtra."

"Dej mi tu vzduchovku," opakoval jsem.

------------------------------------------------------------------------
Tohle všechno se mi teď vybavilo.

"Proč mě?" řekl jsem, "proč votravujete mě? Bráchu vopruzujte."

Možná to dělaj, napadlo mě vzápětí. A už jsem zvedel telefon, že se ho zeptam. Včas jsem si to však rozmyslel. Brácha by si možná na extempore se vzduchovkou ani nevzpomněl. Koneckonců - je to voják z povolání, pušku má v ruce každou chvíli, nebude si určitě pamatovat kdejakou pitomost. A debatovat s důstojníkem v půl třetí ráno o duši?

No nic. Vykašlal jsem se na to. V noci se prostě občas dějou tajemný úkazy, to je málo platný. Chce to pak ještě jednu skleničku na dobrou noc, prásknout sebou do postele a nechat si zdát něco pěknýho.

Epilog

Poslední dobou se mi zdají děsně hezký sny.
Komentáře
05.06.2013 12:51 Wopi
avatar Oldřichu, ten začátek měl jen nastínit myšlení jistého typu prostého člověka, to není obraz mého světonázoru. A s tím koncem s Tebou naprosto souhlasím. Je špatný - jenže já nevím, co s ním. Nechat bráchu padnout v Avghanistánu by bylo moc melodramatické - tak jsem se prozatím snažil ho nějak odlehčit s tím, že mě časem třeba ještě napadne, jak to předělat. Možná mi i někdo poradí - proto jsem sem dal i tuhle věc, za kterou si (na rozdíl od ostatních) plně nestojím.
06.06.2013 15:10 Luisa
avatar Ten kontrast té části před pomlčkami a té části za nimi.
Člověk by si přál, nějak přál, aby se něco stalo. Aspoň já. Aby se ta příhoda nestala jen takovým kamenem na cestě životem, ale aby to celý život poznamenalo, všechno změnilo. Aby se něco stalo.
A ono nic.
Ono se nic nestane, když vezme člověk vzduchovku a rozstřílí ptáky. Navenek nic.
Ale v té duši se něco stát musí.
Nebo. Možná se ani s tou duší nic nestane, jenom jednoduše kousek umře. Že už si pak člověk ani nevzpomene, že to udělal.

Zajímavý. Je to zajímavý. Že ten člověk vypráví zrovna tenhle příběh když mluví o duši. A mimo tenhle příběh jak odmítá o té duši nějak rozumně uvažovat. Zase by se mělo něco stát. Někdo by mu měl pěkně nahlas položit otázku "tak proč to kurva vykládáš?!" (ten dysfemismus je tu nutný). Ale to už je jiná pohádka.

.... :) Dávám Ti palec.
06.06.2013 17:18 Stinohra
avatar docela se mi to vrylo...ta celkem děsivá představa ptačích přízraků, tak doufám, že teď nebudou votravovat mě... tim chci říczt, že mi to příde dobře napsaný, dobře podaný. P
11.06.2013 09:59 Indigo
avatar Několik věcí, který u Tebe v próze vůbec potkávám častěji, přetáhneš nápřah drobet přes metu, musíš dokecat po autorsku.Možná bych vypustila i nějaký celý úvahový odstavec v první části. Ale Wopi, obsahově něco pro mě. To jo.
Přidat komentář a avízovat
Hodnocení
Hodnotit mohou pouze přihlášení uživatelé.

Prosím přihlašte se nebo se registrujte pro možnost hodnocení.

Zatím nikdo nehodnotil.
©

Vítejte na POETIKONU

POETICKÉM LITERÁRNÍM KLUBU

Přihlášení

ztratili jste heslo?

Nejste členy POETIKONu?

Staňte se registrovaným členem a můžete plně využívat webové stránky. Jako registrovaný člen, budete mít řadu výhod! NEZAPOMEŇTE, ŽE REGISTRACE NA WEBU VYUŽÍVÁ COOKIES

facebook_share
twitter_share
google_share
mailto
scrolltop