Omlouvám se, že to tu zaplavuju svými díly, ale když toho tak málo přibývá... tak ať má aspoň ten, kdo nepohrdne prózou, co číst.
- - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - -
Hana sama sice nebyla tvůrčí typ, ale v uměleckém prostředí se pohybovala nadmíru ráda a zcela přirozeně. Připomínala mi kuličku v ruletě - kroužila kolem všech a když někde uvízla, vždy jen nakrátko, vzápětí už opět vířila po své neodhadnutelné dráze.
Často se přitulila k docela velkým číslům, někdy i opakovaně. Jednou však překvapivě padla nula. Hana přišla ke mně.
"Zahraj mi něco," škemrala a tomu nešlo odolat.
Pozapínal jsem všechny nástroje a krabičky, ztlumil světlo a spustil jsem svou osvědčenou náladovku. Nic, co by nadchlo muzikologa, ale na krásné dívky v dobrém rozpoložení občas zapůsobí.
Když jsem skončil, Haně stékaly po tvářích slzy.
Uvnitř jsem se zatetelil radostí, ale nahlas jsem řekl chladně: "To hraju tak, že je to k pláči?"
"Ne," zašeptala, "je to ÚŽASNÝ. Jsem TAK dojatá. Zasáhlo mě to přímo u srdce," vzdychla a položila si ruku na levé ňadro, "jako by to ke mně mluvilo řečí, kterou znám jen já... ach jo.... tohle mi prostě MUSÍŠ nahrát."
"Rád," řekl jsem, "moc rád, Hano."
Následující úterý jsem se u ní stavěl s vypáleným CDčkem. Měla ohromnou radost. Bude prý patřit do nejčestnější vitrínky.
Ve čtvrtek jsem k ní přišel znovu. Dala mi pohledem jasně najevo, že zcela nevhod.
"Neboj, nechci zdržovat. Víš, potřebuju si jen to CD ještě na moment půjčit, dal jsem tam skladbu, jejíž originál se mi někde ztratil, jen si to okopčím a zase ti to vrátím."
"Dobře, ale přines to co nejdřív. Poslouchám to před spaním a TAK MOC mi to dává," prosila a pak mě hned vypoklonkovala. Měla důležitou návštěvu, známého herce. V ruletě tentokrát padlo další vysoké číslo.
Sliby - chyby. Nějakou dobu jsem poletoval po světě a na dotyčné CD jsem úplně zapomněl. Našel jsem ho v psacím stole po dvou letech a polilo mě horko. Co si o mně asi pomyslela...
Shodou okolností jsem Hanu potkal pár dní nato.
"Jak se máš?" ptal jsem se.
"Teď už docela dobře. Před časem to bylo horší. A řeknu ti, některé těžké dny jsem přečkala jen díky tobě."
"Co?" vyvalil jsem oči.
"To tvé úžasné CD mi vždycky pomůže, když je mi nejhůř. Pustím si ho, zavřu oči a ono mě zaleje takovým nepopsateně dobrým pocitem, všechno zlé to ze mě odplaví. Patří k mým nejoblíbenějším."
"Aha," řekl jsem, "tak to je dobře. To je fajn, že si ti líbí. Hele, jestli chceš, nahraju ti nové. Mám teď lepší strojovnu."
"Ne, díky, myslím, že už by to nebylo ono. To, co mám, mi naprosto vyhovuje, proč to měnit."
"Máš pravdu," kývl jsem, "no jo, už by to asi opravdu nebylo ono."
od Wopi
dne 07.06.2013 17:25 ·
20 Komentářů ·
856x čteno ·
závěr, závěr..., vím jak jsi myslel - ale já chci víc, já ho chci
takovej, aby mě přinutil zapamatovat si jím celou tuhle věc,
která se jinak příjemně až právě do konce (což u mne v próze nebývá pravidlem) čte... :)
Díky, že ses zastavil - moc lidí tu prózu nečte.
A ten závěr... no, mně přijde, že je, jak má být. Při každé opravdové tvorbě dáváš něco ze sebe a to se hrdinovi nechce u někoho, kdo mu lže do očí. Takže takový malý sarkasmus na konec.
Heh. Já jsem to nepochopila. Na první dvě čtení mi to prostě nedošlo. Asi nejsem na ty lži až tak zvyklá.
Jinak nevím. Máš plus, protože ačkoli nevím teda proč, asi si tuhle prózu zapamatuju. Možná i líp než Tvoje ostatní, aspoň mám ten dojem. Nevím proč. Občas si z knížky pamatuju třeba jen jednu věc ale nafurt. A taky nevim proč.
Ale jinak mi to přijde takový neprokreslený, celý. A taky většina lidí si podle mě o sobě upřímně nemyslí, že jsou nuly.
Přemýšlím o tom přirovnávání k číslům v ruletovém kole. Troufám si tvrdit, že při hře na ruletovém stole mají všechna čísla obecně, tedy při hře na plné číslo stejnou hodnotu, včetně nuly. Tedy v tom smyslu, že při jiných hrách, např, na Blackjacku, nebo Pockeru hodnota karty - číslo, nebo obrázek, už roli jaksi hraje. Leda bys měl vsazeno na konkrétní číslo a pak by se jaksi z docela subjektivního hlediska hodnota takového navyšovala, i když by se jednalo o číslo malé, na ruletě konkrétně 1 až 18, přičemž nula nespadá ani do malých či velkých čísel.
A stejně tak podobně bojuju s dalším předloženým obsahem.Totiž jak se do lesa volá, tak se ozývá. Vždyť ani on nebyl upřímný - ta pasáž o pláči.
Obecně bych pak namítla, že celá věc působí jaksi nedomyšleně.Řekněme první koncept na něco většího.
Obecně bych pak namítla, že celá věc působí jaksi nedomyšleně.Řekněme první koncept na něco většího.
Naprosto přesně. Původně se to jmenovalo "vzpomínky z pavučin 1" a měla to být série. Ale po třech dílech jsem uznal, že je to slabé a nemám sílu to vylepšit, tak jsem to vzdal. Ani nevím, který čerchmant mě ponoukl to sem vložit. Kdyby tady šlo díla mazat, tak to smajznu, opravdu to neni napsáno tak, abych na to mohl být hrdý.
A ještě poznámku, Indigo. Nula v ruletě pro mě neznamená nulu=NIC v životě. Jak prý dobře víš, nula v ruletě je zvláštní věc. Není ani červená, ani černá, ani sudá, ani lichá, ani vysoká, ani nízká - bral by vše krupiér, kdyby na ni nešlo také vsadit. Je to takový zvlášní úkaz - jakýsi žolík. Kdybych si měl vybrat, kterým číslem v ruletě mám být, vybral bych si rozhodně ji. Protože i já se cítím tak nevyhraněný - napíšu zamilovanou básničku, u které budou sedmnáctky slzet, ale i bláznivinu, u které se budu chechtat jen já sám. A proč by hrdina povídky neměl být taky takový? Ani červený, ani černý.... chápeš?
No, co chceš abych Ti na to řekla. Určitě ne, že nemáš pravdu. Kromě toho, šlo o polemiku nad jednotlivou hodnotou konkrétního čísla a o vzájemný hodnotový vztah mezi samotnými čísly v ruletovém kole, ne o to když hraješ to či ono.
A pokud jsem mluvila o vsázení, dost jsem polemizovala s konkrétní situací a hledala Tvou subjektivitu, která Tě k výše napsaným výrokům vedla.Z toho jsem se propracovala ke sdělení, že zero má v ruletovém kole stejnou hodnotu jako ostatní čísla, ne pak pokud na ni máš vzsazeno a padne.Není a nebude ničím zvláštním, pokud na něj nevyhráváš. To se týká i ostatních čísel.Zero není žádný žolík a jediný rozdíl vůči ostatním číslům je, že je zelená.
Pokud se chceš bavit o vnějších šancích a jejich vtahu k zeru, či herních pravidlech, je to věc zase jiná.Ano, zero nepatří do malých nebo velkých apod., ale není také vždy pravda, že pokud máš vsazeno na vnější šance a padne zero, prohraješ všechno.Ale to už nemluvíme o vztahu samotných jednotlivých čísel vůči sobě. Hra na vnější šance je samostatnou hrou, nebo další variantou hry v ruletu.
A teď trochu jinak.
Pokud si chceš vybrat čím v ruletovém kole být, vyber si kuličku.:)
Tím slovem žolík jsem nemyslel žolíka karetního, mocnou to kartu, ale nenapadl mě lepší výraz pro něco, co vypadává z jinak platných zákonů. U všech ostatních čísel je můžu přiřadit k barvě, lichosti, atd., nulu ne. Takže souhlasím s tím, že nula má stejnou hodnotu jako ostatní čísla, ale VYMYKÁ SE, Jardo. To je to, co jsem měl na mysli.
Jinak - když jsem reakci psal, viděl jsem namouduši větu "nikdo by se nepřirovnal k nule" a teď ji nevidím. Mám pocit, že buď jsem měl halucinaci, nebo se někde změnil ohlas. Ale je to jedno, myslím, že je to už jasné všem stranám.
Wopi:
Já nevim, no.To se mi zas chce rozebírat ten žolík, páč nevnímám žolíky jako třeba Ty a kromě toho, nehraju žádnou hru, kde se se žolíkem počítá. Leda bych byla žolíkem já.No, zab mě.
Podľa mňa je to presné a najkratším možným spôsobom to artikuluje jedno morálne poklesnutie, razdva som bol v koži protagonistu, pociťoval to, čo on. Len by som viac popremýšľal nad pointou. Trochu akoby si to vzdal, uspokojil sa, nie ako hlavná postava, ale ako autor.
vzhledem k tomu, kolik lidí na nuly sází, mi nenapadá zhola nic o její výjimečnosti
napadlo mě, že mu tehdy vrátila jiné CD, protože on lhal, že musí něco dodělat, byl jen zaskočen tím, že má návštěvu a nečeká na něj-tak prostě řekl to první co ho napadlo a ona mu dala do obalu jiné CD, protože to jeho měla v přehrávači, a pak šel čas a on uviděl v šupliku, ten obal původního CD a když se potkali tak...
a mě napadlo, že ho maj oba, hm, takovej jakože magickej prvek, prostě oba ho musej mít... ona ho přece potřebuje. já nevim, mě taková !nelogičnost" v textu prostě přijde přirozená, beru jako oživení... ale možná prostě jenom moc koukám na filmy.
joa palec, samosebou, právě pro to zdvojený dýfko. je to dobře napsaný.
Staňte se registrovaným členem a můžete plně využívat webové stránky. Jako registrovaný člen, budete mít řadu výhod! NEZAPOMEŇTE, ŽE REGISTRACE NA WEBU VYUŽÍVÁ COOKIES
Přihlášení
