jsem bez oje v zadku
a mám vážnou krajinu
když si vzpomenu
když si vzpomenu
není zakrytá
proto ji ani z pokusu nesvlékám
a petrolej z lampy mi kape kape
z paměti kol jednoose
jediným signálním osvětlením
kolem
a shoří
když si vzpomenu
trochu té bezoje z kozlíku olíznu ojím
než by mě sežralo že nemá pérování
/ani to kanape co tu není/
ani ten mrtvý osel co v ní
v mé vážné krajině ze šikma znamením naklání
sbohemdáním
/tady mělo být něco na varhany
třeba mám vážnou krajinu/
když si vzpomenu
a pohyblivý černý katafalk
od Indigo
dne 08.06.2013 23:05 ·
28 Komentářů ·
702x čteno ·
Né, Ingrid. Já si většinou na Tvoje texty nechávám víc času, což někdy znamená, že jim dávám víc šancí než těm ostatním a stojí to za to.
Tady. Jsou tam perfektní věci. Jakože fakt a jakože třeba
/tady mělo být něco na varhany
třeba mám vážnou krajinu/
když si vzpomenu
Nebo ten kapající petrolej, to je taky super.
Nicméně jinak je to takové rozklížené. Chvilkama přemejšlím, jestli si ze mě utahuješ, chvilkama si ty obrazy snažím představit a ani v jednom nejsem moc úspěšná. No. Pro mě normálně vůbec nejsi nesrozumitelná. Vím, že často Ti to ostatní čtenáři tvrdí, ale nevím moc proč. Tady Ti to budu tvrdit já. Píšeš protože chceš psát. Ale ono to moc nešlape. A tak začneš dělat těm slovům divný věci. No. Nevím no. Na závěr bych podotkla, že ještě jednou uvidím v nějaké básni katafalk a asi... nevím, co udělám, ale rozhodně něco ano. A že mi ta báseň přijde vtipná a navzdory tomu co píšu že Tě ráda čtu. A ták.
tak nevím, i když si asi pojala tenhle textík jakoby navážno, přesto...
název, ježišmarjá, asociace, veselejch a vážnejch krajin žen, snad o periodě? řek sem si a odklik celej text
první strofa jako by mi mi přitloukla k židli a hejno mejch dalších asociací se rozlítlo někde uvnitř mý hlavy...
dál pak jak jen obrazy v obrazech, připodobnění nějakýho už tak zapeklitýho podobenství, ve kterým ty závorky udělaly ještě větší paseku, no a co mi z toho vylezlo?
na katafalku pomalu mizející mrtvej osel co místo kopyt má prsty mariana vargy a hraje si na varhany svoji poslední ulici plnou plášťů do deště
teda asi něco jiného než si mínila
Už dloho myslím na to, jak jsi jednou, nebo možná víckrát řekla, že moje poezie je příliš vážná. Hraju si s tím a chci tomu přijít na kloub, protože, protožes měla nejspíš trochu pravdu.
Rozklížené. On ten text takovej asi měl bejt, ale nevím jestli právě tak, jak tu rozklíženost vnímáš Ty.Měla jsi přemýšlet o tom, jestli si utahuju, nebo to myslím vážně, měla ses cítit drobet zmateně, ale ne tak aby jsi nerozuměla/což j samo vždycky moje chyba. Měla jsi pocítit, nebo aspoň zaznamenat, že ta vážnost je skutečně vážná až hlubší.Tím ovšem nesměřuju tam, co bys skutečně měla, jen co jsem chtěla.Ale jen na kousek k tomu cos řekla tady.
Jardo, strašně mě to rozesmálo a ještě se směju, no.
Hele, co takhle oslí povoz, není tam dost indicií?A na tuhle otázku nemusíš odpovídat, vim co bys řek.
A zase helám, hele, náhodou si tak daleko od pravdy nebyl.Vůbec ne něco úplně jiného, než jsem mínila, fakticky blízko.
To jsou prostě začátky, na kterých dílo stojí, jakože nakročit odznova nejde.
jsem bez oje v zadku
a mám vážnou krajinu
když si vzpomenu
s vážnou tváří, zní to jako pálené od boku ale není, tuším. Dá se to výborně přednést a je na to myšleno už od prvního slova. Možná měl Jarek pravdu, že svým způsobem by měl být pro přednes každý text protože ho vlastně každý tak čte - ať nahlas nebo ne.
Moc dobře by se mi tam četlo dáním sbohem než naopak, nic pádného. Takový texty já zkrátka můžu a měl bych. I s nadšením na to potřebuju ještě čas.
Nevím, zda.li píšu pro přednes, jestli ano, sama ho nejsem schopna dostatečně prezentovat. A když se o to čas od času pokusím, jako by nakonec zkaňhala i to co jsem nenapsala.:)
Ano, čteme třebas jen potichu. Ale dokážeš pak interpretovat svými hlasovými prostředky to, jak text slyšíš ve svojí hlavě?
ten úvod hned "ne"
píšeš příliš na vážno myslím, než aby sis mohla dovolit takový věci a vím, že to občas děláš...ale mně to prostě nesedí...tahle je pro mne neukočírovaná a celá zmatená nebo jsem zmatená já...
asi to má i dobrý místa, ale nejsem schopna je vnímat, v poslední době nějak vůbec nejsem schopna vnímat...nemusí to být tvá chyba...
Když jsem dostala avízo, žes připsala koment a ještě než jsem rozklikla, uvědomila jsem si, že jsi jeden z těch čtenářů, co nejsem schopna vlastně odhadnout. Tedy, že dobře nevím, jaká bude Tvá reakce. Nedá se u Tebe odhadnout. A to je moc dobře víš.Ani nevíš jak. Je to nesmírně motivující a otvírá další možnosti pro experiment a testování. Díky!
Proč pořád o chybách. Je třeba si uvědomit, že čtenář je dokonalost sama, tak, jak se ve svých podobách vůči textu nabízí, o jeho chybách ani zmínka.
Takže, až příště přijdeš do mého neukojeného stánku, přijď s královským sebevědomím. Tys tady král a panovník, já pouhý šašek a lokaj.
Když lokaj, tak proč mě zas kope do zadku? Tvoje pojetí toho co říkáš a jak je prostě tak jiný od všeho s čim sem se potkala, že ti to asi budu muset pořád opakovat. No jo. Víš co? Hrozně dlouho sem se učila nebát se bejt za blbečka a říct, že prostě nechápu když nechápu a nedělat že... no, prostě.. já to nechápu, In. Hlavně první tři řádky prostě vůbec nepobírám. Některý místa sou náramný... to co už luisa a taky tohle:
a petrolej z lampy mi kape kape
z paměti kol jednoose
jediným signálním osvětlením
kolem
a shoří
když si vzpomenu
trochu té bezoje z kozlíku olíznu ojím
než by mě sežralo že nemá pérování
/ani to kanape co tu není/
tady snad vím, ale pak dál už osla se ztrácím a víš co? já ho tam nechci vůbec, osla jednoho, nic proti nim (už si zas dovoluju) Víš, hrozně by mě zajímalo, jak to vzniká, nejen tohle, ale i jiný tvoje věci, vono neni moc lidí, co píše jako ty...
Andrew, to máš sice pravdu, ale takový průměr ze všech názorů si udělat můžeš. Řekněme, že kolikrát může být diametrálně odlišný od vlastní představy. Další věcí je opakující se upozornění na něco konkrétního. Je to cesta, ať bolí hlava autora, nebo čtenáře.
Já taky spoustu věcí nechápu. Mi zas třeba dělá největší problém si doznat, že něco ani nemůžu pochopit.:)
No, jináč, s tím, že někdo něco z mýho díla nechápe, nebo dílo celé, s tím už jsem se nejednou setkala. Považuju to výhradně za svou neschopnost přiblížit slovem.
Jak vznikají moje texty.
Většinou třemi až více základními způsoby:
a) dlouhodobě něco v sobě nosím, nějaké téma například a jednou, když si myslím, že ta správná chvíle, napíšu to a ono se to podaří (ideální sestava)
b)v základu za a, ovšem stane se, že chytnu jaksi během psaní jiné vlákno a nechám se jím vést
c) prakticky automatické texty, při kterých jednoduše nevím co píšu a jediné co koriguju je způsob podání a výsledek je nakonec překvapivý i pro mě
d) náladovky, při kterých mi prostě nejde o nic, než o pokus opsat svůj stav, většinou ale to co je na povrchu záhy ustupuje a do popředí se zase dostává nějaká podvědomá činnost, ale už s tím, že si uvědomuji nad tím vším kontrolu, nebo si alespoň myslím, že to tak je
e) dlouhodobě střádám jednotlivé myšlenky, nebo slovní spojení a pak si jednou sednu a aniž bych si dopředu myslela, že to jde, spojím je, tedy, že pro ně vytvořím společné prostředí
f) a pak jsou to texty pro někoho, nebo pro lidi.Ale Ty moc nepíšu.
takže nic zvláštního.
Pokud chceš vědět, do které sorty patří tahle, je to za d.
já sem terapeutickej autor, in, píšu v první řadě pro sebe, protože musim, to že je to sem tam čitelný i pro ostatní je pro mě příjemný překvapení. Vlastně až co sem tady, se vnitřně snažim o nějakej progres. O to přiblížit se čtenáři aspoň tak, aby mi aspoň občas rozuměl, když už to házim na web, že jo, jinak bych si to taky mohla házet jenom do šuplíku. Tak u mě je to tak, že většinou sednu když mám aspoň nějakou zevrubnou kostru v hlavě, když vim, co chci říct a aspoň rámcově jak... to že z toho vyleze někdy uplně něco jinýho, je holt vedlejší efekt. Asi nejjednodušší je říct, že píšu z potřeby. Ne vždycky samozřejmě, někdy sednu do kavárny nebo na lavičku a píšu, co vidim... jen tak. Fascinujou mě lidi, někdy jim domejšlim příběhy, předtavuju si, co třeba snídali nebo tak :)
Jinak k textům obecně... já většinou nepociťuju nějakou extrémní touhu chápat a klidně si to přiznám, jsem k sobě shovívavá, hehe. Ale u tvejch textů bych tak nějak asi chtěla.
Z toho si nic nedělej.
Hele, já píšu vlastně furt. Ať spim, čtu, ať mám klavesnici,tužku, mašli, nebo maringotku, nebo nemám... někde někdo řek, že jestli na psaní myslíš každý den, musíš být spisovatel.
Jenže mi to přijde, že je člověk spíš v kuse na LSD.Kde to potřebuje odvykačku, tam tomu ani nejde rozumět.
ani ve snu by mě nenapadlo, že bych se trefil do Tvé představy - natolik Tě neznám - jen jsem zkusil kousek, co náhodou znám... snad Ti to aspoň něco málo dalo
Staňte se registrovaným členem a můžete plně využívat webové stránky. Jako registrovaný člen, budete mít řadu výhod! NEZAPOMEŇTE, ŽE REGISTRACE NA WEBU VYUŽÍVÁ COOKIES
Přihlášení
