jo Egone, poslední rytmicky neuchopitelná,
slabiky navíc (panoptika, už)
a že přemýšlím o Oldovu "pravidelném jambu"
- na to je tu lump harlekýn?
- spasen ze spárů ?
vstupuju znovu, a první dvojřádek beru částečně zpět,
ono to tak působí v kontextu stavby předchozího textu,
snad by se dalo číst samostatně, pouze s úpravou posledního řádku:
svou spásu jaksi neforemnou
vstupem v eden panoptika,
kde setkají-li se i se mnou,
zjistí, že už nic neříkám.
neforemná spása... to teda jo. významově skělá část , formálně tak blé neforemná
strašně se mi líbí nejen že se můžou setkat se mnou
ale i můžou setkat se a pak ještě se mnou
jako pirueta na slůvku
no jinak teda bych chtěla z hloubi duše překopat ten verš s panoptikem. od základu, protože narozdíl od opravdu celýho zbytku, prostě nejde do huby.
A avi Oldovi, že to nedočet pořádně: nemůže se vyplatit z platidel, protože bez platidel vyplácí svou spásu, sakra, neforemnou.
a když si čtu teď při výtce na druhou (second hand complain) tu neforemnou spásu zas, vytahám tě za ucho ještě za to "jaksi".. ehm. jaksi mi tam nevoní. jaksi je v takovým vymlasklým textu s obsahem od začátku až do konce jaksi prasácký. jasně že ho můžu brát jako vnitřní zaváhání. ale proto přece nepíšeš, aby sis váhal, kde Tě napadne!
leda že bys to ještě myslel s nádechem sarkasmu. s pitvorným úšklebkem beroucím onu spásu afektovaně mezi palec a ukazovák.
tak a diletantsky (jako to dělá starší ve službě Stínohra) se zeptám ještě na tratidla.
spasen ze spárů tratidel... míněno...?
možná jen naťukni, jak chápeš význam slova tratidla, protože mě asi bude bavit o týhle básni ještě přemýšlet, tak ne abys mi poslední dvě strofy vysvětloval!! (he he, mám takovou výhružnou náladu, promiň, jinak jsem mírná..)
tratidlo jako něco ztraceného? jako díra do který to nenávratně padá?
zatím intuitivně, bo Skácelova tratidla jsem četla jen tak kuse, si to interpretuju, že se horou abnormalit pokouší zanechat jakous stopu, aby jejich psaní nebylo prostě ztrátou času...
ty poslední dvě strofy jsou interpretačně docela na bednu, takže se v nich musím docela rýpat a přicházím pak ještě
k spasen chvíli před spásou
no. ale na to, jak tady mluvím o pár prkotinách, který se Ti nepovedly, mě tenhle Tvuj text fakt potěšil. (už jsem myslela, že snad Ti v poezii vůbec neporozumim, ale tohle si teda ke mně cestu našlo a ještě mi to přineslo nutkání o tom přemýšlet i nadále, abych to vůbec pochopila, časem, takže dík )( a fakt bych doporučila do výběru, jak je to neotřelý, ale kus Ti, jenom vlásek snad, chybí.ů.. ach jo, než to člověk sakra napíše jednou celý, to asi musí bejt kus života, nebo požehnaně lahví, nebo talentu, nebo já nevim..) (omluv shovívavě má příležitostná roztotožnění, prosím)
Pozor na takú slovnú drvinu, kumulovanie monosyláb, ktoré je naviac rytmicky problematické: v jambe by nepárne (liché) slabiky nemali byť prízvučné (s výnimkou prvej, tá môže) a v Tvojom verši je prízvučné že a sen na tretej a piatej pozícii. To že je inak neprízvučné, lebo neplnovýznamové, ale v tomto prípade získava prízvuk, pretože tvorí oporu pre príklonku tě . Slovo sen je plnovýznamové, substantívum, to je prízvučné vždy. Artikulačnej ladnosti verša bráni aj to tesné susedstvo dvoch tmavých sykaviek (š, ž), hoci je medzi nimi intonačný predel. Rytmicky, ale iba „papierovo“, by sa to dalo dať do poriadku takto:
ať zvíš, že sen tě nemate.
No teraz sú síce prízvuky tam, kde to neodporuje norme (druhá, štvrtá, šiesta pozícia), ale slovosled zdôrazňuje slovo sen aj významovo, čo je neodôvodnené.
Ony prízvuky monosyláb na slabých pozíciách (ľahkých dobách) jambu alebo trocheja nemusia nejako neprijateľne rušiť rytmicky priebeh verša (napr. taký Reynek s nimi pracoval, zdá sa, zámerne), ale keď sa skombinujú s inými nežiadúcimi javmi, umelecky to zakolíše.
Obdobný, aj keď miernejší problém je aj s týmto veršom:
na to je tu lump harlekýn
Prízvučné lump na slabej pozícii, ktorému predchádza rad významovo i prízvučne nevýrazných slovíčok. Takým konfiguráciám je lepšie sa vyhnúť.
spasen ze spárů tratidel
Toto je jamb iba za cenu transakcentácie, prenesenia prízvuku z predložky na slovo za ňou. No... lepšie je pre svoje myšlienky hľadať iné, šikovnejšie riešenie.
Tu už celkom určite:
a vyplatit bez platidel
Navyše rým tratidel – bez platidel to je básnická osobitná škola.
V poslednej strofe je problém s párnymi veršami: jeden je trochejský druhý jambický, pričom rým je ešte samostatne rytmicky vyšinutý. S takým dačím sa proste jeden básnik nemôže uspokojiť.
zmiňovaný řádek bych saturoval takto bez ztráty významu a se záchranou melodie:
a vyplatit se z platidel
Mno, to by som nepovedal, lebo ďalší verš nemôže logicky naväzovať. Tie záverečné strofy vôbec sú dajaké neprehľadné, zašmodrchané, poriadne neviem, kto je agens, vykonávateľ deja, podmet. No ale ponúkam vlastné riešenie, zďaleka najelegantnejšie pravdaže, hihi (i keď striedanie ženských a mužských rýmov som nedodržal):
Vrch přeotřelých abnormalit
ušetřen spárů tratidel
se snaží vlastní odraz najít
a vyplatit prost platidel
svou spásu jaksi neforemnou
pozváním v eden panoptika,
kde setkají-li se i se mnou,
zjistí, že nic už nenaříkám.
Pozor na takú slovnú drvinu, kumulovanie monosyláb, ktoré je naviac rytmicky problematické: v jambe by nepárne (liché) slabiky nemali byť prízvučné (s výnimkou prvej, tá môže) a v Tvojom verši je prízvučné že a sen na tretej a piatej pozícii. To že je inak neprízvučné, lebo neplnovýznamové, ale v tomto prípade získava prízvuk, pretože tvorí oporu pre príklonku tě . Slovo sen je plnovýznamové, substantívum, to je prízvučné vždy. Artikulačnej ladnosti verša bráni aj to tesné susedstvo dvoch tmavých sykaviek (š, ž), hoci je medzi nimi intonačný predel. Rytmicky, ale iba „papierovo“, by sa to dalo dať do poriadku takto:
"Toto je jamb iba za cenu transakcentácie, prenesenia prízvuku z predložky na slovo za ňou"
Dajaku pořád mi to ani tak jako jamb nepřijde, co potom první přízvučná? Musel bych Tebou zmíněnou transakcentacii použít i
u prvního slova...?
čtu s klasickým mluveným přízvukem:
Xx Xxx Xxx
do jambického mi pak s žádaným přízvukem na druhé slabice
zní první slovo hodně krkolomně:
xX xXx Xxx
aha, dodatečně čtu pozorněji, a vidím, že první
může být přízvučná...
Vnímám to tak, že se tříbíš, podmaňuješ si slovo i jeho zdvořilé způsoby a formu. Obsahově, tedy když to klubíčko vezmu celé, mi unikáš. Jednotlivé obrazy nebo verše, ještě snad.Nejsrozumitelnější je mi pak střed těla textu.
Že bych četl příliš s tím nemůžu souhlasit ani jako s nadsázkou, ovšem není mi tak zcela jasné proč by ta slova nemohla plnit svoji funkci stejně jako kterákoli jiná. Rozumím, že mohou konotovat víc, míň anebo něco jiného (resp. u každého jediného čtenáře něco jiného) a mohou tak sehrát roli vabank. Jestli jsi to myslel tak, rizika jsem si vědom a podstupuji jej, protože si přeji tato slova přinejmenším jednou básní připomenout aby (ikdyž jen o chlup) míň zapadla do šedi středního proudu, který se za léta ze strouhy změnil na veletok. Jestli jsem to pochopil špatně, připomínkuj. Tak.
ona poznámka měla znamenat něco úplně jiného - a sice, že je až příliš jasné odkud se zmiňovaná slova vzala, kde jsi k nim přišel... a dle mého soudu, takhle sečtělost vidět být nemá... netvrdím, že když třeba tratidla důkladně provařil Skácel, provždy je to diskvalifikuje z básnického slovníku, jde spíš o způsob, jakým jich užiješ a zde je to samozřejmě hlavně o té koncentraci/množství...
Některých se prostě nedovedu zbavit, jak mi v hlavě rezonují. Některý básně budu zapomínat těžko a ačkoli vím, že se jejich obraz může leckde v mých dílech odrazit, bez mučení přiznám, stále tak nějak vsázím, že můžou překvapit někoho, kdo je z těch prvních úst ještě neslyšel anebo si je nepamatuje. Dost možná je to druh alibismu, to už ale zas mluvím o prioritách...
Prosím tě, milý Viléme!Nemínil jsem na mou duši tebe, když jsem napsal: Ať mi dají svatý pokoj ti, co mi povídají o rezignaci! Opravdu mě ani nenapadlo, že bys i ty mi mohl být tou radou. A vlastně máš pravdu! Ale uvaž, příteli, jen tohle: je málo věcí na světě, aby se daly odbýt strohým: buď – anebo. Mezi city a způsoby jednání je tolik odstínů, kolik přechodů od orlího nosu k tupému nosánku. Nebudeš mi tedy míti ve zlé, když ti připustím všechny tvé důvody, ale přece se pokusím proklouznout mezi tvým buď – anebo.
Mně tady bylo (ústy pravidel) tvrzeno, že komentáře se stávají integrální součástí díla, ba přímo svébytnou a proto nenahraditelnou (=díla nemazat!) matérií na podhoubí publikovaného textu živelně vyrašivší. A tebe to netěší, ty jeden substráte... kde je vděk? Fakt, normálně bych autorům zakázal pod jejich díly reagovat, aby nerušili rejdění sršících intelektů.
Staňte se registrovaným členem a můžete plně využívat webové stránky. Jako registrovaný člen, budete mít řadu výhod! NEZAPOMEŇTE, ŽE REGISTRACE NA WEBU VYUŽÍVÁ COOKIES
Přihlášení
