1.
Pro všechny co právě teď
sedí u otevřeného okna
na koleni píšu báseň
ve vlakovém kupé
dopoledne pootevřenými dveřmi
muž s Kristem na rameni
a paní v růžové halence s fiží
zasedli místo u okna
zmuchlaným papírem škrtám slzu z tváře
na sklo nastíněné dívce
z místního florbalového družstva
skoro stejně krásné jako
Lana Del Rey
/teď krátce vzpomněla
na svého učitele fyziky
který se kdysi
nějakým nedopatřením
stal jejím milencem/
paní v růžovém má spoustu starostí s průvanem
a tím co bude zítra
ukousne tatranku a zkusí zapomenout
na tu nekonečnou samotu
v prostoru velikosti
tři krát čtyři metry možná
víc
2.
Pro dívku se sirkami
chci jí mít jen pro sebe
pro pohled z okna
pro její pleť
ještě sametovou
pro její rudé
na ramenou do plamene
rudé vlasy
ještě pár vteřin
chci doufat že
to tady všechno
zapálí
3.
Pro všechny
co měli můj příběh
A třeba to má smysl, vymejšlet příběhy lidem. Říkat si, co kdo snídal, co kdo má rád, jestli červený nebo bílý, protože… protože jedinej rozdíl mezi nebem a peklem je ten, že v nebi se pije bílý a v pekle červený.
Ten naproti má modrej svetr a manželku po pravici. Obojí tak pěkně srovnané, že by jeden skoro záviděl, kdyby se pořád nehádali.
Dnes nesnídali.
Mlha po ránu je spolkla příliš brzy. Mlha hustá jak pára lokomotiv, co jezdily dřív a teď už jenom ve starejch westernech.
Dlouhý pohledy na vyprahlou zem, na koleje a z očí do očí. Bzučení much a řev stroje, co se žene dopředu.
Dopředu jen tam a nikdy zpátky. A hlavní hrdina je připravenej kdykoliv tasit kolt.
Tak přesně tuhle mlhu mám na mysli.
Já vím, chci toho moc - představit si mlhu podle scény z westernu, jehož jméno si už nepamatuju, ale kde zaručeně hrál Clint Eastwood
nebo někdo jinej
Paní naproti se synchronizovaně nadechne se samovolným otevřením dveří.
Byla by půlnoc, kdyby nebyly dvě hodiny odpoledne a já bych byla někde úplně jinde, kdybych nebyla tady.
Byla bych v jednom ze svých
předchozích vlaků.
A nespala bych.
4.
Pro všechny co vlastní
notes s krtečkem
kolik papíru jsem už popsala
jen abych zjistila
že všechno o čem dokážu mluvit
věčně mluvit
do zblbnutí mluvit
jsou modré oči mojí dcery
a hnědé té druhé
od Stinohra
dne 19.06.2013 23:37 ·
20 Komentářů ·
601x čteno ·
Achjo, Stínohro, jak já jsem něco takovýho potřebovala slyšet. Prostě popis něčeho co někdo dělá. Co kdo má rád. Achjo.
Nejvíc se mi líbí ta dvojka a taky poslední strofa té první. Ale to jen teď. Protože mám takovou náladu.
A taky. V té poslední strofě jsi se strašně dobře popsala, prostě to na mě tak působí, nejde až tak o ten význam.
Ještě se sem mockrát vrátím. Víš. Mluvíš o úplně jinejch věcech než o těch, o kterejch mluvíš. A přitom přesně o nich.
Hm.
Jo. Je to fakt strašně uklidňující slyšet o něčem co někdo dělá. Protože člověk se neptá proč a tak. Přemejšlím kolik blbostí bych ještě dneska byla schopná napsat. Moc. Jedna z těch důležitějších že Ti dám palec. Že jsme spolu skoro nemluvily a že mě to mrzí. Ah oui.
tak pro mne určitě ta dvojka, ostatní je pro mne příliš popisné...mně to na rozdíl od Luisy trochu vadí...já bych to nějak učesala, protože základ to má fajn
ano, nevím, jestli se tomu mám zasmát :D nebo si nejdřív zamést před vlastním prahem :D
tak nějak jsem to prostě cítila, no
a promiň Luis, že jsem neposlala avi, když už si tě beru do huby :D
právě tou popisností jsi mi připomněla práce
Raymonda Chandlera, ale ten píše prózu -
chci říct, že mi tahle věc přijde jako kompozice
prózy s básnickými prvky
určitě bych z obojího vybral, jen nevím, jestli
ke mně v tomhle tvaru vyzní každá z forem
dostatečně, jako bych se nedokázal soustředit
díky rozdílnosti a propojením obou
vidiš, lui, a já pořád, proč to dělám a ono mě to asi uklidňuje nebo co... mi už pak asi ty lidi nepřídou tak cizí... a víš co? já prostě nepochybuju, že se ještě potkáme a že budem mluvit a mluvit :)
vor - učesat? ano, nepochybně
wopi - kuju
a tobě, jarku, dávám za pravdu, mišmaš to je... poznámky z vlaků, který dost možná prostě měli zůstat v zápisníku, ale já v tom mam taky trochu hokej, co vlastně próza a co poezie a možná to nedovedu oddělit a možná nepíšu ani jedno... ale už zas cejtim, že mě to baví a to je dobře... pro mě... vás asi nikdy nepřestanu tak trochu litovat :)
že je to pro Tebe dobře - z toho snad každý autor,
pokud nechce psát vyloženě komerčně, musí vycházet -
a nelituj čtenáře, ti si hledají cestu k poezii mnohdy
stejně složitě, jako autor sám...:)
Dívka se sirkami jednoznačně vede.
Už jsem ji četla několikrát. Teď jsi jen připomínám a ověřuji původní vjemy.
Zvláštně rozptýlená výstavba, forma, ale obecně neruší.Prozaický text oproti výhradně poetickému pokulhává, je slabší. Pasáže jako jsou
Říkat si, co kdo snídal, co kdo má rád, jestli červený nebo bílý, protože…
protože jedinej rozdíl mezi nebem a peklem je ten, že v nebi se pije bílý a v pekle červený.
nebo
Já vím, chci toho moc - představit si mlhu podle scény z westernu, jehož jméno si už nepamatuju, ale kde zaručeně hrál Clint Eastwood
nebo někdo jinej
někde až vyloženě až obtěžují. Úvahové části spíš jen v prostoru, kde mám pocit, že si nestačíš s výrazovými prostředky, nebo způsobem, jako by Tě omezoval.Vysvětlovací úryvky jsou naprosto zbytečné a neužitečné, podceňují čtenáře a hází to vjem tam, kde se něco říká, jenom aby nebylo ticho.
Prostě ten nudlovitej je výsek je zpracováním výrazně v popředí.
Tentokrát nemám pocit, žes mi podala padavku, tenhle text, z kontextů jiných Tvých, na mě působí, že zraje.:)
ty mě vždycky otočíš o 180 stupňů, in... to je dobře... mě totiž nejlepší přišla právě ta prozaická část, protože sem si tam tak nějak jistější(?) teď to zní strašně divně... ono to jako měl bejt prostě záznam ňákýho myšlenkovýho pochodu, kterej chci jaksi zprostředkovat (ne automat v pravym slova smyslu) ... he... nepoved se, dobře, beru na vědomí... dívka se sirkami... no jo, ta zrzka byla úžasná, dokonalá, někdy si připadám fakt hloupě... že to, co ostatní za nejlepší je vlastně prachsprostá krádež okamžiku...
Tentokrát nemám pocit, žes mi podala padavku, tenhle text, z kontextů jiných Tvých, na mě působí, že zraje
a já myslela, že natolik jsem schopna sebereflexe, že každej svůj úslintek nepovažuju za geniální :)) směju se tu sama sobě. díky, in.
Jojo, ten záměr se nedá popřít, vystupuje do popředí. Ale podívej se na tu sirkoděvu, to je přece postřehová i podaná věc docela s přesností na terč! Kdybys vyňala z kontextu a možná jen přihodila verš v úvodu, nebo příznačný název, vystačí si sama a jak!
Kromě jiného, záznam...Záznam je prostě všecko co tu píšeme, všecko!I když vím, žes myslela něco jako svýmzpůsobem reportáž. Zkusilas to a to se musí.:)
když jsem ji četla poprvé, seděla jsem u votevřenýho vokna a říkala jsem si, jak to Stínohra asi ví...
hele, fakt se mi u tebe líbí, jak dovedeš v básních kumulovat energii,
tohle je zajímavý - když o tom přemítám, proč mi připomínáš,jak píše Luisa (protože ji jsem četla ze začátku víc, tak ji mám jakoby první, jinak by to mohlo být i obráceně :) ), napadlo mě teď, že 1. je vlastně dost podobná začátku Luisina Generique, ale teda tady pro mě naprosto uvěřitelný, už tím, že jsi mě do toho zatáhla ( a že asi není těžký najít někoho, kdo sedí u otevřenýho okna, narozdíl od někoho, kdo sedí na posedu :) )
2. že zapálí a že ji chceš mít pro sebe a že má asi vlasy rudý jako Lola, ano.
4. výborný včetně pointy
líbí se mi, jak těma názvama fakt dokázalas vtáhnout přímo do obrazů, že vlastně i ta trojka, kde bych řekla "plácání po svym" - a to jako nic že proti, i ta trojka je mi tím názvem opodstatněná.. (nemám ráda palce, ještě se vrátím)
no to si piš, že se vrátíš (s palecem nebo bez), páč ti teď pošlu avízo na odpověď... cheche...
ono hlavně na posedu asi málokdo surfuje po internetu, to se spíš asi kouká na jeleny bo tak, ne?
víš, já ty rudý vlasy lole moc nevěřim, tahle slečna byla plamenná naprosto přirozeně. Nabarvenjema vlasama nikdo nic nezapálí...
trojka je plácání po svym, pokus, co se nevydařil, ale vlastně jsem ráda, že to tady, člověk aspoň pozná, co ještě ano a co už ne... otázka, jestli propříště budu mít ten filtr líp nastavenej.
plamenná teda ale sotva rudá... nebo fakt jo? to sem ještě neviděla.. nikdy nikdy nikdy, to snad jenom z pohádky a z filmů o echt Irech. nebo já nevím. ale funguje no. možná rezavá není tak plamenná aby mohla mít sirky, nevím, ale na dojmu to neubere, když mi to takhle přiznáš :)
filtr... držím pěsti... mně se líbí, jak Ti složila hold Indigo... fakt se mi to líbí (a moc se těšim, až mně u 30.týho textu napíše, Cvrčko, nepiš. :) ) (fakt se těšim - avi, ať ví!)
že sem tentorkát nehodila padavku ti příde jako kompliment :) ty si teda divoška, cvrčko.
no, já mam kamarádku a ta má hustý vlnitý zrzavý vlasy a mě vždycky přišlo, že sou jak voheň a všichni chlapi sou z ní paf, i když mam vobčas pocit, že se jí trochu bojej, páč je děsně hezká, což mě samozřejmě vytáčí, ale i tak jí mam ráda, ona za to nemůže :) noa ta slečna v tom vlaku je měla podobný... a v aj sou zrzavý vlasy prostě red... i když samože nejsou červený... rudé mi přišlo v ten moment prostě nejvýstižnější.
Stínohro..... :) já teda mluvila o tom slůvku "zraje", ale .... :)
a s tou rudou to beru. (a závidím Ti teda fest už jen, že se na někoho takovýho můžeš koukat třeba při kafi - a nevypadá to divně... já když na zrzky čumím svejma vyvalenejma obdivnejma očima, div že nevypláznou jazyk... xD )
Postavím se do své oblíbené opozice. Ne, neoblíbené, ale postavím. Ne, nepostavím, ale prostě...
Ta trojka je to, co bych chtěla číst. Od většiny autorů bych chtěla číst přesně takhle. Úvahy, popisy a tak. Myslím, že bys od toho neměla upustit, ale naopak to prosadit!
A já jsem to nemyslela k zavržení , to "plácání po svym"... já bych si přála mít odvahu tak psát.... fakt, to je největší svoboda a asi jak píše Luisa, hodně tím sdílíš, ze sebe... (tak jsem to myslela)
Staňte se registrovaným členem a můžete plně využívat webové stránky. Jako registrovaný člen, budete mít řadu výhod! NEZAPOMEŇTE, ŽE REGISTRACE NA WEBU VYUŽÍVÁ COOKIES
Přihlášení
