vracím ti prsten!
pečeť nenapsaných
tu ubohou kaňku na pijáku louky
/nebude zelená/
a zabíjím znova
ten veselej přízrak dne
než ze mě vyrveš poslední cíp měsíce
pche! modrá obloho se sluncem
vážnýho vážnýho měsíce
vlečeš se básníku
v nesmířeným sváru
bezděky po půlnočních kavárnách samot
přitahuješ noc
a ta podjatá děvka tě soudí
němohrou sytý černý prohry
v porotě žádná hvězda
žádná
to bez poupat je tma!
/i louka/
do který vpadáš bez hynutí
do vlastního klína
kolíbáš se čím?
dřímeš na stínu v divých ilusích
mnohohlase
už zase a v zášeří
éterická tanečnice
hasne mi před očima
/přelitá verbalismem/
katechetka v lavici
zepsutá z lásky
metafora
od Indigo
dne 22.06.2013 00:52 ·
5 Komentářů ·
327x čteno ·
ej, u mně tyhle genmetafory a ještě takhle nééé!!!
iluse?
vlečeš se básníku
v nesmířeným sváru
bezděky po půlnočních kavárnách samot
přitahuješ noc
a ta podjatá děvka tě soudí
němohrou sytý černý prohry
v porotě žádná hvězda
žádná
tohle je napsaný tak, že čtenář nemůže pochybovat -
byť by poprvý přičichnul,
Nevím Ti, In.
Budu si hodně protiřečit (cože?), ale přijde mi že jsi tu ve špatné formě. Příliš, příliš rozředěná prozaická neupřímná (?) Ingrid.
Jakokdyž člověk čte příliš dlouhé knihy a pak píše podobně jako jejich autoři a jeho díla mají hodnotu esence z knihoven. Ale ne úplně. Samozřejmě ne úplně. Vytrženo
tu ubohou kaňku na pijáku louky
zabíjím znova
ten veselej přízrak dne
ta podjatá děvka tě soudí
němohrou sytý černý prohry
v porotě žádná hvězda
žádná
to bez poupat je tma!
/i louka/
katechetka v lavici
zepsutá z lásky
metafora
To mezitím mi přijde jakoby to spíše tlumilo a umlčovalo než nechalo aby vtisklo obraz.
Ale víš. Jen velmi, velmi subjektivně. Čím dál subjektivněji, začínám pochybovat o tom že bych nemohla říct cokoli jiného.
Staňte se registrovaným členem a můžete plně využívat webové stránky. Jako registrovaný člen, budete mít řadu výhod! NEZAPOMEŇTE, ŽE REGISTRACE NA WEBU VYUŽÍVÁ COOKIES
Přihlášení
