Tahle věc předpokládá nějakou znalost před čtením. A nejspíš ne jen tak nějakou.
Prostě aby člověk doznal ždibec obsahu, musí mít alespoň povědomost, že Toyen nenosila dámské šaty a že studovala dekorativní malbu a a vůbec. Alespoň tak si vykládám/ochraptěle.
A musela Tebou nějak pohnout, že ses rozhodla o ní s ní. A připomněla jsi mi mého Jacka K. Musím mu zase napsat.
A teď rozhodně nedokážu nic ani zmínkou za objektivitu.
Budu muset přijít později.
že mi teda ten název nic neříkal...pro mne zas jedna skvělá věc...
ač tedy znalosti nemám, tak, jak jsi to napsala a jak to zapůsobilo, prostě super...
palec a ukládám si :-)
ano, jsi. Co ti mám říct, luis, že to je celé skvělé? že je. že jsem ráda, že jsem tě tu potkala, že seš můj autor a já sem tvůj čtenář. I mě si udělala radost. bez obrazu bych asi nebyla uplně doma, ale vzhledem k tomu, jak si to napsala mi to ani nevadilo,viděla jsem jiný. Mluvíš si po svém. Květiny co padaj z krajky k zemi, mniši, co leptaj palcem vulgární smrt... přemejšlim, jak asi vypadá vulgární smrt... nebo to mám vzít tak, že smrt je vždycky vulgární... che, plácám.
A závěr, ano, závěr.
Nemůžu jinak než palcem.
Tak dobře, čtu bez znalosti, tedy i bez předloženého obrázku. je v šatech prázdno
po víně
lehčí je zem že okoralá slova občas
jako květiny z krajky
padají k zemi
omšelé jest připoutáno k zemi /ochraptěle/
čas otupí i ostrý břit
nechybí mi tvůj sen
že není
za kým stát
abych tak hrozně nepromokla
a v zádech malou dýku
zase
zase
zase mi napršelo do bot
Mohu jen po stopě vlastních vjemů.
Nemám za kým stát, za koho se brát a ti co stojí za mnou, nebo to, co stojí za mnou je nečekaným výpadem zezadu. Že malá dýka a promočené boty zase, zase, pak tedy o zvyku a zkušenosti. Už se tomu dělo, avšak s vděkem nepřijímám, ovšem se smířením snad. /a u piana/
Jakási spona mezi strofami.Snad u vzletného, neběžného počínání. mniši mi vyleptali do knih nasliněným palcem
vulgární smrt
za to že u piána osud, za všechny ty dýky zezadu, jak jinak než vugární smrt, jak jinak než vulgární nehmotě pro jedinou
jednu jedinou růži
Chtěl bych tě uhodit růží! Však prosím už ne zezadu! Trny jsou malé dýky, ne díky- okvětí osud u piána v šatech
až na mol je prázdno
už se tam nevrátím
jen vzpomínka ať si tam sama zůstane
na to co bylo
a co není
TOYEN
Co říci o celku. Je to spíš abstraktnější obraz, abstraktnější lyrická sugesce.
Co bylo jejím účelem?
Zanechat pocit? Ano, ten tu je. Ale těžko se mi dohledávají kořeny.Tedy z čeho že vzniknul, když nemám nijak stabilní příběh.Ze slov, ze slovních spojení?
Já nevím, zda-li je to dobře, či špatně, jen si tak nahlas přemýšlím.
No jo, dočítám knížky strašně málokdy a když se mi to stane...
Ehm. Ono mi to zpětně přijde vtipný, ale to víno tam mělo fungovat jako slovní hříčka, po víně/po vině. No a evidentně jsem to tam zapomněla nějak dodělat, aby to fungovalo. Na co člověk nepřijde takhle po čase. Děkuju.
Jinak k tý póze - považuju spíš za neuvěřitelné barbarství pít doma a sám víno, neřkuli červené a nedejbože u toho ještě mít zaplej počítač nebo něco dělat. Dejme tomu, že /teď se bojím cokoli napsat, aby to neznělo jako rasismus, achjo/ prostě v krajích kde se víno pěstuje, se přísněji dodržujou jistý rituály a pravidla ohledně jeho pití, přiznává se mu větší důstojnost a výše zmíněným způsobem jeho konzumace se vesměs pohrdá.
Staňte se registrovaným členem a můžete plně využívat webové stránky. Jako registrovaný člen, budete mít řadu výhod! NEZAPOMEŇTE, ŽE REGISTRACE NA WEBU VYUŽÍVÁ COOKIES
Přihlášení
