Přihlášení
Nick (bez diakritiky)

Heslo



REGISTRACE

ZAPOMENUTÉ HESLO
facebook_share
twitter_share
google_share
mailto
scrolltop
pavel
obrázky
Hiearchie článků
Rozcestník » Poezie - zbylé formy » v tom létě které teprve přijde
v tom létě které teprve přijde



copak jsme si neřekli
až zemře naše matka?
až nebude smutek ani radost
až nebude kam cestovat
a proč
copak jsme si neřekli
Luisi můj Luisi
kolik je nás od stejného hlasu
stejné barvy

kladiva bubnů žvýkají poničený ret
řetězy Afriky zase řinčí
a ta malá schoulená černá hlava
kutálí po palubě
je na lodi sama
černá má záda
můj milý čekáš v přístavu?

loď se vrací
vítr se opírá o zlato z krvavých citrónů
do plachet ztopořená bílá křídla
slyšíš?
labutí chorus
vystrkuje zadek do tmy
Luisi k jejich hvězdám!

Luisi můj Luisi
copak jsme si neřekli
ten zvuk
ten strašlivý řev mi otvírá oči
a nedá spát


Komentáře
25.06.2013 13:26 Wopi
avatar Ne že by to nebylo mistrovsky napsané, to u Tebe nepřipadá v úvahu, ale nevím, kdo je Luis a nechytám se...
25.06.2013 13:28 Indigo
avatar Jean-Louis Lebris de Kerouac, občas si s ním píšu.
25.06.2013 19:52 Indigo
avatar Ech, maaty, pokud je i smutek prospěšný, pak ani tak, ať netrvá příliš dlouho.
25.06.2013 20:14 Indigo
avatar A je i mně teď tak nějak smutno.
A nevím jak přes tu vlastní nástrahu
nejsnáze přejít.
Snad nenapsanou elégií.
Malou elégií.
Tichou.
Nenapsanou.
26.06.2013 13:44 Luisa
avatar Je to obrazově dobré.

copak jsme si neřekli
až zemře naše matka?
až nebude smutek ani radost
až nebude kam cestovat
a proč
copak jsme si neřekli


něco jako
pro chvíli kdy nebude co říct
kam jít a co udělat

Ale Ty tam máš tu atmosféru.

Dílo působí mělce. Jakoby napsané rychle, bez směřování k odezvě, prostě jen aby bylo s kým mluvit a proč a o čem.
Připomnělo mi to začátek jedné Quentinovy detektivky, kdy důstojník ve válce dostane na pár dní dovolenou a protlačuje se s kufry jedním přístavním městečkem se svou ženou Iris, tak trochu bez vize, má jen pár dní aby byli spolu a ani nic moc nedělali a pak bůhvíproč zase do války. No.
Pokud mohu dílo nějak hodnotit, pak je to jen začátek. Poněkud beznadějný. A napsaný dobře, o tom žádná.
26.06.2013 14:11 jardaJJ
avatar ta střední část textu je myslím výborná práce, úvod a závěr mi nějak moc neseděj, né snad proto, že by nezapadly do příběhu, jen, jako by pro mě psaný trochu jiným jazykem, jako bych to tam nechtěl
ale jinak jako celek pohoda na který moje pihňání nic nemění
26.06.2013 17:10 Jaroslav Vraj
avatar
a ta malá schoulená černá hlava
kutálí po palubě
je na lodi sama
černá má záda

zásek - kutálí se? úmyslně vynechala, nebo opomněla?
nene, jde to po zádech
hm, jen že zastavilo a rozkomíhalo, začal jsem znovu...

labutí chorus
vystrkuje zadek do tmy
Luisi k jejich hvězdám!

zásek - k čím hvězdám? bílých křídel, labutí...?
nebo jaksi abstraktně myšleno? to spíš ne, nevidím, sakra...

něco mezi řádky mi chybí k plynulýmu čtení, nebo jsem prostě nezahlíd,
snad, možná později...
28.06.2013 18:28 Marta
avatar ha, a mne naskočila Armstrongova tvár a už som ju ztej básne nedostala
vôbec mi to neprekážalo

znepokojivá atmosféra sa nesie celým textom a v závere núti
prejsť si tými obrázkami opäť
a
neviem ako to povedať
to znepokojenie vo mne vyvolal pocit, že to ona-lyr.subjekt textu, musí byť tá silná..tá čo unesie
obrazy i ..všetko to ťaživé

táram, no nech
28.06.2013 18:33 Marta
avatar a ešte..názov
geniálnym spôsobom text rámuje
takéto ma vždy pritiahnu, mno
Přidat komentář a avízovat
Hodnocení
Hodnotit mohou pouze přihlášení uživatelé.

Prosím přihlašte se nebo se registrujte pro možnost hodnocení.

Zatím nikdo nehodnotil.
©

Vítejte na POETIKONU

POETICKÉM LITERÁRNÍM KLUBU

Přihlášení

ztratili jste heslo?

Nejste členy POETIKONu?

Staňte se registrovaným členem a můžete plně využívat webové stránky. Jako registrovaný člen, budete mít řadu výhod! NEZAPOMEŇTE, ŽE REGISTRACE NA WEBU VYUŽÍVÁ COOKIES

facebook_share
twitter_share
google_share
mailto
scrolltop