(1)
Vždycky jsem dávala lidem jména podle toho, koho, nebo co mi připomínali. Vdavekchtivé dívky si dávají jména jako Zdislava nebo Anna. Přemýšlivé zbožňují Terezičku z Lisieux. Rozhodně to měla být ona. Když se mě zeptali, jak se budu jmenovat, otevřela jsem pusu a řekla
to je přeci jasný
marie magdalská
Největší děvka všech dob.
(2)
v novějších farních knihovnách
mají jednu knížku
v níž malá holčička s rezavými vlasy
v rudých šatech na londýnském předměstí
sedí vedle velikého zničeného člověka
a kouří cigarety
jednoho dne se ho zeptá jestli ji má rád
a v osmi letech umře
jsem si jistá, že tahle knížka by v žádné knihovně být neměla
říká o nás příliš mnoho
ale
mister god
this is anna
(3)
věřím i na jiné věci
jedné dívce vyprávěl jeden muž příběh
a ona s ním chtěla mít dítě
a za jedné bouřky jednoho letního odpoledne
mu to se smíchem oznámila
/vím přesně jaký měla odstín rtěnky, jaké šaty a kam až jí sahaly vlasy/
potom odešla
a zemřela
jako krásná žena
se sklenkou v ruce plnou vína
stejné barvy jako její rty
ale otcové
měli by znát jméno alespoň svých dětí
(4)
louis de funés definuje boha v roli boha takto
„Můj volební program ve třech bodech:
zaprvé: plná zaměstnanost!
zadruhé: plná zaměstanost!
zatřetí: plná zaměstanost!“
a mezi voliči to vždy nesouhlasně zamručí
přijde jeho žena
a hodí na řečnický pult
spoustu zelí a kedluben
které při svém posledním pokusu vyhrát
zaplavil dehtem
(5)
pokud jde o mě vím
že cílovou pásku nikdy neprotrhnu jako první
jsem stín
a zrcadlo proti zrcadlu
je nekonečně prázdné
jednou jsem seděla v noci venku na houpačce když padaly hvězdy
a všechny se na mě naráz otočily
do té doby jsem je jenom poslouchala
jak si porovnávají
délku orgasmu
ale otevřela jsem pusu a řekla
povím vám jiný příběh
vím
že do té doby
mě nikdy nepřestanou poslouchat
od Luisa
dne 26.06.2013 00:53 ·
13 Komentářů ·
676x čteno ·
ten prolog mě trochu odrazoval, už už jsem chtěla odejít a pak jsem se začetla...a vskutku zajímavé životy vedeš ve svých myšlenkách:-) dobře jsi to dala
Někde jsem četl, že v bibli není vůbec žádná zmínka, že Marie Magdalská by měla být děvka, to že si až později přibásnila církev. Nevím. Neměl jsem sílu to ověřovat.
Ano, ta jednička je vyloženě strašná.
Kvůli tomu jsem to dost dlouho odmítala publikovat - ale musí to tam být, i když si už začínám myslet, že myšlenka je tady prakticky nedobytná z těch předsudků, které s sebou nutně nese.
A že to nebyla děvka? Taky si myslím, že né. Bůhví.
tak napodruhý (second thoughts :) ) ...ždímu Tvuj krásnej text do svý hlavy
1.
nevěděla jsem, že se chystáš tuto část shodit
a chtěla jsem říct, že oceňuju ten nápad napsat o obrazech jmen - sama mám na tohle úchylku, jména jsou pro mě hodně obrazotvorný a asociačně bohatý
a (přes to) taky že mě u toho napadlo - jako mě napadá velmi často a málokdy o tom mluvím, protože si pak připadám nemístně nafoukaná - že k tomu prostě existuje lepší varianta. jenže protože nechápu celej Tvůj záměr, nemůžu toříct jistě...
jistě vím u tý jedničky jedno:
marie magda ("řekla""děvka", musí tam bejt otavřená pusa a ten kousek mezi mnou a zdí, do kterýho se vejde cvak)
2.
když jsem četla o červenejch vlasech a šatech, fakt jsem si řekla, že si snad už ze mě děláš srandu, zase zrzka, na mě!? a taky, že nepůjdu dál, dokud to nepochopim
takže když jsem pak dočetla k názvu v originále, už jsem byla s knížkou doma, protže ji umim skoro zpaměti, tudíž pro mě nadbytečně vysvětlující
a pak mě napadlo, že ta angličtina je tam až moc (pardon) na efekt
a že bych přijala přátelštěji, třeba říká o nás příliš mnoho
ale ano
bože
to je anna
to je prostě anna.
a zajímaly by mě dvě věci.
za prvý, jak tenhle kousek působí na někoho, kdo tu knížku nečet, nezná
a za druhý, proč ten obrázek z obálky v Tobě zavířil až k tomu, že kouří i ona... ..
to je totiž hodně silnej obraz
a vede dle mého mnohem dál, než jen k čemusi kolem tý knížky...
a že teda hledám... (ráda)
3.
čtyřikrát "jeden"
v tom už tuším záměr
ovšem jakej, to je mi záhadou, zatím... kdyby třikrát, bylo by to snažší...
odešla
a zemřela.
dle mého nadbytečně zdvojená smrt.
dle mého lépe svázat zemřela s dalším řádkem, aby důraz sdělení byl na jako krásná žena, což udělá čeština pak už sama.
lámání sdělení po řádcích... těžký cítit, kolik... (JardaJJ mě podnítil to víc řešit... a víc si všímat, .. pardón)
/alespoň jméno
cpe se do popředí vnímání
takže ne
jde tam o
otcové by měli znát jméno
vždycky jméno a když ne víc, tak aspoň u svých dětí... skládám dál. (je to dlouhej text a já jsem vážně hodně hloupá, anebo aspoň nepochopitelně pomalá)
4
popisnost bez výhrad
5
zase ten pocit... že existuje ... lepší varianta, jak říct tenhle nápad.
přijde mi nedovřená v náznacích..
ale otevřela jsem pusu
a řekla povím vám jiný příběh
vím
do té doby
mě nikdy nepřestanou poslouchat
vím... otevřela pusu a řekla
děvka
ale zůstane i tak a takto snad uzavřenější
ale
nevím
a budu ještě přemejšlet (a za pár týdnů se vrátím. sem s radostí, protože tenhle text je jeden z těch, který maj pro mě dost na dlouho... a bavěj celou dobu) (celek prostě musim časem... jsem tak pomalá, tak strašně pomalá...)
(a ještě jsem chtěla říct, ale to řeknu u Génerique)
text se mi nechce nijak rozebírat, je to vypsání se
ze sebe, a nějakými svými rádoby filozofickými
úvahami o něm bych ho nejspíš (i v sobě) poslal jinam -
párkrát se ještě vrátím, a za deštivých letních večerů
budu přemýšlet i o lidech, kteří v tomhle věku tohle napíšou
tvé texty na mě většinou působí tak, že si malá Alice Liddellová rovná pro sebe svět. jednou dovolí oživnout něčemu co za normálních okolností... jindy sama pro sebe zas ukončí nekonečno...a příště zase co já vím?
je to čtení plné fantazie
je to kočičí žrádlo pro opuštěný smutný holky
je to
je to
poetické:)
cvrči...
Ještě dřív, než zaprvé děkuju za Tvůj čas. Jsem vděčná.
1.
nechtěla jsem tu část shodit, stojím si za tím, ale to neznamená, že si o tom nemyslím svoje, no, vím, že bych to neměla psát tak na plnou pusu, no.
O magdě budu přemýšlet.
2.
Angličtina tam JE na efekt. U mě vždycky. Protože je to jazyk ve kterým zpívám.
A... moje Anna kouří. Já jsem Anna. /nemám ráda takovýhle lakonický odpovědi, ale jak to říct... ano, není to vůbec o tý knížce. A přece je./
3.
v čtyřikrát "jeden" je záměr /kupodivu, většinou se mi tyhle věci stávaj omylem/
působit trochu vyprávěnkově a nahodile v čase
4. a nakonec
ten text vznikal strašně dlouho
bylo by nesmysl po někom chtít, aby ho četl naráz
Jarku Jsem si na Tebe vzpomněla, když jsem to zařazovala do kategorie - je to v próza/ostatní.
lepo Nevim jestli jsem opuštěná a smutná. Ale kočku mám, menuje se Artuš a od dob Stelly Artois ho to dost štve. Teď plácám nesmysly, ano. Chtěla jsem říct, že je fajn že seš zrovna tady. Moc fajn.
In
Název jsem prosím našla v bibli. Říkala jsem si, že tohle nemůže dopadnout dobře. Nejsem pro smajlíky, ale v těchto místech by muselo být hotové tspcháááá.
Marie Magdaléna mě nepřestane fascinovat, asi. Je implicitně v každém díle.
A jinak to je deník. To vím. Přemýšlela jsem o tom jakej je rozdíl mezi deníkem a poezií. Rozhodně je, ale... Baudelaire nebo Poe se jednou vyjádřil v tom smyslu, že aby si člověk knihou získal celý svět, stačí mu pojmenovat ji "Mé srdce tak, jak je" a učinit ji věrnou tomuhle názvu. Fakt je, že se to vážně nedá recitovat. Nevím. Já tohle beru jako úvahy spíš. Úvahy který v sobě mám už dlouho a občas mi to nedá. Nevím, jestli to je dobře, nebo špatně. Občas mi to nedá.
Vždycky jsem dávala lidem jména podle toho, koho, nebo co mi připomínali.
skvělý... pak to jde trochu jinam, než bych chtěla (?), ale to už jen ta moje představa...hm, já chci číst, co se lidem honí hlavou, protože tam tomu věřim, protože v poslední době mam pocit, že všechno, co čtu a na co koukám, je jenom obměna téhož příběhu.
Ta 2. mi skvěle navazuje tam, kam první a je tam zrzka, sou tam cigarety a jestli tam ta knížka neměla být, pak ani tahle báseň... ale sem ráda, že je, je to skvělej paradox.
3. tak jo, vyzrála si na mě...
mu to se smíchem oznámila
/vím přesně jaký měla odstín rtěnky, jaké šaty a kam až jí sahaly vlasy/
víš, ale neřkneš, takže je to blondýna s vlasy na ramena a ta rtěnka, ta rtěnka... rudá, jistě. A ty šaty musely bejt světle modrý.
4. mi trochu zaskřípala mezi zuby... možná že jenom nemám ráda de funése, ale závěr je skvělej.
Z 5. si odnáším
pokud jde o mě vím
že cílovou pásku nikdy neprotrhnu jako první
jsem stín
a zrcadlo proti zrcadlu
je nekonečně prázdné
a nechce se mi k tomu nic víc říkat... snad jen, že je to dobře, že ti to nedá... a dá se to recitovat.
Dávám palec, protože jsem to viděla.
hm Máří Magdalena, jen proto, že byla žena Kristova má býti zatracovaná? a co Marie, matka Krista? byla přece v Herodesově harému, proto chtěl povraždit neviňátka, když mu bylo prorokováno, že ho jeho syn sesadí,
to jen tak, co naskočilo jako první asociace
celé je to jako vyprávění, každá je jiné okénko filmu,
jiný příběh a přece je něco spojuje, vrátím se a přijdu na to co...
Staňte se registrovaným členem a můžete plně využívat webové stránky. Jako registrovaný člen, budete mít řadu výhod! NEZAPOMEŇTE, ŽE REGISTRACE NA WEBU VYUŽÍVÁ COOKIES
Přihlášení
