možná budeš
jen jedna chvíle
ta ještě hluboká, do který můžeš vnořit prsty
ta ještě spící, ještě něžná
ta která zčerná ostřím světla, když přiložíš ho
příliš brzy
možná že budeš sám v sobě trochu
rozevřen
a možná i teď to může říct
jeden z těch chlapů, kteří trčí tam v mojí hlavě
kolem Tebe
že se zas chovám jako husa
že k Tobě mluvím
že jsem Ti dala pusu na ústa
v tu chvíli
vždyť já jsem ta která má všechno
dost na pět žití do smrti
až po okraj
až k oblým stráním stříbrem prorostlých obočí
až po spadaná jabka
matka
tak proč
tak proč
na co to sahám
o čem kam vede nemám zdání
k čemu jsou slova
k rozpukání
a ani říct!
nic
nedovedu
ani že člověk bez ohledu
na to co míní sám i známí
nespolkne svý sny
nezabrání
jen mezi námi
mezi námi
možná v tý škvíře v příští chvíli svedu i kudlou otočit
teď však jsi člověk
přítmí ve tmě
a probůh komu
k čemu klid
od cvrcka
dne 01.07.2013 00:26 ·
12 Komentářů ·
565x čteno ·
Uf. Cvrči. Nechtěla jsem se vůbec zabývat poezií teď, vždyť já ještě nebyla po ránu běhat! Ale tohle nejenže můžu, tohle musim.
Zaprvý přemýšlím u toho textu nad asi až příliš prostou otázkou. Komu. Většinou se u textů ptám spíš proč a odpovědi jsou a nejsou jednoduchý. U Tebe jako bych proč věděla. Komu. A básní se strašně těžko ptá.
Hm. Teď si trochu připadám dlužná Ti nějakej rozbor, ale nakonec ne. Řeknu jen jak působí. Víc nechci. Ne že neumím, nechci!
možná budeš
jen jedna chvíle
ta ještě hluboká, do který můžeš vnořit prsty
ta ještě spící, ještě něžná
mám ten obraz
na sítnicích
nepovím
ta která zčerná ostřím světla, když přiložíš ho
příliš brzy
možná že budeš sám v sobě trochu
rozevřen
ta bolest, asi, asi ponoření samo o sobě, exprese
že se zas chovám jako husa
asiže potřebovala bych na život aspoň jeden pokus vždycky, nikdy nic neřeknu popravdě napoprvý napodruhý napotřetí... kdy?
vždyť já jsem ta která má všechno
dost na pět žití do smrti
zvláštní
mám všechno ale nemám sen
může mít žena sen?
o čem kam vede nemám zdání
k čemu jsou slova
jakobys schválně tu otázku zamlčela
ne o čem kam k čemu
ale komu
možná v tý škvíře v příští chvíli svedu i kudlou otočit
okamžik
okamžik po kterým chceš aby se navzdory skutečnosti přeřekl
probůh
trochu té španělské krve
jasně že se okamžik přeřeknout může
a že skutečnost je
z navzájem si protiřečících
hašteřivých uhádaných
okamžiků
Hm. K závěru se nevyjádřím, protože ačkoli je skvělej je mimo Luisí koncepci básně. Prakticky kopíruje začátek. Tak proč pak psát báseň když se vrátíš tam kde jsi už byla. Bez toho konce by to bylo na všechny čtyři moje palce, takhle- protože chodím jen ode zdi ke zdi - ani jeden nedám. A není to asi docela spravedlivé, protože se jedná o můj dojem. Achich. Jdu běhat. Je to krásná báseň a konce je aspoň za mě velká škoda. Hm. Ráda tě čtu. A že nedovedeš nic říct? Ty? A kdo potom? /ne, už se s tou básní nebudu hádat, i když zase co bych pro Tebe neudělala.../ papápá... no jo, už jdu. Potěšila jsi mě formou. To se asi očekávalo :)
Takže cvrcko, bažila jsi po mé pochvale. Máš ji mít.Tohle je nejspíš první Tvoje věc, kterou mělo smysl napsat i číst. Tedy jak to vidím já. Pravda, že je třeba nejspíš ještě dost makat, ale vešla jsi.:)
dobrej nápřah v začátku, zhruba od třetiny mi to trochu zablablablalo, ale závěrem si mě usadila.
víš, co mi příde zvláštní? jak přejdeš k tomu rýmování, najednou a přitom na začátku takřka vůbec, docela mě to v některejch tvejch věcech ruší, ale když se na to dívám tady, jako bys tomu přidala na naléhavosti... zajímalo by mě, proč to děláš, jestli je to záměr nebo to prostě rozepíšeš a pak ti to skáče samo.
A jinak, že rozumím,
a možná i teď to může říct
jeden z těch chlapů, kteří trčí tam v mojí hlavě
a tady mě skoro zamrazila ta formulace:
teď však jsi člověk
přítmí ve tmě
a víc už nechci k žádný pasáži asi...
je to dobrá věc.
seděl poněkud unaven
i myšlenky poletovaly tak nějak malátně
daj se spolknout sny co máme?
jak těžký je otočit nožem ráně?
kolik radosti musí člověk unýst aby za jeden stih životů pět?
střídavě se díval na text a uždiboval polívkovou lžící z nanukovýho dortu
mezi tím vším obraz dřevěnejch schodů do patra
klidu stále eště nedopitýho demižonu
hry kočičí mámy
lidí co jim soukromě říká přátelé
velkýho ořechu a nízkejch futer
a mám psát něco k textu
sám sem přítmím ve tmě
sám s nanukáčem, lžící a nevysloveným
tak jo,
napíšu
moc slov, moc takovýho to rozsekání do jednotlivejch veršů, moc tebe, moc pocitů, moc na jednu báseň
protože po přečtení nejsem moudřejší než jsem byl na počátku, ale to je asi můj problém, od básničky čekám něco jako odpověďi na otázky který si nepokládám, tvůj text, no, ten je spíš pokládá
tak. Tys mi teda dal, Jardo... a tím nemyslím ten názor, ten je super. Ale čistě tu interpretaci... fakt až do masa. Tos mi to mý "živý" vrátil smečem... Pokud jsi vrátil takhle, říkala jsem si, tak to je až až . To jsem ale pitomec takhle to napsat... jestli to může tak bolet. Ale možná jsem jenom já ten s ránou a tak proto, možná tos jenom mně tak vyložil, že ani Tobě možná to tak nepřišlo, jenom jsi napsal svý slova k mejm a mně najednou zelo zrcadlo až dolů do au.... no možná. anebo možná jsem fakt husa, ať si kdo chce co chce říká, ale za rok se už tomu budu možná smát a jenom v koutku pusy budu mít přítmí.
a možná jsi akorát napsal mnohem lepší text než já nahoře, Ty tady dole. do předěle. možná.
jarku.! (až si říkám, škoda, že nenašla) úsměv. rozssekanost. makám na tom, věřte mi nebo ne. a ráda to slyšim, že mi máš co vytknout (teda čtu, jasně) (no ať hledám jak hledám, víc jsi nenapsal, tak i má reakce nechť se k tomuto ustřídmí, heh, nashledanou v texxtechch)
Stínohro, ,rozumím je asi mý nejoblíbenější slovo, když ho v komentáři najdu. a že mě moc potěšilo u tý pasáže. (snad jen že
kolem tebe
ještě k věci zmíněné
s těma rýmama... to je asi nejlíp jak to popsal jednou leporelos... že mi to prostě vyskočí z ruky a frr. nadšene taranie, taky jeden řekl. no a pak už jen to nějak ukočírovat..podle všeho zde se celkem asi podařilo snad... možná ještě zkusím udělat výcuc na ponouknutí od JardyJJ, že furt ještě děsně moc slov.
můžu to tady použít i jako dílnu? já občas mám pocit, že bych chtěla ty svý pokusy vložit jen někam do fóra, jakože, neberme to vážně, jen se propracovávám a chci o tom mluvit (trochu jsem zneužila společnou tvorbu, při inspiraci Luisou...) no. asi můžu, že.
Indigo, ale já si tak jako z Tebe spíš dělala srandu, no né, přece nepošleš tu skvělou Indigo jen tak na prázdniny, zrovna u tohohle textu... (jediný, co mně pomáhá je ten úsměv, cos' mi věnovala)(docela by mě zajímalo aspoň nejsilnější a nejslabší místo v tom smyslu, kterej mi bylo ctí Ti prvně zprostředkovat i Cvrčkou. och no prostě, co sis našla, ne? vybal!! - smích ch..)
Luise ...až si na to zaběhám, totiž chci říct vyspím...
eh, já se ti k něčemu přiznám jo? to co sem napsal vůbec není asi žádnej názor, je to spíš taková parodie názoru, to je tak když sedíš a říkáš si
nemám co napsat
tak koukám na ten text a píšu stav přítomný reality s použitím tvýho textu, píšu a doufám že během toho psaní mi něco napadne, no a vlastně si dnes nejsem jistej jestli je tam toho, nebo onoho moc, jen
prostě sem si to v tý chvíli nějak spojil s jedním tvým povídám, tam u vás a bylo, prostě bude chvíli trvat než se na texty co píšete budu moc dívat bez nějaký tý asociace navázaný na konkrétní reálie, takový ty srazy a setkání ve mně zůstávaj asi dýl než by bylo zdrávo
vono totiž s těma rýmama, cvrčíku, to na mě působí tak, že začneš pozvolna a nejednou do toho práskneš bičem... jako bych tě u toho viděla gestikulovat. Je to trochu šílený, vono mi to připomíná jednu holku z kolejí, kterou sem potkávala na chodbách a ve výtahu a vona měla takovej projev, že ze začátku nic, takovej jako klídek a pak najednou, naprosto nečekaně na člověka spustila, že se z toho dva dny dostával. A když píšu, že šílený, myslim to jako kompliment, aby tu náhodou nedošlo k dezinterpretaci...
Joa já to to beru jako dílnu tak trochu, že se propracovávám, kdybych si za všema textama stála a byla si jistá, tak je sem asi nedávám.
je zajímavý (och, pro mě, jistěže), že já jsem se tedy opravdu pokoušela tím závěrem dospět kousek jinam naž jsem byla na začátku.
ale je fakt, že za tím závěrem stojím né úplně, i když po dlouuhém dlooouuuhhéémm váhání vyhrál, jaksi. a kdo ví, jestli vůbec by nebyl nejlíp úplně jinak. určitě ve mně tohle ještě nějakej "ten pátek" zůstane, takže, kdo ví, jak pak. i jsem zvažovala jestli tomu nezkusim ušít vázanej kabátek.
prve tam byl "a u všech bohů, čert vem klid" dee factoo v odpověď na tolik nastíněných možností, zprvu. Ale co já vím o dopadu svejch slof. Ach bože, co já vím.
zajímalo by mě, proč Ti vrtá hlavou komu. (ale těší mě, že seš jinde než u proč nějak mám pocit, že ptát se u mejch textů proč pro mě nevěstí nic dobrýho, eh.)
bez toho konce... skončit ve tmě... Zaujímavá myšlenka, vážně.
hm.. Výbornej materiál... to je mi zavádějící ! jakože téma? nebo první formulace? nebo nějaká osnova? Docela by mě zajímalo, co Ti tam přijde výborný, jestli bys dokázal a chtěl... Bo jinak to zní spíš jako plachá útěcha smeteného textu, dle Tvých slov... a taky kde to začlo bejt upovídaný. (och nemusíš, jasně.. jsem jenom zvědavá..)(a chci Ti umožnit delší komentář, kluku :) )
a teda jasno poslední dobou nemám skoro v ničem. dneska se doslova utápím v rozostřenosti. snad je ještě moc brzy, nebo moc tma na to všechno.
Staňte se registrovaným členem a můžete plně využívat webové stránky. Jako registrovaný člen, budete mít řadu výhod! NEZAPOMEŇTE, ŽE REGISTRACE NA WEBU VYUŽÍVÁ COOKIES
Přihlášení
