Řekové, kteří přece tak dobře věděli, co je to přítel, pojmenovali příbuzné slovem, jež je superlativem slova „přítel“. To nikdy nepochopím. (Friedrich Nietzsche)
Medardovy vtipy nejsou vtipy
nemám imperméable ani paraple
to ale nevadí protože
spousta žen po ulici ho
těžkopádně nese a jen
podržet
A pořád ještě mhouřím do mraků
do těch korábů klamu
co slibujou a slíbí
a i když není jen jedno
jsou tu i špatný stálice
pod dekou na krovky
a kde nic
tu nic
A pořád ještě mraky mhouřej do mě
oko za oko a marast na dobrej den
netěším se tam
vědí to o mě
V kaluži se blýskly oči holky, šláp jsem na ně
Manon prošla kolem a já se ani nepodíval
od Egon Sirka
dne 03.07.2013 14:47 ·
14 Komentářů ·
563x čteno ·
Ohó.
Egone?
Haha. Já jsem tak překvapená, tak překvapená, že mi jaksi přijde, že ten komentář nebude moc smysluplný, totiž nebude smysluplný pokud na konci zapomenu zajásat a to já nezapomenu.
Mám chuť říct, že to je skvělá báseň. A já to řeknu.
C´est absolument imperméable.... ehm... indispensable. /jeden spolužák ve francouzštině/
Luisa - tipoval jsem, že právě Tebe ten sty osloví. He. Indispensable, nojo. To se uvidí, na to ukáže prstem až čas. Jarda mi zakázal omlouvat se pod díly, ale nevím jestli je povoleno děkovat. Jestli jo tak to bych rád.
Jarek - většinou funguju tak, nevím jestli se tomu dá říkat cykly ale přijde týden, 14 dní kdy mi nechutnají slova a mám k veršům hrozně daleko a mám dojem, že se teď trochu vracím. Původně jsem chtěl namluvit právě tohle, ale asi potřebuju něco libozvučnějšího, třeba něco s rytmem, vázaný. Žádnou kakofonii. Takže jak jsem říkal. Back in black. CHa !
Ha! Egone!Chlapáku!
To by jeden neřek, že už tak brzy! Překvapils, příjemně překvapils. Kdybys ještě třeba chtěl doladit ten konec, protože ten na mne působí poněkud hrbolatě a neklouzavě (jakože neklouže mi tak hladce do kapsy)...
Hmm, když si tak čtu, pohladil bych si šalamounsky bradku, kterou nemám, proto pohladím sklenici. V první sloce bych našel nějakou kapku silného zájmu. Hlavně atmosférická křivka se mi líbí, je bez keců.
Konec se mi trhá jako špatně zašitá pláštěnka, teče mi do ní, ale ne protože je blbě udělaná, jen já blb, ji neumím nosit. Jednoduše, nějak mi tam nepatří, drží ochrannou ruku nebo dusitelskou, záleží, kdy a jak to přečteš.
___
Dovolím si šťouch, zatím šedá.
i mě oslovila. trochu jsem ze začátku drhla v začátku :), ale jak na to koukám po několikátý, příde mi to vlastně vtipný, nápaditý, co já vim, zřídkakdy by mi stačily slova a zjišťuju, že v citoslovci bych se asi vyjádřila líp... cha... ten závěr, uplněj závěr v kaluži oči a manon, co prošla kolem, mě to příde skvělý, protože já mam pro takový momenty prostě slabost... představuju si ty oči v kaluži a nějak divně mi nejdou k obličeji, jen osamoceně oči... to je skvělej obraz, když nad ním přemýšlím, vidim jak ta holka šla a měla ty oči v kaluži, protože byla smutná a nebo se tak trochu bála podívat se nahoru a nebo měla sklopenou hlavu, protože pršelo... jenom by mě zajímalo, jestli ty oči byly oči Manon, mě to neni z tý formulace uplně jasný, jestli je to teda takhle:
v kaluži se blýskly oči holky/ šláp jsem na ně/ byly to oči Manon/ prošla kolem/ a já se ani nepodíval
Jarda - No, když se na to tak podívám, vlastně to tak částečně je. Cizí výraz prostě čtenáře vytrhne, ale když zase bude všechno strnulý tak co. Dvousečnost. A Žena udrží cokoliv. Jo.
Ingrid - A právě že za tím koncem si stojím jako za jedinou částí dílka. A nenapsal bych ho jinak. První druhou sloku třeba jo, třeba jsem si říkal, že hůř stravitelný bude ten konec druhé, ale kde nic tu nic.
Stínohra - Není to z formulace jasný jestli to byly oči Manon, ale to první osoba neví, protože se nepodívala. Přesně ta nevyužitá příležitost, to rozhodnutí - ne - o kterém nikdy nevíme jestli je správné nebo ne, proto, že jsme příležitost nevyužili.
byly to oči Manon/ prošla kolem/ a já se ani nepodíval
tady bych hodně cítil protimluv. Jakože první osoba to nemůže říct když se nepodívala, ale stejně to tam mám. Už jsem se do toho zamotal.
kroužím, joo? (jen abys věděl) ještě se musím ponavracet ( chtěla jsem dát palec hned ten den hned hned, ale já vždycky mám pocit, že to mý hned je až moc brzo...)
během tý doby, co si o tom textu přemítám mě docela napadlo, že jakoby se v nás slévaly poetikonový mainstreamový formy a způsoby předávání... trošku mi to evokuje, jak si asi tělíčko v kaluži zahřeje svůj plácek a pak se v něm rochní....
to ta forma... ta forma těch náznaků a na-sdělení a naťuknutí na struny, na který umíme chytit... trošku jako práce s návnadou...
To nic proti konkrétně tady teď Ty.. ale že mně prostě evokovalo.. (já teď naposled, před haiku, Luisa, Stínohra, Indigo, ...poetikonmluva..žluva...avi, že si vás beru do huby, dámy, mrk)
Jinak obsahově právě já musim ještě pohloubat. jako je to dobrý, tak jako dostatečně
Mě to baví, mě tenhle text baví, je neukecanej, je hravej, je osobní, má obrazy, který vyvstávaj při pečlivějším prohlédnutí, nevím teď přímo odkud to mám, že berušky jsou mrchy - to ty krovky vyvolaly...
Pro mě poezie s chutí... i leporelovy Nahé rovnice http://poetikon.c...cle_id=662 mi to naťuklo, a to jakože super, takový houpavý, se spádem, chlapský povídání. Ještě musim jenom ten obsah dodešifrovat jestli tam pro mě bude celej..dám vědět, dám vědět.
(A řikám si, je teda ta forma pro nás nejlíp do huby? Daří se nám takto po svým nejlíp být ve svejch textech? Nebo se nám jenom daří bejt spolu ve svejch textech..? hmmm.. toť úvaha jen na vedlejší kolej k dílku. )
A víš ty co, já tady budu souhlasit. Před časem to i Inka připustila. Je klidně možné a já si to myslím, že se jako skupina nějakým způsobem homogenizujeme, přejímáme inspirujeme se sami od sebe navzájem. Hra náznaků. Takový věci si přitom člověk nemusí vůbec uvědomit, spíš je identifikuje uplně jinak. Já taky přeci píšu pro čtenáře i pro sebe, tvořím jednak vnitřními, jednak vnějšími vlivy, popudy a tak. A když jsou dvě díla podobný nemusí to být jeden od druhýho, ale oba od třetího společného jmenovatele. Spletitá cesta.
Ta myšlenka - jestli se náhodou někteří z nás nevyvíjejí směrem k jakémusi všeobecnému průměru místního vkusu je opravdu nejen velmi podnětná ale řekl bych velmi zásadní přinejmenším k uvědomění. Nebo jestli je to jen vyústění potřeb/požadavků, které vznikly tak nějak samostatně a tady se vlily do toku směřujícím podobně...
dík za tvý oko
on už to nadnesl nedávno wopi, že píšem podobně a já už v tu chvíli víceméně souhlasila... no, měla sem připraveno, co k tomu chci, ale egon to už napsal mnohem přesnějc, tak jenom, že s tíhmle pohledem asi tak nějak souhlasím... hm
Tak to prr, Oldo. Tady snad vůbec nemůžu souhlasit. Celý dílo je přece o první osobě a vlastně ani na konci se děj neobrací jinam. Nejde snad říct, že je konec nutným vyústěním předchozích ale stavěl jsem přesně tak aby konec završil, zakončil vše předchozí. Jistá zhrzenost na konci promarněním příležitosti ačkoli je v začátku nastíněno přání. Klapky na očích, neodvratný čin učiněn v závrati, zatmění před očima.
Děj jsem se samo snažil tak nějak useknout. Teda i na mě zpětně působí tak naschvál uťatý, ale nejde mi to na škodu.
tak a tak
Staňte se registrovaným členem a můžete plně využívat webové stránky. Jako registrovaný člen, budete mít řadu výhod! NEZAPOMEŇTE, ŽE REGISTRACE NA WEBU VYUŽÍVÁ COOKIES
Přihlášení
