Lidé jsou divní. A víc než my sami sobě, připadají nám divní ti druzí. Z pohledu druhých jsem jiná, tudíž jsem divná. Nevadí mi to.
Kdysi jsem v jedné své knize objevila návod na to, jak vyvolat v zrcadle podobiznu životního partnera. Tehdy jsem byla vdaná. Blbě vdaná a už několik let. Teprve za dva roky po prvním přečtení návodu jak na to, mě prvně napadlo, že to prubnu. Bydlela jsem tehdy v Praze v Bohnicích.
Tmavý pokoj, zrcadlo a já. Zírám do něj. Asi deset, dvacet minut, oči mi už slzely a nebylo vidět víc, než střídavě problikávajících barev měnících se v podivné tvary v různě rozložených časových sekvencích. Hodina a pořád nic. Snad se jen dělily buňky.
Druhý pokus, druhý den. Zhruba po hodině se začaly objevovat první obrazy. Většinou děsivé a obludné. Vzpomněla jsem si, jak bylo psáno. Strach může vstupní bránu uzavřít. Nesmím se vzdát, nesmím se bát. Dvě hodiny. Oči téměř vyschlé z pokusů o nemrkání. Zahlédla jsem sebe. (Tomu jsem se chtěla zasmát). Pak ještě někoho, pak dalšího. Neznámé tváře se přede mnou najednou střídaly s rychlostí, jakou vyhledává Las Vegaská kriminalistická databáze DNA. A pak nejednou- byl tu. A nebyl to kupodivu žádný krasavec. Pytle pod očima, netečný výraz, odbarvené vlasy na blond, se značným odrostem, věk asi třicet. Štěstí, že byla vidět jenom hlava. Naneštěstí zepředu. Nápadně se podobal Jirkovi Macháčkovi z filmu Samotáři. Bože, taková kravina. Zavřela jsem oči.
***
-Nechtěla bys ject makat do Izru?-
-Víš o něčem?-
-Ve středu mi do školy dorazej šéfové kasina. Chtěj dělat tejbltesty a preferujou holky.-
Fakt, že se Václav zeptal v pravou chvíli. Neuběhla ani hodina, co jsem se vrátila z kanceláře manažera.
-Chceš přidat tisícovku? To myslíš vážně?-
-A co je na tom divnýho? Dělám tu už rok, jsem dobrá. Víš, že si to zasloužim.-
-Tisícovku? Jenom tisícovku? Co pro tebe znamená tisícovka?-
-No, vlastně docela dost. Platím si dva nájmy, každý čtyři dny cestuju Praha – Budějce. Co znamená pro tebe?-
-Nic. Tisícovka pro mě neznamená nic. A zavři dveře zvenku. Přiď až budeš vědět, kolik stojí muj čas.-
Kretén. Anglán s čínským ksichtem. Ještě čvrt dlouhého roku. Ale potom…potom hurá na loď do Pacifiku!
/Zaplaťbábů za retrospekci./
-Nechtěla bys ject makat do Izru?-
***
27.6.2000, letištní hala Praha Ruzyně, časná hodina
Čekáme s manželem na přímý let do Tel Avivu. Letecká společnost El Al. S námi spousta dalších, někteří hovoří česky. Dva pracovníci izraelských aeirolinek prochází mezi čekateli a pokládají otázky. Než přijdou k nám, jedenácti lidem zamítají vycestovat. Bez uvedení důvodu.
-Proč chcete cestovat do Izraele?-
Je ve mně mrňavá dušička. Nadechnu se a přidržuji lehce vyděšený výraz.
-Manžel má dnes narozeniny. Tuhle cestu dostal ode mě. – Vytahuju cestopisnou knížku o Izraeli.
-Miluje Izrael a nikdy jí neviděl. Koukněte, tady, Starý město. A tady Mrtvý moře a…-
Nenechá mě domluvit.
-Na jak dlouho jedete?-
-Na týden.-
-Kde budete bydlet?-
- U známýho. Už tam několik let žije. Tady máme od něj dopis a pozvání.-, vyhrkuje manžel, a doslova vyrve psaní z batohu.
-Máte u sebe nějaké ostré předměty?-
Nechápavě na sebe s manželem hledíme.
-Nůž, malý, velký, cestovní. Nůžky?-
-Ne. Proč?- ,ptám se přiblble a už se vidím jak ten obrovský bágl zase táhnu zpátky domů.
-Děkuji a šťastnou cestu.-
Odchází a já nejspíš potřebuji vyměnit ty bílé spoďáry.
V Tel Avivu dostáváme do pasu tříměsíční víza. Před letištní halou na nás čekají už připravená auta. Venku je jak v prádelně. Vlhko, horko.
Ve stylových BMW nás s několika dalšími, s kterými jsme absolvovali stejný let, aniž bychom věděli, přivážejí do židovské osady v poušti. V dálce je vidět stádo koz, rozeznávám i osla. Okrajová část Jeruzaléma. Chatrče, odstavené dělnické buňky. U našeho obydlí hlučně odpočívá pes o velikosti koně. Zrzavá velká holka, co přijela s námi a bez přítele, kterému v Praze zamítli odlet, usedá do umělohmotné židle před buňkou. S odjezdem našich řidičů se dává do pláče. Venku je cítit čerstvě rozkrojený meloun.
***
Centrum Jeruzaléma, téhož dne večer.
Naše ilegální kasino se nacházelo ve vysoké patrové budově vedle čínské jídelny a policejní stanice. Že prý pod svícnem je největší tma. Prošli jsme několika bezpečnostními systémy s kamerami a vyjeli výtahem do druhého patra.
Posadili nás na bar a my sledovali šrumec okolo. Dva pokrové stoly, čtyři na Black Jack, dvě rulety. Krupiéři byli v civilu, u stolů seděli a v mezičase a mezi řečněním pokuřovali s hosty. Někteří mluvili anglicky, jiní hebrejsky, arabsky, zaslechla jsem i němčinu. Když se barmanka štrachala v lednici, všimla jsem si, že police v ní mají svůj řád. Mléčné a masové výrobky rozhodně zvlášť a rozhodně košér. V českém kasinu je zase rozhodně košér nemít jídlo na baru.
-Tak pojďte, seznámim vás s manažerem.-
Prošli jsem skrz celé kasíno a ocitli se na obrovské terase. Nedocenitelný výhled.
Frontu na podání ruky jsem stála odzadu a jako poslední.
-Ahoj, já sem Viktor,- zubil se na mě kluk, pytle pod očima, odbarvené vlasy na blond, se značným odrostem.
Lidé jsou divní. Divnější ovšem bývají události, které si nedokážeme rozumně vysvětlit.
od Indigo
dne 26.07.2013 21:17 ·
14 Komentářů ·
760x čteno ·
nedávno, je to asi měsíc, mi kamarádka vyprávěla, jak letěla na tejden do Tel Avivu, doteď netuší, čim vzbudila podezření, ale na letišti jí svlíkli donaha, do košíčku naložili její oblečení včetně spodního prádla a ona jen koukala, jak to na pásu odjíždí někam pryč. Do letadla jí nedovolili vůbec nic a drželi jí do doby přesně před odletem, pak jí ochranka dovedla do letadla...
nebyl to kupodivu žádný krasavec.
hehe. jeden čas mě hezouni vyslovně iritovali, tak nějak sem měla pocit, že hezký by měly bejt jenom ženský... už sem je vzala na milost, některý
hele, in, líbí se mi to, fakt jo... skoroby mě i mrzelo, že prózu přidáváš minimálně... a klidně bych četla dál. oceňuju.
sugestivní. jak se na prózu kdekoli na netu vrhám až po několikahodinovym minimálně váhání, tak tohle mě vcuclo a nenechalo pustit. dvě místa mě tam vyrušili, že jsem si je musela dost převalit na patře mozku abych se dosatala dál -
Než přijdou k nám jedenácti lidem zamítají vycestovat.
chybí čárka za nám a vyznívá jako k nám jedenácti, což mate
a pak když
manžel vyhrkuje
to je příšernej patvar.
jinak osvěžující slang a jestli teda navíc (zdá se) autobio?
a každopádně do posledních dvou odstavců to působí jako součást ... (hehe kurz) nějakýho delšího konceptu. pak celkem uspokojivá dostatečná pointa. no. v kontextu autobio naprosto uspokojivá. bez kontextu, slabší... bez kontextu bych chtěla pokračování. bez kontextu je tam kontextů jen nástin... ale to jenom ten závěr... hm. závěr jednou větou je vždycky těžkej :) (zubím..) (díky)
možná i ten úvod takhle... bych drze označila za slabší... ale zas to nejni rozkecaný, je to dobře úsečný, ale jakoby takový no prostě slabší. i když musim říct, že dostatečný. jako každodenní povinnej pohled do zrcadla. jako sofistikovaný "milý deníčku". asi tak :)
chycený věci už cvrčka přede mnou,
jinak výborně vyvedená forma, která neumí než
podepřít obsah
...se to píše, když je Ti shůry dáno (i po zážitcích) :)
Vážení čtenáři,
odpusťte mi, že si troufám vám předkládat něco, co neprošlo jedinou korekturou a je psané na jeden dech v kuse. Napsáno, vloženo. Proč. Zkouším si v tomto období podmanit prózu a držím se několika prozatimně nepodložených rad, které si potřebuji ověřit jak v praxi na sobě, tak na čtenáři a jsem nucena dodržet minimálně dvě normostrany na den. Na korekce se dostanu až za pár měsíců.
Jarku, cvrcko, ano máte pravdu. Vidím ty chyby.
Rezko,Oldo,Stíno snad se vám budou alespoň trochu po libosti i další.Budu vděčná za cokoli, co připíšete. Jakmile se začnete nudit, potřebuju to vědět!
Nepomůžu. Je to jak z jiné knížky. Úplně jiný styl, prostě mi to k tomu vůbec nesedne. Najednou, jako kdybych po třech hvězdičkách otevřel jinou četbu.
Tak já to řeknu více slovama. Ta první část je taková introvertní, jako kdyby byla z nějakého psychologického románu. A pak rovnou skok do reality a k jinému stylu psaní - prostě jako když otevřeš jinou knížku. Nevím, jak jinak Ti to říct. Nepasuje to k sobě.
Staňte se registrovaným členem a můžete plně využívat webové stránky. Jako registrovaný člen, budete mít řadu výhod! NEZAPOMEŇTE, ŽE REGISTRACE NA WEBU VYUŽÍVÁ COOKIES
Přihlášení
