Můj první manžel byl patologický žárlivec. Kromě jiného. Můj druhý manžel…žádný není.
Mělo mě to napadnout už tehdy. Bylo mi patnáct. Šli jsme spolu na diskotéku. Jeden můj kamarád byl profesionální tanečník. Vždycky když na závěr diska hráli Muchomůrky bílé a nikdo netančil, já ano. S profesionálním tanečníkem. Vznášela jsem se několik minut parketem. Měl křídla a byl to kamarád.
-Ty zasraná krávo!Už jsi s ním šukala, viď?-
Ležela jsem na zádech na silnici, můj budoucí manžel na mě obkročmo seděl, prskal a řval mi do tváře z centimetrové blízkosti.
-Nech jí, ty debile!- Registroval noční scénu docela cizí kluk, co předtím postával u dveří do sálu. Teď už se mi hnal na pomoc.
-Hele, von jí znásilňuje! - Křičela jiná holka, co tam byla s ním.
-To je dobrý. Von mě má jen rád. Jen rád, chápeš?-
***
Deset let pospolu. Sedm let manželství.
Bazén u Mrtvého moře, Izrael. Kosmopolitní párty s kolegy. Marek nemá náladu. Škaredí se na mě i přesto, že se snažím zpozitivnit okamžik. Nakonec mi nasazení povoluje a vzdávám to. Budu se bavit sama. Dávám si první drink. Když mířím do bazénu, nevědomě si všímám mužských rukou Viktora. Hraje s dalšími šešbeš a hlasitě se přitom všichni smějí. Házím do vody placáka.
-Odkud si?-
Nebo
-Jak dlouho už vegetíš v Izru?-
Pravda je taková, že si na obsah bazénového rozhovoru s Viktorem vůbec nepamatuji. Jestli proběhl, pak v podobném nezáživném duchu. Zato nezapomenu na to, co mi něžně pošeptal do ouška Marek, když z lehátka zpozoroval, že s Viktorem hovořím.
-Děvko!-
Což podpořil energickým skokem do vody tak, že voda mohutně vystříkla. Ještě dneska se mi z toho dělá zle.
-Dáš si další drink, miláčku?- Zeptal se trapně ochotně, když se pak znovu doplazil pod mojí palmu. Byla jsem rozhodnutá. Jako ostatně už po miliónté za těch deset dlouhých let.
-Zpátky s tebou nejedu. Mám toho dost.- Ačkoli jsem vůbec netušila jak se odsud bez něj dostanu. Zatvářil se, jako by nic neslyšel. Uběhlo pár hodin.
-Tak poď, jedeme.Laco nás stáhne zpátky do bytu.-
-Řekla sem, že s tebou zpátky už nejedu.-
Strhla se další scéna. Nejdřív na mě hnusně nevybíravě ječel, když nezabralo, kleknul si na kolena a brečel. To vše za pouhého zvuku filtrace bazénu, neboť diváci hleděli mlčky a strnule. Bylo mi trapně. Bylo mi bezvůle.
Cesta zpátky. V autě jeden Turek, jeden, Maďar, jeden Izraelec, jeden Magor a já. Celou cestu do Jeruruzaléma mi nevybíravě nadávál, ostatní mlčeli. Co jiného. K takovému netřeba překladu. Byla jsem bez síly i k samotnému pláči. A přece se mé mysli podařilo vykličkovat. Spánek jako štít. Nikdy před tím ani potom se mi nic podobného nepřihodilo.
Probudili mě až v Jeruzalému. Po takovém spánku, jako by se mi zdálo, že všechno zase bude dobré.
-Marku, necháme to bejt. Nebudem už o tom mluvit, jo? Pojedem zas na čisto.-
Marek zarytě mlčel. Ani se na mě nepodíval. Popadnul mě šílený vztek. Jsem fakt nepoučitelná! Kolikrát mu ještě budu odpouštět? Kolikrát už jsme jeli na čisto znovu? Nestojím mu už ani za řeč? Jak chceš hochu, tentokrát skutečně na čisto. Došli jsme do bytu.
-Dej mi půlku vydělanejch peněz. Odcházim.-
-Fakt, jo? Zatváří se nejapně a uchichtne se.
Ne spíš, že já sama jsem nejapná. Nevěří mi.
-Jo.- Asi tak nějak jsem to vážně řekla.
Vytahuje z kabely na doklady uschované dolary. Počítá. Nebo se aspoň tak tváří.
-Tady máš!- A vzápětí po mně vrhá několik desítek bankovek.
Poslušně jsem je posbírala a spolu s nimi bezmyšlenkovitě naházela do malého batohu pár hadříků. Zavřela jsem dveře.
Několik hodin jsem chodila křížem krážem po městě. Co teď? Kam půjdu? Když už začaly bolet i nohy, vzpomněla jsem si, že mi Viktor nabídnul, kdybych se někdy chystala do Tel Avivu…Jasně, mám jeho telefonní číslo!To je blbý. Co mu řeknu? No přece, že se chystám do Tel Avivu. Zvoní to.
-Jasně, přijeď.-
Chytla jsem prvního taxíka na hlavní.
-Tel Aviv, bevakaša.-
Taxikář bez váhání přikývnul. Jak se ovšem cestou ukázalo, nemluvil ani hebrejsky, ani anglicky. S arabštinou jsem na tom byla nejhůř. Do Tel Avivu sice trefil, po městě už to byl problém. Řekla bych zásadní a na další dvě hodiny. Nakonec mě vysadil v nějaké černošské čtvrti. Nechtěl ani zaplatit. Nevím jestli proto, že se cítil trapně za svou neschopnost dovést mě na místo a za ztracený čas, anebo že se ta čtvrť jevila sakra nebezpečně.
od Indigo
dne 27.07.2013 19:09 ·
19 Komentářů ·
507x čteno ·
(slintámmmm) (to JE ale blbej komentář, haha) (potom ještě takový bolavý... chvíli sem měla na kraji, žárlivost, hrubost, na čisto)
no a teď začnu normálně.
Vole, co to je za kapitolu 2, když to nekončí tchýní!!! mám si ukousat voči zvědavostí!?
chtěla jsem Tě načapat, že přece to nemůže bejt tak dobrý jako jednička... možná že neni, možná to jenom tak chci číst, ale přijde mi to dobrý. Sakrra, ale jestli toho fakt bude víc.,.. tak to asi budu smysluplně komentovat až s odstupem. Seriály nerada... :)
Totiž tak. Myslela jsem, že to stihnu v jednom díle (k poznámce o tchýni).Nakonec jsem usoudila, že ne a v tomto místě mi přišlo nejpříhodněji odfouknout k zítřku. Takže druhý díl na dvě části. Alespoň doufám.Dohromady pak by mělo těch několik příběhů dávat smysl, ovšem čelím nadšení, že by ve finále mohly stát i jednotlivě.
Načapej mě.Pruď. A když to bude k tomu, písni i něco hezkýho, jo?
Jinak jsem teď ve skluzu s komenty děl jiných. Neznamená, že vás nečtu a že v příhodnou chvíli nedoťuknu. Můžu si to dovolit, zkuste mě v počtu komentů předběhnout.
A vůbec, je to pěkná makačka. Dvě normostrany na den,v hlavě náčrty na další poezii, a tenhle web. Mi napadá, že je konec měsíce, čekají mě návody na TT. Stihnu to, slibuju.
ono to vlastně neni roztrhaný, ono je to tak, jak ti to jede v hlavě, to je celkem ošemetný, páč to může bejt skvělý (jako čtenář máš pocit, že autorovi vidíš do hlavy, že si tam, kde nemůžeš bejt jen tak, takže si to musíš náležitě užít... může to dávat textu živost) a taky se to dá děsně podělat, že se v tom nikdo, krom autora nevyzná. Já myslim, že to padá do tý první kategorie, že si to ukočírovala dobře. Já mam texty tohodle druhu ráda.
K té první větě... to je dobrej začátek, protože mi tim říkáš, já se s tim nebudu mazat, já ti to řeknu tak, jak to vidim a taky že jo... jenže, proč začínáš tchýní, když tam už potom v textu neni... já vim, že k každýmu vztahu patřej i maminky, ale jsou to jedinečný jednotky, kterejm, když už s nima děláš tak důležitou věc, že začínáš, tak by to buď mělo bejt o nich nebo tam nemaj co dělat. To ti řikám trochu vostřejc, než bych chtěla, páč mě se ten text líbí, jakože hodně. Asi bych měla tendenci na to teď reagovat, jak sem to měla já, svejma vzpomínkama, tak blízko si tu jako autor byla mýmu čtenáři.
Wopi, roztrhaný? Jak kde a v čem? Konkretizuj. prosím, uveď příklad.
Stíno, vidíš roztrhanost taky? Budu si to muset ještě jednou přečíst.
Tchýně. Už jsem to říkala, cvrcce. Nedopsala jsem druhou polovinu příběhu, proto ta tchýně v závěru chybí. Tchýně v závěru bude.
Wopi, roztrhaný? Jak kde a v čem? Konkretizuj. prosím, uveď příklad.
Tahle "roztrhanost" , pokud tedy cílím k tomu, co právě
Wopi myslel, je pro mě u podobných textů stěžejní, nezbytná
a správně použitá - próza u "slitých" textů bývá natolik
neprostupná, že mnohdy nedočtu a neudržím pozornost.
Je to jak ve škole, kdy přednášející obdařen monotónním hlasem
u mě způsoboval něco zcela jiného, než vstřebávání nových
povědomostí -
já pravidelně usínal, což bylo stejně pravidelně řešeno na různých
poradách a schůzkách SRPŠ.
Tady zrak jenom opřu, a text si vleze do hlavy sám, bez nutnosti
se nějak zvlášť soustředit.
Mám to asi jinak, no...
Hodnotím spád, určitou akčnost i dosti obrazný jazyk.
ne, právě že ne :) ale že vim, jak to wopi myslel... ona tahle forma neučesaná (a právě proto tak čtivá), musí být trochu "roztrhaná" právě prolínáním myšlenek a vzpomínek... ukočírovala si to!
kurnik šopa, inko, když budeš sedět tady vedle mě a povídat příběh tvýho života, ztichnu (při mé ukecanosti je to co říct)a budu poslouchat ať mi nic neuteče
jo nenudím se u čtení, a co audio? nebyo by?
Podobně jako Wopi jsi mi to nevysvětlil. Dáváte si málo záležet na tom co vlastně chcete říct. Když už to říkáte. Jestli s tím mám pracovat, tak tenhle koment je mi málo, no.Kromě toho, tu druhou část už tam máš.Ať nemlátíš slovem zbůhdarma.
Zaprvý bych se vyjádřila k tý tchýni. Já jsem to četla jako naprosto soběstačnou poznámku, podobně samostatně fungující jako ta následující a kdyby se v celém následujícím textu tchýně nevyskytla, nijak by to nevadilo. Jedinej kdo se nad tím nějak smysluplněji pozastavil je asi Stínohra a té dám taky avi.
Jinak abstraktní komentáře o roztrhanosti. Budu se přít, bude-li s kým.
Tomuhle nerozumím ani trochu
mi to pohromadě drží jen ten Tebou vyprávěnej příběh
-- co jiného by to mělo držet pohromadě...(?)
Já nevím co je tam roztrhaného.
Stínohra říká že
ono je to tak, jak ti to jede v hlavě
a ani to si nemyslím úplně, ten text je podle mě už nad úrovní výpovědi.
Trochu nesouhlasím s tím, In, že by takovéhle dílo mohlo fungovat samostatně. Samostatně podle mě fungují jen špatná díla. Malé ekosystémy. Dobré dílo se vždycky ještě někam vztahuje, dobrý román může být sebedelší, ale nebude to nikdy celý. To je ten pocit když zavíráš dobrou knížku, ten pocit, že v ruce nedržíš nic. Že jsi přečetla celou knížku, knížku, která je třeba i známá a nevíš, o čem byla. Protože byla o něčem mimo sebe. Bhah. Konec těchhle úvah, snažím se jen vysvětlit svůj postoj k tomu.
No co řeknu teď. Pořád máš šanci napsat nejlepší prózu kterou jsem kdy četla. Já vím, že takovýhle šance jsou pro autora ničím. Takže nevím co říct. Umíš perfektně popsat emoce. Yann Martel říká.... hele je jedno, co říká, prostě já a on Ti tleskáme. Né že na to deš dobře. Ještě daleko líp, hm, prostě. Četla jsi Černobílý svět?
Čekala jsem na Tvůj koment. Z Tvých výpovědí jsem vyrozuměla, že prózu čteš hodně a ráda. K mému čekání velká motivace a taky, že Tvoje názory mě baví.Tedy nemyslím jen pod mým dílem, prostě vůbec.
Snažím se porozumět Tvému nesouhlasu.Jestli to chápu dobře, souvisí i s tchýní. Věřím, že tuším, ale vzhledem k tomu, že sama svou představu o tom jak by mělo vypadat i s těmi nejtitěrnějšími detaily nemám ještě vyslovenou, tak zatím ještě nemohu tady v komentu obsáhnout k vysvětlení. Osu už mám dávno a tak trochu souvisí s tím stát samostatně a zároveň zapadat do většího celku. Spousta nuancí, včetně té o které ses pokusila mluvit nejspíš.
Černobílý svět jsem nečetla, ale přečtu.I kdyby jen proto, bych si s Tebou o tom mohla povídat.:)
No, nesouvisí s tchýní, ehm. Chtěla jsem říct, že každý kousek příběhu nemůže fungovat samostatně za předpokladu, že to není dílo-mozaika. A je-li to mozaika, pak každý kousek funguje samostatně, ale zase je jednobarevný. A že já jednobarevnost nemusím. Co třeba místo mozaiky puzzle? (mrzí mě, že to neumím říct srozumitelněji, cos napsala Ty, myslím, že chápu)
Černobílý svět je knížka na kterou vždycky myslím, když se snažím psát prózu. Nevim proč. Když přečteš bude to perfektní, fakt.
a ani to si nemyslím úplně, ten text je podle mě už nad úrovní výpovědi.
ale když se nad tím zamyslím, tak vlastně nevím, nevím, jestli dle výpovědi třeba určovat úrovně, protože to nevnímám jako něco "nižšího"...
ohledně tchýní... já říkám samozřejmě jenom svůj názor s tím, že jinej čtenář na to může nahlížet z uplně jiný perspektivy. Jen pokud bych to brala jako celek, teda v kontextu textu navazujícího, pak závěrečnou poznámkou tam (odkazem na tchyně opět) podle mě inka chtěla ty dva celky spojit a já to prostě jenom nepovažuju za uplně šťastný, ale jinak mě to neruší, protože to je prostě jedna věta, chci říct, jako čtenář se netrhám a je to dost možná ode mě prostě jenom čirý hnidopišství se tim zabejvat. tak tolik k tomu asi. tak a kdy bude další část?
jupijou, sem zapomněla, že černobílý svět, vo kterym tu luis, že je to nejen k přečtení... http://www.csfd.c...bily-svet/
já z toho filmu na větvi nebyla, ale já sem, co do filmů děsnej vopruz, takže to neznamená, že knížka je špatná, ono to ani neznamená, že ten film je špatnej... ono to vlastně vůbec nic neznamená...
Hej, já ten film neviděla, i když o něm vím... asi je to zaprvý tím, že se dívám tak na 10-15 filmů ročně /jsem divná, jo/, zadruhý si dopředu (téměř bezdůvodně) myslím, že ten film je špatnej /oproti knížce/...
A jinak... Myslím, že autor je schopen víc, než výpovědi. Výpověď beru jako pohled jedné postavy v příběhu. Pak tedy i jako něco nižšího, no. Nevím.
A ohledně tchýní - jo, souhlasím s tebou celkem.
Noa že Ty si Indigo vzpomeneš kdy Tě to začne nudit! Haha. Já si vždycky myslela, že to Ti autoři dělají schválně, že když je člověk napnutej, tak začnou odjinud.. a ono né. Ono je to z nudy :D
a tak von ten film neni špatnej, nic, co by mi vyrazilo dech, vlastně mi to místy až trochu cukrkandlový přišlo, ale blbý vyloženě to neni... takovej ten film, u kterýho si nejsem jistá, jestli mi to stálo za vidění, ale bavilo mě to... a možná bych to toho šla po řase znovu, kdyby fakt nic lepšího..., kdybych měla zrovna na tohle náladu...
a taky to mám tak, že filmy teď u mě prostě vedou a čim víc toho vidíš, tim míň nadšená jsi.
Výpověď beru jako pohled jedné postavy v příběhu. Pak tedy i jako něco nižšího
tomu rozumim, ale vlastně jakoby tim říkáš, že cokoliv psaný v ich formě je "nižší"... já ráda ich formu :)
Staňte se registrovaným členem a můžete plně využívat webové stránky. Jako registrovaný člen, budete mít řadu výhod! NEZAPOMEŇTE, ŽE REGISTRACE NA WEBU VYUŽÍVÁ COOKIES
Přihlášení
