Otec si stěžuje na líného, zkaženého syna, který se dal na špatnou cestu, rozhazuje jmění, trápí ostatní členy rodiny i otce samého: "Kdybych zplodil kámen, měl bych si na co sednout. Takhle nic." (Ivo Andrić)
chtivá nezkušenost, neúprosná neúnavnost, toužící vděčnost
sedmnáct, třicetčtyři, padesátjedna
čísla a slova
nicneříkající výpověď o ženě
jó ženská, ta se pozná jinak, vždycky
na první pohled
podle gest, nebo jen
jak vchází do dveří
jak si sundá kábát
a taky když kočíruje neposednej pramen vlasů
co se rozhod jít svou cestou přímo přes její obličej
co asi u žen není až tak důležitej
(i když ony si myslej že jo
furt ho nějak krášlej a opravujou - jen
my kluci víme svý)
sou krásný
všecky
jen těmi gesty
a pohledy co vás sešpendlí
a slovy
co zas všecky ty špendlíky utrhaj
sou krásný
stejně tak v drahejch plesovkách, vytahanejch trikách
i tak trochu teatrálních pózách
kterejma se vás snažej pozvat dál
pozvat do sebe
(teda sou i výjimky, ale o těch někdy jindy)
skoro celej život sem chodil za jejich hlasem
s úsměvem dnes vzpomínám
na tu atletickou sexualitu mýho mládí
a dodnes omlouvám svou hloupost tím
že tak to ty mý lásky chtěly
byla to nekonečná poušť
uprostřed tanečku dvou těl
a ani nevím jestli sem se někdy naučil
dávat ženám víc
víc chvilek pocitů vlastní krásy
krásy těla znásilňovaného vlastním tělem
tím
co jim v tý chvíli opakujících se orgasmů nepatří
kdy ženu vypijete
né do dna
ale jen do dalších kapek
kterejma se sami pozvolna opíjíte
asi sou to jenom kecy
byl sem špatnej milenec
protože sem sám, když tohle píšu
takovej opožděnej dopis
dopis bejvalejm milenkám
otištěnej v rubrice úmrtních oznámení
jo a, abych nezapomněl
všecky mý lásky byly ženy
2005 (špatnej chlap)
od jardaJJ
dne 02.08.2013 08:16 ·
9 Komentářů ·
443x čteno ·
Co se dá k takovýmu textu napsat. Mě napadl ten příběh o bohu, co měl velikej strach, že člověk by ho dosáhl.
Zeptal se tedy sám sebe: Kam uložím to božské?
Snad do hluboké propasti. Ne. tam člověk pro něj sešplhá.
Tak na horu nejvyšší? Ne. Dosáhne vrcholu, když bude chtít.
Už vím! Schovám ho do člověka. Tam ho nikdy hledat nebude.
jako když poslouchám spíš tok myšlenek,
proto asi ta čtivost Tvých textů
poslouchám to ohlížení se, a napadlo mě,
že žijou lidi, který jsou taky sami,
ale nic podobnýho by napsat nemohli,
protože celej svůj život o těhle "věcech" jen četli -
moc se omlouvám těm, kdo chtějí jen vážné komentáře
ale jak jsem opět (pokolikáté už?) dočetla, napadlo mě, ...profackován životem, navzdory básník zpívá
tož musím vložit toto,( snad mě autor nezabije) http://imageproxy...691_o2.gif
Trošku mě vyrušuje u tvých textů, jak tam vždycky, nebo teda většinou, dáš nějakou zmínku, kterou se zároveň od textu trochu distancuješ. Mám namysli například: rok 2005, 2003, psáno na první (nebo tak nějak) jestli mi rozumíš. Jako, že teď se tě to právě moc netýká. Máš jedny z "nejodkopanějších" textů, co sem tak na webech četl. Nejsem teda žádný super dělo, moc toho nečtu...balancuješ mezi tvrdym a odevzdanym
zatím mě to baví, píšeš moc dobře a některé pasáže si asi budu pamatovat.
sou krásný
všecky
jen těmi gesty
a pohledy co vás sešpendlí
a slovy
co zas všecky ty špendlíky utrhaj
vždycky jsem si myslela, žes toho moc nenapsal :-)
teda jako jen ty texty, co jsem znala a tohle právě neznám a vidím, že jsi dřív psával...což se teď asi říct nedá :-)
škoda :-)
jakobys těma svýma básněma vykresloval sám sebe...a nejen po povrchu :-)
pěkný čtení...
jo a to co citoval lepo, to mi taky nanejvýš zaujalo :-)
palec
Staňte se registrovaným členem a můžete plně využívat webové stránky. Jako registrovaný člen, budete mít řadu výhod! NEZAPOMEŇTE, ŽE REGISTRACE NA WEBU VYUŽÍVÁ COOKIES
Přihlášení
