smrt někdy přichází aby jedla
a natahuje ruku z dávných dob dávných básní
až k dnešku vyhublá, ošklivá a stará odjakživa
smrt někdy přichází do prázdných slov
až nevíš co ještě stojí za to říci
až neznáš žádnou ptačí skulinu
ve které by ještě byla voda kterou by mohla pít
a žádný dům dost krásný aby zvedla oči
jsi jen bezcitný básník ukrytý kdesi na rozpadlém schodišti
ve snu kterému chybí rám a v rámu špatných obrazů
svých dlouhých šedivých dní za kterých mimo poledne nepřichází nikdo
jen smrt vždy mlčící, vždy prostá, vždy proto, aby beze všeho řekla
že nemáš sil a není žádného kněze než mrtvého jakuba demla
který by s ní něco svedl a není kdo by ji rozmluvil
od Luisa
dne 22.08.2013 12:32 ·
6 Komentářů ·
447x čteno ·
nejdřív sem se zasekla na těch "prázdných slovech"
no už jsem to zpropadené klišé taky použila :-)
nicméně neva, jdeme dál a pak znovu...
a už mi ta "slova" nevadí ani opět nic neříkající jméno...
je to pěknej kousek tak trochu hrůzné pravdy...
dobře jsi to dala Luis:-)
Ale jo, je to klišé, heh, já se tu nestačím divit :) Nicméně překvapivě mě ta forma neodradila, ba naopak... a Jakub Deml, no, to jsem si mimořádně nevymyslela, to je básník :)
Díky :)
Už dlouho hledám něco takovýho. Něco co by se byť náznakem podobalo Ortenovým Elegiím. Vůbec bych se nezlobil, kdyby těch veršů bylo desetkrát tolik.
Jen by mě zajímalo, jestli autorka zná píseň Neopouštěj rám. P
neumím posoudit (ano i to se stává ;) jestli jsou ty verše dobré nebo špatné, ale vzpomněl jsem si při nich na jednu Celanovu báseň, což bylo pěkné... a malé plus za Demla... a malé minus za Demla ;)
Staňte se registrovaným členem a můžete plně využívat webové stránky. Jako registrovaný člen, budete mít řadu výhod! NEZAPOMEŇTE, ŽE REGISTRACE NA WEBU VYUŽÍVÁ COOKIES
Přihlášení
