nevím co jsem čekala
liduprázdnou pláž
dramaticky lemovanou útesem
molo
místo toho se tísním v prostoru
mezi hubenou Němkou
a otylou sousedkou z hotelu
má trpaslíka
s elegantní prababičkou
čas od času tu chodí po pláži děti
a nabízejí ovoce
jedno z nich
holčička
usedlo na lehátko k trpaslíkovi
a napřáhlo ruku k potřesení
ta ruka teď bez odezvy visí ve vzduchu
jak pahýl stromu
v znechuceném kroucení hlavou
jeho tlusté matky
je vyplněna sádrou
stejně jako ten co ho porodila
malá drží ruku napřaženou
dlouho za hranici únosnosti
vítr od moře jí solí
pak se zvedá
odchází
ale žije
vždycky jsem v sobě měla tendenci
omlouvat se za hrubost ostatních
za hrubost lidí v nepřátelském území
co city raději vytřískají hlavou do zdi
než aby je dali někomu
kdo by jim snad mohl ublížit
babizna položí na písek mokré lehátko
a mluví
jako by se vůbec nic nestalo
mají sůl ve vlasech
a vidí stejné moře jako já
večer za ním zapadne slunce
stydím se za ty stejně slané vlasy
i za to úplně stejné moře
stydím se
že je všechno vlastně tak
jak má být
tyhle děti procházejí pláž
několikrát za den
kupuji vaničku čerstvých fíků
a dvě nektarinky
máš moc krásný oči
říkám anglicky a platím
o euro víc
od Stinohra
dne 27.08.2013 21:22 ·
13 Komentářů ·
780x čteno ·
mají sůl ve vlasech
a vidí stejné moře jako já
večer za ním zapadne slunce
stydím se za ty stejně slané vlasy
i za to úplně stejné moře
stydím se
že je všechno vlastně tak
jak má být
ale i ten zbytek pak, že čtu asi popátý, a nemusím se
ani nijak zvlášť snažit o představy z "nepřátelských území" -
proč nepřátelských?
vyvolává spíše otázky, proč se člověk vidí v hledání
nepřátelství v ostatních, a proč se právě hledáním onoho
chová jako idiot
Jarku... ono tam má být "tu"... čas od času tu chodí po pláži děti, tímto prosím o (p)opravu...
visící ruku ještě promyslím
asi že nepodání ruky malému dítěti, které ji v ten moment nabízelo naprosto nezištně mi v ten moment přišlo extrémně hulvátské? asi že udělá-li někdo nečekaně přátelský krok, neumíme na to reagovat? já nevím...
vyvolává spíše otázky, proč se člověk vidí v hledání
nepřátelství v ostatních, a proč se právě hledáním onoho
chová jako idiot
ano, proč?
asi se mi nepovedlo vyjádřit tu dvousečnost, že i vlastně pohrdat takovouhle reakcí je směšné... původně bylo
vždycky jsem v sobě měla jalovou tendenci
omlouvat se za hrubost ostatních
Hned ze začátku, bych v textu snesl nějakej ten otazník. pro větší autenticitu snad a rád je mám, to jo. Babizna se mi v textu nelíbí, protože není ze stejného pytlíku slov a " dlouho za hranicí únosnosti" zdá se mi pro změnu na pytel.
jinak jsem spokojený.
Samozřejmě s textem, ne se světovým uspořádáním.
Mám pocit, že mi trochu povyrostl nos...to nééé
jasně, oldo, dobře, že to říkáš... protože ono to neplyne z txtu uplně přirozeně. Je to tím, že jsem to přepsala... tim chci říct psala dýl, než obvykle a prostě jsem se přeformulovala.
Díky za postřeh.
čas od času tu chodí po pláži děti
a nabízejí ovoce
jedno z nich
holčička
Tady jsem se zarazila.Vidíš proč?
Jinak je to text, sice mnohomluvný/osobně bych si dovedla představit i zkrácený na polovinu/, ale je to text spíš o příběhu než o práci s jazykem a poetikou. Ovšem nepopírá fakt, že Ti ho bezezbytku věřím.
když jsem to tehdy četla poprvý, byla jsem docela nadšená :) teď mi to až do toho "ale" žije (včetně) přišlo jako text, na kterej si budu muset mít náladu, nebo co, proč ke mně nepromlouvá..
jenže von pak začal. A dost jsi mě dostala. Jakože bych teda nečekala, že se Ti podaří dál to až tak zhutnět, že to bude mít takovou gradaci - toho vnitřního napětí, nebo jak to můžu po našem, diletntskym, pojmenovat :)
fakt no, nepřátelský území je výbornej moment, nápad, formulace a pak jen dál, babizna, jako by nic, stydím se...
snad jen to euro na konci je takový plošší. ale fajn překvapení, text s patrnym rukopisem, otevřenej, dobře položenej "koukej, cvrčko" / a zásadní. s ostnem. spokojenej..pozměněnej čtenář jde kus dál a třeba zas někdy nashleeeeee těm co už nepřežili..
Díky.
Cvrčko, věrko - já z toho nadšená nejsem, jen jsem zapsala něco, co se stalo. Na tý pláž isem děsně moc chtěla něco napsat, páč mi to přišlo úděsně stylový, ležet na lehátku, do šumění moře a německejch turistů, ale zkazila sem si ten moment sama. A pak jsem vlastně jenom pozorovala.. A vona ta bába byla fakt elegantní, vždycky krásně oblečená a já jí to dokonce chtěla říct... co to tu zas plácám?
Euro jako pokus o chabou omluvu s výsměchem sobě sama (to dělám často) ... a že díky.
In - nevím, je to kostrbatý?
no jo, je to ukecaný, já vim. A ano, o příběhu... je to nutně špatně? K tý práci s jazykem - nevim, co na tohle říct, aby to neznělo jako obhajoba sebe... asi že to tak možná nevypadá, ale neni to mementální text, přepracovávala sem to na sebe docela dlouho. Jinak díky, vám oběma.
Staňte se registrovaným členem a můžete plně využívat webové stránky. Jako registrovaný člen, budete mít řadu výhod! NEZAPOMEŇTE, ŽE REGISTRACE NA WEBU VYUŽÍVÁ COOKIES
Přihlášení
