viem to
často vo sne len tak bez krídel
zakrúžim lesu nad hlavou a najradšej by som zostala
neprebudená
/
mám rada sny
v ktorých mi svorky štekaním
olizujú nohy
presviedčam ich že nie sú
skutočné bežia poklusom cvičených koní
načúvajúc
ako táram samé hlúposti
o strechách komínoch a presmutných lastovičkách
ako ťa volám ak ma to unáša smerom k tajomstvám
lebo len ty chápeš
prečo sa hneď rozslzím do očí
rybám bez šupín nad lúkou
sú ako ja
už majú takmer všetko
za sebou
i suché lístie s rosou a bosými nohami
a všade len
kvetykvetykvetykvetykvety
niet s a..o..č.o...z..a...ch....y....t.....i......ť
/
usmievaš sa
mám rada uletené sny
z tých o tebe sa raz nevrátim
lebo som ti v nich povedala
priveľa
.
//a celkom najradšej
mám sen keď lietame nízko
nad vodou
ty vykrikuješ čosi o tom že nevieš dobre plávať
chcel by si nabrať výšku
lenže ja práve na to čakám
v obavách sa tuho objímeme
objímeme
sa
už neprebudím//
.
od Marta
dne 31.08.2013 20:53 ·
18 Komentářů ·
521x čteno ·
velmi vážná, těžká téma, slova jak kameny tíží, táhnou k zemi, snad přílišná gravitace významů, a možná jen já jim je oblékám, jak smuteční roucho, kdo ví?
často se mi zdá o těch tvých křídlech a o vodě, do které se nechci potopit, protože mám strach, že se utopím...
možná jsi mě tím už nakazila :-)
ale tady se držím nad vodou :-)
ako ťa volám
ak ma to unáša smerom k tajomstvám
lebo len ty chápeš
prečo sa hneď rozslzím do očí
rybám bez šupín nad lúkou
sú ako ja
už majú takmer všetko
za sebou
zprvu pocit naložení na hřbet až moc textu,
po kterým se musím občas vracet, abych neuhnul
a do příkopy nepad
hm, dneska sem měl takovej vcelku pohodovej den,
a sem si i myslel, že tak skončí -
než sem kliknul sem k nám, na Poetikon,
a pak zrovna a přímo sem...
Ty mě svejma textama shodíš ze sesle, a s nima
v zátylku je na mě (ač potichu) hřímáš, nebo jak bych jinak řek...,
skoro si troufnu, že naštěstí už vím, jak Tě číst, takže...
a moc díky za tu změnu v mým dnu, i častěji klidně:)
Poslední část...tam cítím tu chuť partnera, dát si krásnej riskantní přelet a pak si to ještě jednou, pěkně v klidu a s hlavou otevřenou projít doma. Třeba víckrát, vždyť ještě není snad všem dnům...ale ne, ty to chceš teď a tady. Ať to stojí, co to stojí. mám pocit. Takovýho žbluknutí, se bojíme. Ne všichni.. Je to jako když spadne do rybníka auto. Jde vytáhnout , to ano, ale už těžko to kdy bude takovej bourák, jako před tím...zatím co vy jste mořský panny.
Pokud to teda není o smrti a tichým, láskyplným klesání v objetí, až na dno. V každým případě, jsem si početl a dík.
Takto bych charakterizovala i Tvoji poezii, možná je právě ona tou, která to říká. Takhle to na sebe na začátku prozradíš a pak si dupneš a postavíš se za to:
mám rada sny
Nu dobře Ti tak, promluví na Tebe v té chvíli můj čtenář. Vlastně mluví i na mě a začíná to být překombinovaný trojúhelník, který pro jistotu opustím než doplujem až k Bermudám.
Dále mi nezbude než jen mlčet, je to dobře napsané, nemůžu než se sklonit, ano, těžko snít v tomhle světě co stojí jenom na dvou vlastních nohách kdesi, kde ani já nevím proč jsem, eh, chtěla bych vědět co by tu řekl Tolkien, protože mě jakříkám nezbude než mlčet.
já nelítám, neplavu
zato sem někdy na počátku usnul a probudit se
to mi příde jako naprostá zbytečnost
sním si svý sny
a jako každej, mám i ty, kterejma se nejenže nejde chlubit, ale nejdou ani vyprávět
ty tvý se taky nedaj, přídou mi křehký, proto
snad je ty je můžeš zesílit a zpevnit tím klidným a skoro tichým hlasem
slyšet je od ostatních pomřely by
no vieš, Luisa
celý text je vlastne o túžbe
neprebrať sa z vysnívaného objatia vo chíli riskantného preletu
tie ostatné slová
sú vlastne len pozadím na ktorom to celé maľujem
:)
maaty, otočila som si to tvoje konštatovanie
v zmysle to básnici prichádzajú o svet
a hneď mi to znelo, predstav si, radostnejšie
:)
pretože aj básnici sa niekedy radi vzdajú sveta
a odsnívajú sa do toho svojho
premýšľam, Jardo, čo ti napísať a neustále sa mi vracia
myšlienka, že ti vlastne možno závidieť
sem někdy na počátku usnul a probudit se
to mi příde jako naprostá zbytečnost
sním si svý sny
aj ja bych rada, no vždy
ma to šmarí naspäť
do reálu :)
potešilo ma, že si nechal stopu po sebe, že si čítal
potrebujeme to..každý z nás..aspoň občas
sa uistiťže slová našich básni nepadajú hlucho pod nohy, mno
Staňte se registrovaným členem a můžete plně využívat webové stránky. Jako registrovaný člen, budete mít řadu výhod! NEZAPOMEŇTE, ŽE REGISTRACE NA WEBU VYUŽÍVÁ COOKIES
Přihlášení
