Destilát řetízkuje - v bodech:
nejsi tu, abys držel řeč
v hranicích žízně. V trativodech
za zuby paměti dnům mizí vodoteč,
z partitur klíčí, dýmá vpád tich.
Tma nepřichází jen tak, zrát,
trochu si písknout: v rozepjatých
píšťalách řičí vodopád
bez vědomí a bez milosti,
kompresí k úplnosti
ztrát.
od miroslawek
dne 06.09.2013 15:41 ·
33 Komentářů ·
1004x čteno ·
Jarek: díky za strukturovanější komentář - na vysvětlenou potud, kam je mi dovoleno: tohle jsem psal záměrně jednolitě, bez fragmentačních mezer, jinak by byly na více místech... a možná na onom inkriminovaném ne ;)
tak jo, je to asi lidský, nic proti, teda jako mejlit se, byl to novotvar o něco dřív a stal se perspektivním
leč já to slovo neznám
hydrolog, chtělo se mi napsat hydrologik, taky nejsem
což ovšem nic nemění na tom, že to slovo je pro mě jak to říct, nehezký v tom textu
bylo to ještě před odepsáním - při použití editoru
mi to systém nahodil v jiným tvaru, a miroslavek reaguje
dost rychle...
dobrý, autor četl a pochopil, co sem myslel - nechám to už bejt,
byl by v tom maglajz...
jardaJJ: ono slovo je starší než ty. Co se různých -logií týče podobný terminus technicus je trativod a ten ti třeba nevadí... jinak samotnému pocitu ze slova rozumím a proti němu těžko mohu něco namítat. Díky za zastavení.
jasně ono všecky ty složeniny(a nejn ty, že jo) bejvaly novotvarama, některý přešly do běžný slovní zásoby, bude lepší než novotvar uvádět "to slovo který sem nikdy neslyšel"
"když já si chtěl... jenom tak trochu písknout". Che, okamžitě mi to asociovalo ten film... Jen si tak trochu písknout. Nevím, jestli cituju toho kluka přesně, ale mám pocit, že to tak asi je... a že je to už dlouho, co sem to viděla.
A že bys z toho klidně udělal citát.
Taková věc, co ne uplně na první přečtení u mě... ale na další, ano, dobrá.
Tma nepřichází jen tak, zrát,
trochu si písknout: v rozepjatých
píšťalách řičí vodopád
a vlastně celé
snad jen, že pro mě příliš jasně řečené, což samozřejmě jen těžko můžu mít "za zlé" autorovi, který ví, co chce říct. No jo, dobrý... jdu plácat někam jinam...
Vorona: podstata textu určitě nespočívá v tom, jestli je nebo není chytrý, díky za čtení i komentář
Stínohra: s oním filmem se ti to asociuje správně, na druhou stranu hlubší faktickou souvislost bych v tom nehledal, vzpomínám si na něj jen velmi matně. Každopádně v mých dílech se to často aluzemi přímo hemží ;) Pocit jasně řečeného ve smyslu dojmu čtenáře z vážně míněné básně, jejímž jsem pachatelem, je pro mne po létech novinka a určitě námět k přemýšlení. Díky.
Oldrich: dojem ti neberu, ovšem u mne není prvních a druhých řad, jen celistvý konečný tvar. Ale dal sis práci, za to dík.
Luisa: "A přece to nejde nechat jen tak, musí tam být něco místo toho" mne docela rozesmálo - to je přece samozřejmé... tedy pokud inkriminovaná pasáž není jenom totální mlácení prázdné slámy. Dík za koment.
Nepamätám si to už presne, ale básnik a teoretik Ján Šimonovič v jednej eseji utrúsil čosi o tom, že aj naväčší experimentátori krotnú, keď sa podoberú napísať čosi viazaným veršom. Isto sa to nedá absolutizovať, ale viazaný verš býva svojho druhu poistka proti významovej difúznosti, interpretačnej neuchopiteľnosti, vzdorovitosti, až sklonom k inkoherencii. Býva, ale Nespojitost a mnohé iné Tvoje básne túto (azda len Šimonovičovu a moju) vžitú predstavu dosť narúšajú. Niekedy, ako v tomto prípade, aj vcelku príťažlivým, nekaždodenným spôsobom. O to viac ma potom hnevá neuspokojivý čitateľský zážitok, pocit, že som neporozumel, absencia malej úľavnej katarzie.
Ešte sa tak zamýšľam, do akej miery je Tvoje mnohoročné pôsobenie na literárnych weboch ešte motivované potrebou overovať si správnosť, účinnosť, zmysluplnosť svojich tvorivých postupov, autorských inklinácií a rozhodnutí a do akej miery je Ti už len zdrojom rozptýlenia, pobavenia, zhusta na úkor naivnejších uživateľov. No ako Ťa poznám, nepredpokladám, že mi na to odpovieš inak, ako sarkasticky, ak vôbec.
Miroslawku, ubezpečujem Ťa, že overujem. I ex post svoje niekdajšie tvrdenia a vývody (napríklad aj tie o rytme)... ktoré už nejde vziať späť a ktoré ma strašia.
Miroslawku doplním sa, ale teraz musí ísť makať, tak azda v noci, alebo skôr zajtra. A za tú podporu dík. Konkrétne tam (kde si mi ju vyjadril) by som svoje „múdra“ spätne nespochybňoval, stojím si za nimi.
Po prvních sexy řádcích, se na scéně zaproducíroval trativod s vodotečí a byl jsem v prdeli. Ještě jsem zalapal u tmy, co nepřichází jenom tak, kvuli krátkému spánku, nebo co. Nakonec zůstal jen pocit zbytečný nálože.
Miroslawku, ubezpečujem Ťa, že overujem. I ex post svoje niekdajšie tvrdenia a vývody (napríklad aj tie o rytme)... ktoré už nejde vziať späť a ktoré ma strašia.
Konkrétnejšie. Dosť ma nedávno zneistilo Červenkvo chápanie taktov, teda skupiny slov podriadených jednému prízvuku. Červenkov nekompromisný postulát „proklize implikuje vetný předěl“ totiž zužuje množinu predkloniek len na neplnovýznamové monosylabá, resp. monosylabá s oslabeným prízvukom, nasledujúce po rozdeľovacom znamienku. Všetky ostatné monosylabá sú buď prízvučné alebo gravitujú k prízvuku vľavo od nich ako príklonky. Spojky, častice zámená... Červenkovo ponímanie taktov potom vyzerá takto:
Muž se / skláněl až k těm / knihám a / svitkům
(Kapitoly o českém verši s. 29)
To je v príkrom rozpore s tým ako takty chápe slovenská verzológia i s tým, ako som ich (kým ma nezneistil Červenka) vnímal ja. Podľa môjho ucha i podľa profesora Štrausa sú priraďovacie spojky (a, i, aj...) samozrejmými predklonkami, častice väčšinou tiež, zámená môžu niesť prízvuk ale môžu byť aj príklonkou aj predklonkou.
Ja by som teda predmetný verš videl a počul takto:
Muž se / skláněl / až k těm / knihám / a svitkům
Časticu až by som vyhodnotil ako predklonku a v zhode s ďalším Červenkovým postulátom, že „proklize může být pouze jednoslabičná“, priznal by som prízvuk zámenu těm. Spojka a sa podľa mňa rozhodne silnejšie viaže na slovo vpravo od seba a tvorí takt spolu s ním.
S Dědečkovho trochejského verša to už musí byť jasné aj hluchému:
žár a duch a lesk a břit a vtip
Taktovanie na Červenkov spôsob, teda:
žár a / duch a / lesk a / břit a /vtip
by zdeformovalo výslovnosť vskutku dokonale. Preto je mi zaťažko stotožniť sa s ním aj v oveľa menej vypuklých prípadoch.
No ale Červenka je autorita z najväčších, preto ak som niekedy do svojich úvah o rytme zapájal aj členenie vetného úseku totožného s veršom na takty, ako prostriedok rytmickej diferenciácie, už to asi robiť nebudem. Neviem komu veriť. či Červenkovi, či Štrausovi.
U Červenku je vzostupný a obstupný takt možný iba na začiatku verša alebo po výraznej intonačnej pauze podporenej príslušným interpunkčným znamienkom.
V Štrausových rozboroch, ktoré mám k dispozícii, môže byť vzostupný resp. obstupný takt iniciovaný aj len samotnou prítomnosťou spojky či častice:
jarkami / a horou / zahájenou
(Poézia a verš, s. 208)
Veď nám / už smutno / hučí / smrtný / zvon
(tamže)
Logika velí pri posudzovaní českých básní riadiť sa Červenkom, ale keď v prozódii niet medzi slovenčinou a češtinou žiadneho relevantného rozdielu (kvantitu môžeme nechať bokom).
Hravá, pozoruhodná forma, zdánlivě místy nepřehledné zábavy. A i když některé kultuře nejsem s to plně porozumět (neb každý si nese v sobě kus vlastní osobité kultury), baví mě, se dívat. Baví žasnout a těšit se ze způsobu úchopu tohoto lyrického potenciálu, i když samo o sobě mnohdy k radosti příliš nevyzývá.
Staňte se registrovaným členem a můžete plně využívat webové stránky. Jako registrovaný člen, budete mít řadu výhod! NEZAPOMEŇTE, ŽE REGISTRACE NA WEBU VYUŽÍVÁ COOKIES
Přihlášení
