Destilát řetízkuje - v bodech:
nejsi tu, abys držel řeč
v hranicích žízně. V trativodech
za zuby paměti dnům mizí vodoteč,
z partitur klíčí, dýmá vpád tich.
Tma nepřichází jen tak, zrát,
trochu si písknout: v rozepjatých
píšťalách řičí vodopád
bez vědomí a bez milosti,
kompresí k úplnosti
ztrát.
od miroslawek
dne 06.09.2013 15:41 ·
33 Komentářů ·
1005x čteno ·
zajímalo by mě, jestli to zakopnutí v rytmu při čtení, který mi způsobuje vpád tich, byl záměr. Je to zajímavý (trochu rozčilující) a u Tebe bych už asi tipla i takovej moment..
Jinak to místo... přechod od klíčí k dýmá mi evokuje rozrůstající se fraktál, což je taky fajn.
Nemůžu rozrozumět tohle sdělení - jakože prostě gramaticky tam nechápu co k čemu ..a klidně že jsem jen tupá z toho může vylézt, to se mi stává u kdečeho, že na to musím přistoupit :) -
V trativodech za zuby paměti dnům mizí vodoteč
no takže... je to pro mě text, kterej musim luštit. Což není na škodu, protože je dost dobře napsanej na to, aby mě to zajímalo a tedy motivovalo. Jo, mě texty, který mě nutěj se jima zabývat fakt bavěj. (asi tak? zatím? - nejspíš se vrátím, ale může to bejt třeba za tři měsíce. někdy se to učim zpaměti, někdy si jen tak vzpomenu že tady je.)
cvrcka: víš, mé básně je asi třeba vnímat celé jako fraktály, to grafické uspořádání některých textů je motivováno právě z tohoto směru... byť na počátku byly hrátky s rytmem... jenže báseň je celistvý (ú)tvar a vše souvisí se vším...
vysvětlit obraz nejde/nechci/neumím a tak se pokusím napovědět podobenstvím jiným
Dnešní den nedávničko teď nastával nám a jako budoucího něco začínali jsme jej, a hle, již zmizel! Kam se poděl dne tohoto čas ten, kterýž se ukázal, byl a minul, a na věky se nevrátí více? Dejž, milý Pane Bože, ať umíme počítati kratičké dny naše na světě, a moudře sobě počínáme vidouce, an tu místa k přebývání není; časové sami k terminu věčnosti ustavičně nás podávají. Čím jsem se prohřešil dnes, Pane Bože můj, uveď to, prosím, v zapomenutí věčné, ať to mně ani tobě na věky na paměť nepřichází. A když večer života mého přijde, zamlouvám sobě, Pane Bože, u tebe skrýši, v níž bych až do veselého z mrtvých vstání bezpečně odpočinouti mohl. A potom v slávu přijmeš mne.
Staňte se registrovaným členem a můžete plně využívat webové stránky. Jako registrovaný člen, budete mít řadu výhod! NEZAPOMEŇTE, ŽE REGISTRACE NA WEBU VYUŽÍVÁ COOKIES
Přihlášení
