Přihlášení
Nick (bez diakritiky)

Heslo



REGISTRACE

ZAPOMENUTÉ HESLO
facebook_share
twitter_share
google_share
mailto
scrolltop
pavel
obrázky
Hiearchie článků
Rozcestník » Tématické týdny » Dva rané pokusy o villonskou baladu ze šuplíku
Dva rané pokusy o villonskou baladu ze šuplíku


BALADA VALENTÝNSKÁ

Smršť tahů smyčcem po strunách
bolest mi v duši hraje
hraje si s vichrem v korunách
v bouři mým slzám laje
když oknem z úst mi vlaje
přestane náhle vítr vát
z hříchu se tiše kaje:
Bylo tak krásné milovat

Vycítím těžký splínu vzmach
jenž stoupá s vůní čaje
čaje co vařil z hořců krach
ten hrubě drsný frajer
piju v chuť nedoufaje
na dně smím žízeň uschovat
ať steskem ve mně zraje:
Bylo tak krásné milovat

Srdce mi barví zmaru nach
sníh žalu na něm taje
taje a stéká po runách
veršů bez konce kraje
leč kámen ve mně zná je
vlastně ty konce nechci znát
chci plést si jinotaje:
Bylo tak krásné milovat

Vyschla nám šťáva z ráje
nedáš už lásky ani watt
ve mně však stále hraje:
Bylo tak krásné milovat


(únor 2001)



V ZÁVĚTÍ

až bude jednou soumrak stár
s obočím v škvírách měřit plot
na účtu plném siločar
kde běsi tančí chorovod
a písně vrasknou jako plod
jenž přezrál na rtech v hádky
přijde mi malé ticho vhod
skřivanům pod kabátky

až k šípku půjdou jako pár
touha i bolest s ranci bot
dva bosí soudci bez tiár
co vždy a jednou za život
kaménkům v cestě ostří hrot
když značí velké pátky
přijde mi malé ticho vhod
skřivanům pod kabátky

až budu po dnech vracet dar
do nějž jsem vložil mělký kód
a bude zřejmě "alles klar"
a půjde všechno podle not
v zámezí směrem na východ
z poslední křižovatky
přijde mi malé ticho vhod
skřivanům pod kabátky

až najdu v trní onen bod
a krátký pohled zpátky
přijde mi malé ticho vhod
skřivanům pod kabátky


(3. 5. 2003)
Komentáře
20.09.2013 10:06 Jaroslav Vraj
avatar tak marně čekám, kdo zdatnější se v komentu právě tady objeví...

když oknem z úst mi vlaje
přestane náhle vítr vát

proč tak? nesedí mi, podivně k sobě tyhle verše
(vlaje, vát...)

čaje co vařil z hořců krach
ten hrubě drsný frajer

némlich to samý (z hořců krach, hm, co je to,
neumím zobrazit...?)

kde běsi tančí chorovod
a písně vrasknou jako plod

pokud cíleně, a ne prasknou, pak jen
že tohle ( i tamto) slovo mi zní skvěle

druhá o kus blíž -a víc ze mě asi nedostaneš:)
20.09.2013 11:31 miroslawek
avatar Jarek: díky za postřehy

První se mi komentuje těžce - je to už 12 let, neuměl jsem tehdy ještě psát... ani zdaleka jako umím dnes, taky paměť mi selhává, co se detailů týče - psal jsem to týden poté, co mě sestřelily kopačky od vážné známosti, na Valentýna, s odstupem se i divím, že jsem to dokázal udržet, zvlášť když si čtu jiné texty z té doby.

neřekl jsi, co přesně ti nesedí na vlaje/vát - sémantika souvisejících obrazů přijde vcelku jasná a u tohoto textu mohu i dovysvětlit

čaj z hořců - tj. extrémně hořký (hořec je bylina a tehdy jsem se zřejmě zkratkovitě domníval, že své přízvisko získal kvůli své hořké chuti, nikoli proto, že roste na horách ;)

onen odvar mi pak uvařil krach = rozpad, konec vztahu, nadějí

to mi taky nepřijde nejasné, pokud tedy nepovažuješ personifikaci jevu za nekalý švindl...

Co se druhého textu týče - skutečně vrasknou, prasknou by tam nesedělo, tím by zmizel onen dějový průběh
20.09.2013 12:05 Jaroslav Vraj
avatar když oknem (z úst)
vítr vlaje
přestane náhle vát


slyším schůdněji takhle, však může být ve mně

a že hláška nekalý švindl mě pobavila, když
o tom mi žádná:)
20.09.2013 12:25 miroslawek
avatar oknem z úst nevlaje vítr, nýbrž bolest - právě v tom vichru zmarněné lásky... dnes to chápu ve smyslu jako že ona bolest není tichá ;)

Jak to tak po sobě čtu, potvrzuje se mi, proč se básnické obrazy nemají autorsky interpretovat, je to jako s vysvětleným vtipem - vyprázdněn směřuje k banalitě. Naštěstí už to tomuhle textu neuškodí.
20.09.2013 12:33 Jaroslav Vraj
avatar vida, teď už vidím, jen napoprvý ne -
a hotovýmu textu (jakýmukoliv) nemůže uškodit
víc, než smazání,
když tady doplnění od autora (ač jistě zklamaného, že musel:))
spíše dopomohlo, díky...
21.09.2013 10:46 Indigo
avatar Jako bych otevřela knihu. A nijak mi nevadí, že oproti Tvým současnějším, jsou tyto verše místy poněkud vetché, však nikterak negativně míněno, poněvadž nemohu zde po přečtení jen tak nevýznamně dohrát za ošklivou macechu.
Zarámovals, zaplaplaťpánbůzatydary.
Přidat komentář a avízovat
Hodnocení
Hodnotit mohou pouze přihlášení uživatelé.

Prosím přihlašte se nebo se registrujte pro možnost hodnocení.

Zatím nikdo nehodnotil.
©

Vítejte na POETIKONU

POETICKÉM LITERÁRNÍM KLUBU

Přihlášení

ztratili jste heslo?

Nejste členy POETIKONu?

Staňte se registrovaným členem a můžete plně využívat webové stránky. Jako registrovaný člen, budete mít řadu výhod! NEZAPOMEŇTE, ŽE REGISTRACE NA WEBU VYUŽÍVÁ COOKIES

facebook_share
twitter_share
google_share
mailto
scrolltop