Život sestává z mnoha malých mincí, kdo je umí sbírat, má bohatství. (Anouilh Jean)

Přihlášení

REGISTRACE

ZAPOMENUTÉ HESLO

Ale ne! Kde je JavaScript?
Váš prohlížeč nemá zaplý JavaScript nebo jej nepodporuje. Prosím zapněte enable JavaScript ve Vašem prohlížeči ke správnému zobrazení této stránky,
nebo přejděte k prohlížeči, který podporuje JavaScript; Firefox, Safari, Opera, Chrome nebo na verzi Internet Explorer novější než verze 6.

Hiearchie článků

Rozcestník » Poezie - volný verš » krabacená

krabacená

bojím se zmačkaných prostěradel
z jejich záhybů vystupují tváře obličejů
plasticky
úzkou skulinou do které se nořím
vždyť nemám nežli pohled

s útrpnými vrásky

tolik hlasů předstírá slepotu
a nutí mě v zakleslé poloze pozorovat
jak visí
můj krk za vlásek posledního sekvestru
zase hlavou dolů

z toho věčného vcucávání
suchých prostorů
rozložena v plošné mimice do horizontu

trhám gravitací

neznámá kyselina stahuje mi tvar
až ke svalu
upadává v cizí bílá prostěradla

ještě než oddělí barvu

bojím se zmačkaných pohledů

z jejich záhybů vystupují hlasité obličeje

a nemají nežli tvář

Komentáře

20.09.2013 09:45

Jaroslav Vraj

jenom narychlo na první -

vadí mi plasticky, který tu jaksi navíc
snaží se napovědět až příliš k jádru,
není pro mne potřeba, já vnímám popsaný
i bez onoho detailu...

pak
"s útrpnými vrásky"???

z toho věčného vcucávání
suchých prostorů
rozložena v plošné mimice do horizontu

trhám gravitací

jasně, silně, dotykově

... závěr stejně tak, a aniž bych předem věděl,
tenhle text hodně přetejká a napovídá k bolesti

20.09.2013 11:36

Indigo

Jarku, díky za odezvu. Ovšem omlouvám se, trochu jsem si zabojovala s novým editorem ve smyslu někdo mi ukousnul ocas. Za těch pár dnů se tu leccos změnilo.

20.09.2013 11:55

Egon Sirka

Tohle jsou ty texty, kdy většinou jako čtenář opravdu nevím, za který cíp pomyslného prostěradla je chytit a už vůbec co k tomu říct. Hm.

tváře obličejů

tohle zdvojení je pro mě jako říct zrcadla zrcadel nebo spíš louže blát. Jako by se ta skoro synonyma překrývala a jen hádat co vystupuje.

trhám gravitací

tady jsem v koncích už zcela. Tak intenzivní abstrakce, prostě nevím, nespolknu, můžu jen obejít. Možná kdyby jen o trochu míň náročně. Ucucávat suchý prostor to jde, ale tady uplně uh...

upadává v cizí bílá prostěradla

Nechci se ptát proč tak, sám tu otázku nemám rád a neodpovídám. Ne že by to tam nesedělo, nebo spíš mám dojem že sedí, ale nedovedu odpovědět jaký účel to v textu má. konkrétně teda cizí prostěradla. Cizí.... pro mě za mě možná by tam ani to slovo nemuselo být, moc mému čtenáři motá hlavu a tuším, že navádí do slepé uličky.
Text jako celek na mě ale vůbec nepůsobí nijak nepřístupně, naopak mám chuť jej číst dokola, jako by se ti snad povedlo zaklít do kruhu. Hraju si s jednotlivými verši a jako celek měním jejich pořadí, co to dělá a moc se mi nebrání. Jako bych narazil na čistě neutrální text, který lze skládat sem a tam jako leporelo. To tě může trochu roztrpčit, protože kdybych si mohl vsadit, řeknu, že každý verš jsi zasadila přesně tak jak je dle tvého uvážení nejlíp. Ale co, třeba se slova chtěla v mých očích pomuchlat a zabalit mého čtenáře do natrženého prostěradla cizích světů.

20.09.2013 14:35

miroslawek

s útrpnými vrásky

s umím představit jako záměr, ovšem nic mi to takto neuvozuje, neuvádí, nepodmiňuje - tudíž není v mém čtení funkční a tedy musím hodnotit jako chybu...

z básně mám dojem intoxikace v závěji nemocničního prostěradla (operace, MUDr. Sova, LDN, apod.)

20.09.2013 17:13

Vorona