tak v poslední
/jen v tenhle čas/
mám času ponejvíc, a vyschlo po duši
když právě teď bych chtěl, jen němý zdánlivě
co nejvíc říct...
zpívala často a ráda mlčky,
/že bála se falešný smrti a husí kůže z ní/
ale vždycky
vždycky se při tom dívala do očí
aby doposlechla v odrazech
a utichlá pak jen pohybovala rty
a ptala se za nimi
za sebou rozkročená
- - -
byla ptáčetem
a když přestala umět lítat
vlála za ní hříva
taková ta prachová, první
a ona se pak už ozývala jinak -
ne hlasem,
spíš pousmáním a pokývnutím
i zmařenýmu,
i k tomu,
co obtisklo se po stájích, a řečech těla
kolem
- - -
ještě ne, ještě neusnula,
ještě se na chvíli vrátila
aby povyprávěla píseň o chladu
a o tom
že i labutě začínají zpívat nahlas
až když samy umírají
Přihlášení
