Jarek: člověče, nevím, v mém čtení mi tam nic nepřekáží... dík za čtení
JardaJJ: tam mě exkomunikovali, bezprostředně poté, co se jim vyjevila pravá podstata mé osobnosti - takže si to nepřečtu. Mimochodem, dost mne to překvapilo, jediný web, kde si na takovou věc troufli a navíc se u toho ani nezadýchali. A to jsem přitom ouplně nevinnej, Ctihodnosti!!! ;)
Tak on to nebyl tuzemák - Milionario, Matusalem, Malecon, Zacapa... jen co si teď namátkou vzpomínám.
když zmiňuješ eufonii - je zajímavé, že mi to tam odpradávna naskakuje samo, až později sem si toho začal všímat a nenásilně podporovat... ale nikdy tam není žádný primární vědomý záměr...
Kdo by jen chtěl popřít, že tohle není poezie. A jsem tu nyní přece jen na rozpacích, když si vzpomenu na Tvůj nápaditý výzkum - jak na tom litwebový čtenář vůbec s poezií je.Však víš.
Vzhledem k tomu, že sama autor, žasnu nad každou dokonale provedenou technikou, tedy vždy potud, kam jsem samo schopno dohlédnout.
Kde se nacházím jako čtenář, tam bys mi při tomhle díle (které už znám odjinud) dovedl trochu chybět. Proč. Nemohu říci, že se vrhám po obsahu zcela. Zase proč? Zníš, zpíváš píseň a nemluvíš mi plně, jako bys tolik chtěl a nemohl říct, jen překrásným opisem onoho ke mně smíš.
Že prý než se napíše, mělo by srdce zchladnout, a tady jako bys čekal déle než bylo nutné a nakonec neřekl, co chtěla jsem slyšet. Jakobys slepým pěvcem s nádhernou písní a ta smyslnost divákova, mé přítomnosti nemohla být naplněna jen proto, že každé slovo by mělo být těžší nežli cent a hutnější než diamant.
Nemohu se rozhodnout, jestli mě ještě přesvědčuješ, nebo užs přesvědčil.
inko
víš jak je to všecko těžký, bejt čtenář, bejt autor, bejt ten kdo dílo kritizuje
dnes sem měl poměrně dlouhou promluvu s wopim, jo, téma miroslawek, jasně, nešlo pominout privátní pohledy na věc, autor vs. člověk
sám jako autor nestojím za moc, takže spíš sem se naučil vzhlížet, ono to není tak těžký, kór když máš poezii ráda, vim, rozpaky, jo, taky je mám, mám je ve chvílích když chci moc chválit, mám, říkám si doprdele, nelezu už moc někomu do zadku jenže
vono to tak není
třeba bojujem se svou závistí, né tou zlou, ta snad při čtení poezie nemůže bejt, ale tou klidnou, kdy se obracíme sami k sobě, proč on - né já
u mě to začlo u kundery a jedný z prvních flašek wisky, jo, každej ten z pěvců by asi měl bejt slepej, proč? protože náš pocit toho že vidíme je to co ho od nás odlišuje a vlastně sme rádi za to, že je jinej
a narozdíl od oldy mám svý ďábly rád mám rád když mi někdo dokáže mou malost, mou hloupst, mou schoopnost závidět
vim co je poezie, vim co je pro mě
vim co je závidět rád
nepotřebuju přesvědčit
jen rád bejt s vědomim že číst je fajn
a u todle ttextu to tak je
Eh.
Jardo.Járo.Závidět?Copak mě neznáš?Copak se neznám?
Bane a ano, i já mám své čerty a ďáblíky (bezesporu), a ano žasnu a budu žasnout stále nad každým podobně zpracovaným textem. Copak jsem nenapsala, že tohle je poezie?Však moji čerti jsou v tuto chvíli někde docela jinde.A to právě v místě, kdy bych chtěla nadšeně vykřiknout a přidat ještě tak dvě nebo tři pukrle. Jenže, a jsem tu za sebe a říkám, miroslawek je! ve své práci docela jiný level, ovšem protože jsem již měla možnost přečíst si od něj povícero děl, do hlásné trouby k jeho uchu křičím jen to, že po zpracované obsahové stránce a blíže ke mně (jdi ode mne blíž hehe), jsem se lépe vynašla právě v jeho jiných dílech.A teď mi řekni copak je na tom špatného a ďábelského.
stále se sem vracím, co bych napsala...
já osobně jen za můj laickej názor...asi toho ani moc neřeknu...
ano, cítím z toho poezii, ale báseň sama je pro mne trochu mrtvá...
perfektně poskládaný slova, svázaný a možná pro mne až příliš svázaný...
ale závěr tady perfektní
a ano i přes všechny pocity z básně si myslím, že je to na palec...
Už jsem na tuhle věc někde reagovala a když jsem jí četla poprvé, tak mě ta báseň hrozně vytočila a že závidim mě napadlo taky, ale není to ono. A že mě to štve pořád, ale zároveň mě to baví číst, takže předpokládám, že na tom budu asi podobně jako Vor.
A nejvíc mě (s prominutím) sere, že vlastně nevim, jak formulovat, co mi vadí... Tak jen snad že...
1: to jak píšeš, to jak jdeš od slova ke slovu, od řádku k řádku, jak navazuješ, jak to plyne, jde mimo to, jak by to podle mě plynout mělo (jasně no a sem tam, kde sem být nechtěla - sem si měřítkem, což z toho nedělá špatnou báseň... takže mě to dost možná štve právě proto, že tu sama na sebe narážim, což mi připadá jako protimluv, když říkám, že to jde mimo mě... jde sama sebe minout a přitom na sebe narazit?) ... abych byla konkrétní - už na začátku si mě dokonale rozhodil tady:
usedlost sněhu vadne zima
do lůžek nehtů do dlaní
Mě totiž neni jasný, jak může vadnout zima (možná se sekám na blbosti), ale nedokážu se přes to přenést... pro mě zima symbol něčeho co už uvadlo, vadne podzim... a pak OK... zima do lůžek nehtů, do dlaní... ale furt to tam vadne, to mě totálně vyhazuje z konceptu...
2: jestli to mělo vyvolat pocit, jako když člověk propadne ledem a plácá se ve studený vodě, tak se ti to povedlo... a napadá mě k tomu jen to, že to tak prostě nemůžeš napsat, takhle, takhle
... dobře
Což znamená, že asi budu muset dát palec...
haj hou
Indigo: no... předně... mé srdce ještě stále nevychladlo a asi nikdy nevychladne, tady ten odstup zkrátka s časem nezískám... i proto, ať jsou poznámky k této básni jakékoli, ať už negativní nebo pozitivní... velice nepříjemně se mne to uvnitř dotkne. Ale to je přirozená součást celé věci, jeden z důvodů, proč to publikuji.
Že prý než se napíše, mělo by srdce zchladnout, a tady jako bys čekal déle než bylo nutné a nakonec neřekl, co chtěla jsem slyšet. Jakobys slepým pěvcem s nádhernou písní a ta smyslnost divákova, mé přítomnosti nemohla být naplněna jen proto, že každé slovo by mělo být těžší nežli cent a hutnější než diamant.
Ve tvém komentáři je spousta pravdivých a bystrých postřehů, které ti ovšem dohromady nedávají "ten správný závěr". Alespoň ne v úplnosti a jak by se mi líbilo ;) Není ovšem na mně, abych ti to nějak v hlavě napravoval nebo vyvracel.
Přesto se pokusím o pár poznámek, kolik mohu a unesu -
Pamatuj, že spisovatel
jen chodí, bloumaje, a co vidí,
spíše než napíše, zapíše,
tak básník trpí každou vteřinou a modeluje bolest
do nevyhnutelné sošnosti poezie.
(Ivan Diviš)
Tímhle textem (+ těmi dvěma předchozími, tj. PowerPoint a Invent-arizace) jsem se protrpěl deset měsíců a svým způsobem trpím dosud. Asi je vidět, jak mi pevněla ruka... jenže to vypovídá pouze o schopnosti úchopu a sevření skalpelu, ne o tom dalším, podstatném a plně přítomném. Nezúčastněný divák má jistě právo na nenalezení se, pochyby, dedukce, příp. zklamání či odmítnutí... ale mohl by si při tom uvědomit, že je stále pouhým divákem...
Na velkou vzdálenost se nám lidé zjeví takoví, jací jsou, nesmyslně tančíce a zmítajíce se, pohopsávajíce po naší nebohé zemi. A hned se smějeme tomu, kdo pohopsává a zmítá sebou, aniž by někdo vedle něho pískal na píštalu. Což víme, jaké hudbě naslouchá v mlčení svého srdce?
Miguel de Unamuno
Jinak díky za zamyšlení - dokázala jsi proniknout docela blízko - tak jsem snad nepůsobil příliš ofenzivně.
Není čtenářů poezie jsou jen její tvůrci.
(Ivan Diviš)
Stínohra: 1) zima s jarem ustupuje, sněhové čepice tají, břednou, rozrušeny vahou sedají, propadají se do sebe...
2) text nemá za cíl pocity vyvolávat, ale naopak jisté pocity odvolat... směrem ke čtenáři to pak samozřejmě funguje různě...
Ačkoli mne to od podstaty nutí se ptát a otázky se jaksi samy kumulují, nechám si pro sebe, neb veškeré Tvé zmínky beru na vědomí, možná i hlouběji, kdoví...
Vážím si Tvé otevřenosti a beru v potaz i veškeré její skryté nuance.
Pak tedy nyní jen prosím, buď ke mně jako čtenáři v mých příštích komentářích jako autor drobet shovívavější, neb mlčet mi je prozatím docela upřeno (a dobře mi tak) a pak, snažíme se tu, nejen k autorovi, ale i k soukmenovcům (sami k sobě také), ta o případných polemikách a dialozích.
Díky, žes napsal.
pro mě je dost zásadní ta "anotace"... protože z textu na mě ženská nevykoukla, a snad že nemám zkušenost se ztrátou člověka a snad že smrt vůbec vnímám ne až tak bolestně... snad že jsem tím neuvědomělá... se Zuzanou to pro mě teprve nebralo grády. (čtla jsem tenhle kus už prve, když ho sem postnul Oldřich, do "recenzí nejen klasiků")
byl mi cizí - a já vím, že poezie...že právě tady zrno nad slámu...že mít ji doma vyvázanou a tak... ale pro mě ta obrazovka...hodně omezující. Takže se často slovům uzavírám, nevím, aby?
a teď díky ženský vlastní. S blízkostí zkušenost mám. Víc psát nechci. vytisknu si, ..
Staňte se registrovaným členem a můžete plně využívat webové stránky. Jako registrovaný člen, budete mít řadu výhod! NEZAPOMEŇTE, ŽE REGISTRACE NA WEBU VYUŽÍVÁ COOKIES
Přihlášení
