Asociovala mi kapitolu z Rozmarného léta od Vančury. Jmenuje se Výčet jídel. Připomínám jen její část:
„Jezme a pijme,“ řekl Hugo. „Dejte sem večeři! Tučný sýr, zvěřinu, ptáky, jehňata, vše, co se líhne živé, a vše, co se líhne z vejce. Dejte sem vše, co zraje jedlého, vše, co je oploutveno, a všechny druhy plžů, kteří se požívají ve vzdělaných zemích. Dejte to sem! Je večer, země se otočila a tu bývá obyčej jísti.“
„Majore,“ děl abbé, „stal jste se žroutem nebo mluvkou? Chcete ukázati zuby nebo jazyk?“
„Kdybych se vyznal v řeči, mlčel bych, jako mlčíte vy, abbé,“ odvětil Hugo. „Budiž, nenutím vás, abyste se ujal svého nástroje, avšak jezte!“
Kanovník poznamenal, že mu není volno, mluví-li se příliš, a Antonín nabíraje sběračkou polévku řekl: „Není vám volno? Vždyť jsme sotva počali s večeří.
To jest,“ dodal obraceje větve svého kníru k abbému, „následek špatné životosprávy. Příliš přemýšlíte! Přemýšlíte i při večeři a to jest druh nepřiměřeného obžerství.“
díky všem.
vor, přiznám se, že s těma přízvukama u jednotlivejch slov si fakt vůbec nejsem jistá.. už celkem chápu víceslabičný, ale jednoslabičný prej někdy maj a někdy ne - nebo některý maj a některý ne? - nevim, možná je ten verš metricky paskvil - i když tuším, že Tvá "výtka" se vztahuje spíš ke krkolomnýmu vyslovení.. to je fakt, ale riskla jsem ho v rámci potřeby vyjádřit.. a i mi tam "dělá" takový kyvadlo, ..možná? ..
miroslawku... tady zas uznávám, že ve svejch pokusech kultivovat svuj projev, což dělám všehovšudy rok - až po příchodu na poetikon, dosud nepoznám míru "očividného" a mám často spíš problém, že se vyjadřuju v nesrozumitelnejch zkratkách myšlenek, kterých se pak čtenářovi nelze dokopat.
tady jsem ani nechtěla dělat velký překvapení, spíš jen náznak pohledu ven/pohledu dovnitř. no, cž je očividný :) hehe.
rezi - dík za Tvou interpretaci, asociace, jsem ráda to číst, málokdo to fakt dělá tak otevřeně jako Ty.
In, to skoro vypadá, že se mi podařilo odpíchnout se od formy a Ty se se mnou bavíš o obsahu! Teda snad. Jestli mi tím teda neřikáš, že sem to podle Tebe zase překombinovala :) (uvítám upřesnění..)
Hej a rytmicky je tu všetko v najlepšom poriadku. Ryb, čas, let, jím, tma – i tieto plnovýznamové a prízvučné monosylabá stoja sporiadane na silných pozíciách. O prízvučnosti príslovky dnes by sa možno dalo diskutovať, ale jej prízvukova povaha v tomto kontexte, v jambickom incipite, nemá na rytmický priebeh verša zásadnejší vplyv. Latentný prízvuk príslovky (príslovky sú plnovýznamové slová) zas sa v susedstve silnejších prízvukov substantív citeľnejšie nepresadzuje. Prízvuky polysyláb sú v súlade s normou na silných pozíciách. Riziko zautomatizovania si zažehnala prácou s presahmi a intonačnými predelmi. Viac ako fajn to je.
Tak oprava: Jím je samozrejme na slabej pozícii, ale to neprekáža a zas má sprava prízvuk slovesa, nie substantíva, čo však na jeho stlmenej prízvučnosti nič nemení.
skvělý, říkala jsem si, že bych to - cvičně - si zkusila - časem - těma značkama popsat a i s Tvojí nápovědou to je pro mě pořád zajímavá a nelehká úloha...
takže přidám... až sinajdu prostor se soustředit. Díky za to.
Tak na to sa teším, nemal by to byť problém. Máš to písané osem- a deväťslabičným jambom, čo slabika, to jedna značka W (po starom U) alebo S (po starom —), tie značky tvoria metrický vzorec, iné značenie je pre prízvukovú kontúru, ktorá sa viac (až úplne) alebo menej (až na hranicu metrickosti resp. iného metra) prekrýva s metrickým vzorcom. Používajú sa pri tom značky X pre prízvučné a x pre neprízvučné slabiky. V Tvojej básni sú iba dve „sporné“ miesta: dnes a zas, dajme tomu, že sú neprízvučné. S ostatným by si si už mala poradiť, tak hor sa do toho:)
dajakbol: nic sporného tam nevidím - dnes může být z hlediska jambického počátku klidně přízvučné, slovo zas v okolním kontextu určitě přízvučné není... a (provokativní poznámka) v zásadě by nevadilo i kdyby bylo
Miroslavku, k slovu „sporné“, ktorého si sa chytil: asi nie náhodou som ho v komentári dal do úvodzoviek, hm? Že slovo dnes „může být z hlediska jambického počátku klidně přízvučné“, je pravda, veď aj píšem, že jeho „prízvuková povaha v tomto kontexte, v jambickom incipite, nemá na rytmický priebeh verša zásadnejší vplyv.“ Myslím, že píšem zrozumiteľne. Ale aké skutočne v tomto kontexte je? To je „sporné“. V úvodzovkách, lebo kto by sa už sporil pre takú vec a bez dôkazov z počítačovej analýzy reči. Slovo zas je plnovýznamové, príslovka, ako také má prízvuk – o ktorý, áno, v juxtapozícii, v konkurencii prízvukov substantíva a polysylaba prichádza, ale z mojho povedomia sa, s dovolením, celkom nevytráca, to je tá „stlmená prízvučnosť“ , preto som použil ad hoc, pomocne, vymyslený termín „latentný prízvuk“. A samozrejme ani keby sa jeho prízvučnosť presadzovala, v zásade by to nevadilo. Teda, aby som to ujasnil, slová dnes a zas , nevnímam ako „sporné“ a už vôbec nie ako sporné z hľadiska umiestnenia na metrickej osnove, ale len z hľadiska prízvučnosti, ktorá či už je, či nie je, alebo je aspoň latentná, nemá na rytmický priebeh verša zásadnejší vplyv. Ak to z mojich komentárov nebolo jasné, ospravedlňujem sa a mrzí ma to.
mně to jasný bylo. miroslawek z mýho pohledu řek' to samý co ty. (slovo "sporné" nahradil spojením "může být") ale i tak je fajn se o tom ujistit, pokud vzniká pocit a jsem ráda, že je to možné čistě na poli přeříkání téhož jinými slovy, ještě když tak vybraně.
dajakbol: na "stlmené prízvučnosti" se víceméně shodneme a juxtapozice je taky pěkné slovo... přiznám se, že co se slůvka dnes týče reagoval jsem až na druhou poznámku, protože předchozí jsem sice také přečetl, ale jsem už starší člověk a tak dlouho myšlenku nepodržím... tedy ne s třináctiměsíčním šavlozubým plžem na hřbetě toužícím ovládnout svět prostřednictvím počítačové myši... mimochodem, ačkoli nevím, zdali se ode mne předpokládala odpověď, stále mám v úmyslu pokusit se vnést řád do zmatku vyjádřeného ve tvém komentáři pod Nespavostí, ovšem zatím vždy, když jsem se k tomu dostal, musel jsem toho nechat pro usínání... což je vzhledem k názvu básně paradox... holt, jiná doba...
Ano, byl to pokus o vyjádření se k obsahu.
Jestli jsi překombinovala, víš nejlíp sama. Vím, že víš. Pokud jde čistě o můj názor, pak s obsahovou kombinací jsi šla lehce přes hranu, tedy co do únosnosti. Načež jsem se jaksi pokusila rozvinout to, co jsi nastínila, mně pravda drobátko kostrbatě, trochu v jiném pojetí.
Živím se životem, jestli tedy chápu dobře. Něco jako ráno po čtyřech, v poledne po dvou, večer po třech, pokud směřuji k té tmě.
Jestli ses odpíchla od formy. Domnívám se, že sidžo Tě donutilo (podloženo pouze mou jedinou autorskou zkušeností) pracovat s textem tak, by ses přehoupla přes ne příliš dobře uchopitelnou přímku a vstoupila tak na docela jiné území ohraničené prostou úsečkou AB, s výsledkem (oproti Tvé ranější práci) jedině pozitivním. Možná Tvé bytosti bude proti chápání, když řeknu, že forma Ti sluší. Ale je tomu tak.
Tvá interpretace je právoplatná. Chápeš jinak, ale proč ne dobře? A jsem ráda, žes' to rozvedla, protože opravdu chci Ti líp rozumět, než jak mi hází první dojem - často - z napsaného. A nerozumím téměř nikdy hned. A navíc máš co říct. Je fajn s váma hovořit.
no jakože - text přece funguje pouze ve spojení autor+čtenář, takže jakákoli interpretace, nebo pokus o ní, slouží-li jaksi "dostatečně" na čtené straně je "dobrá" ..
jistě že bych si přála, aby jsi četla to, co jsem chtěla napsat a to bylo daleko víc o čase ..a dejme tomu _vědomí možnosti zklamání se sama v sobě jednou_ než o každodennosti - kterou jsem přečetla v Tvém výroku "živím se životem"
ono už jenom ten koš zlatejch ryb chtěl naznačit dost - zlatá ryba se přece pustí do vody a pak splní přání. teda co si pamatuju. takže i žrát svou zlatou rybku je dost zvrácený.
Tím
"jím." v závěru jsem chtěla jednak zůstat u obrazů z prve (ryby, hrdlo..) a jednak taky trochu vyvolat pocit "vím." a jednak říct, fajn, viděla jsem, vím, ale jsem pořád tady, já, udělat to můžu jenom postupně, teď prostě musim jíst i když mi ten čas běží a za chvíli bude tma. Tma. hm.
stě že bych si přála, aby jsi četla to, co jsem chtěla napsat a to bylo daleko víc o čase ..a dejme tomu _vědomí možnosti zklamání se sama v sobě jednou_ než o každodennosti - kterou jsem přečetla v Tvém výroku "živím se životem"
Pak je tedy na vině způsob vidění světa, než samotná interpretace, i když se samo sebou jedná o souvislost.
Život je i o čase stráveném vědomím. I každodennost mu náleží, ale můj výklad s tím výrazem přímo nesouvisel. Souvisel s dozráváním. vědomí možnosti zklamání se sama v sobě jednou
To bych z textu nedovedla vyčíst ani nyní.
ono už jenom ten koš zlatejch ryb chtěl naznačit dost - zlatá ryba se přece pustí do vody a pak splní přání. teda co si pamatuju. takže i žrát svou zlatou rybku je dost zvrácený.
Pokud jde o mě, zlatou rybku jsem v tomto smyslu dovedla pochopit pouze jako onen výkřik Heuréka!.Plný koš zlatých rybek byl na mne už příliš.Příliš štěstí najednou.
Babice přišla ráno, tedy podle mého vjemu za úsvitu.Čas nabyl váhu a už přes den máš kost v krku, přesto jíš až večer.Od úsvitu do noci. Chápeš, něco jako ještě si dám jednu heuréku, než se mi zase setmí. Než se setmí úplně.
Poznání v dozrávání není vždycky příjemné. Čehož se dopracováváme především léty.Ráno dítě, večer starý muž. Ráno jsi našla, večer ztrácíš, což podtrhuje dvojvýznam co nevidět.
Že sis smlsla na svých přáních takovým způsobem, který považuješ za zvrácený, mě nenapadlo ani zbla.
Ten přechod od prahu k vědomí mi nepříde šťastnej, což samozřejmě neznamená, že šťastnej neni. To si uvědomuju, nevim proč mám potřebu to zdůraznit.
Asi se chci omluvit za to, že ač formou jistě správně, stejně někam mimo mě. Tu ženskou sem nechala na tvym prahu, nedotkla se mě a ty ryby v jejím košíku byly všechny jenom pro tebe. Jenže jako čtenář bych potřebovala bejt u tebe aspoň na návštěvě... ale myslim, že prostě jenom přišla dřív a pak stála ve dveřích a já se k tobě nedostala. Mrzí mě to, chtěla bych si takový věci jako čtenář užívat a třeba jednou začnu...
děfče, ale víš, že se omlouvat nemusíš, žejo.... :) já ráda čtu všecky připomínky / poznámky i když Ti můžou třeba u Tebe konkrétně připadat nemístně subjektivní (hehe)
je to jedinej způsob jak tu skládačku dostat - že to napíšeš a strašně sem ráda, že to dokážeš za sebe pokaždý tak rovně (i když teda klidně by ses mohla míň vomlouvat) - vyjadřuješ se v pohodě podle toho, co čteš, nebo nečteš a tak. To je naprosto skvělá zpětná vazba. A i kdyby sem prostě nikdy nebyla ten Tvůj autor, protože prostě píšu zatraceně nesrozumitelně anebo prostě jinak než co můžeš číst/přečíst - tak mi ten Tvuj dílek do tý skládačky pasuje, jasný? Protože mě zkoušíš číst. za to dík (vždycky všem).
takže při důkladném studiu bří Ibrahima a Plecháče a maximálním soustředění na naznačenou cestu, dospěla jsem k tomuto...
1., 3. a 6. verš by snad mohl mít údajně možný daktylský incipit
druhej a třetí jsou ženský jamby, ju? hm.. budu trénovat :)) díky.
S1V1 W2S2 W3S3 W4S4______________Xxx Xx Xs X
W1S1 W2S2 W3S3 W4S4 W5__________x Xx Xx Xx Xx
S1V1 W2S2 W3S3 W4S4 W5__________Xxx X x Xx Xx
W1S1 W2S2 W3S3 W4S4_____________x X x Xx Xxx
W1S1 W2S2 W3S3 W4S4____________x Xx Xx Xx X
S1V1 W2S2 W3S3 W4S4_____________X Xx X x Xxx
A Martičce... jsem moc ráda. Ano, to příkré.... díky za oko nastavené...
Staňte se registrovaným členem a můžete plně využívat webové stránky. Jako registrovaný člen, budete mít řadu výhod! NEZAPOMEŇTE, ŽE REGISTRACE NA WEBU VYUŽÍVÁ COOKIES
Přihlášení
