Hrneš slova jako když postupující ledovec vytváří morénu... a takový brutální nebo lépe brutalizační efekt lze využít jako kovadlinu na údery výpovědi... jenže tady to spolu nekoresponduje... a působí spíš neobratně a krkolomně, než úderně. Nevybavuje se mi teď vhodný text nějakého klasika, nezbude mi tedy než zkusit ukázat na vlastním příkladu - takže až vložím příští dílo, už vím které... jestli mezitím na něco nepřijdu...
Ty, člověče, říkají o tobě, že jsi básník, pověz nám tedy, co jest šílenství?
a ten, kterého Bůh ví proč, nazývají básníkem, zachvěl se jako strom pod sekerou, udělal velký latinský kříž od čela k srdci a od ramene k rameni a pravil: "Hospodine, Stvořiteli všeho dobra, velebím a blahoslavím tvé jméno pro šílenství, které jako vzácnou rostlinu zasadils na tuto zemi jenom pro básníka!"
a ty zpupný a surový člověče, kterého bůhví proč nazývají básníkem, pověz nám, požívači opia a durmanu a blínu, co soudíš o mrtvici?
a poněvadž básník jest od narození slepý a ví a zná jenom to, co ohmatá svými prsty anebo co mu kdo řekne, shroutil se na zem, přidržoval si dlaně k ústům a dýchal na jedno místo, jak činí pastevcové za dnů podzimních, když rozfoukávají uhasínající ohníček; potom vstal, napřímil se a dívaje se k nebi, jak se dívají všichni slepí, pravil: "Bolest je iluze, kterou jako pomněnkami vroubí Bůh cestu svých vyvolených!"
I přerušil kdosi mluvícího a řekl: "Hyeno v lidské podobě a prokletý ctiteli mandragory, je-li už souzeno, aby jeden se rouhal a všecko věděl, nezapírej a rci, kdo jsou tito vyvolení?"
a poněvadž byl od narození slepým a viděl tuto otázku jako by byla z masa, krve a kostí, obejmul svými pažemi prázdnotu a řekl: "Vyvolení, toť svobodní!"
"Strašidlo pokojných a řádných občanů, synu kalu a levobočku Božské Všemohoucnosti, příšero, padouchu, vyvrheli, a pro koho myslíš, že jest svoboda?"
a básník, zvyklý na toto oslovení a na tento hlas, odpověděl mírně jako suchá hřbitovní tráva, ve které šelestí vítr: "Svoboda jest jenom pro ty, kteří trpí jako slepí."
Kdosi mu plivl do obličeje a básník, přijímaje to jako novou otázku, usmál se láskyplně proti nebi a řekl: "Pro ty, kteří jí nepotřebují!"
(Jakub Deml, Básník, šílenství a mrtvice, in: Česno 1924)
Master Po: Close your eyes. What do you hear?
Young Caine: I hear the water, I hear the birds.
Po: Do you hear your own heartbeat?
Caine: No.
Po: Do you hear the grasshopper which is at your feet?
Caine: Old man, how is it that you hear these things?
Po: Young man, how is it that you do not?
„Budiž,“ děl Antonín měně tělesné držení, „čiňte si po libosti a přejděte. Spěchejte a vizte všechny podrobnosti svého omylu, poohlédněte se po koštěti v mých koutech a jste-li dosti zručný, abyste nalezl obsah v láhvi, nebudu vám pro to činiti výčitek.
Staňte se registrovaným členem a můžete plně využívat webové stránky. Jako registrovaný člen, budete mít řadu výhod! NEZAPOMEŇTE, ŽE REGISTRACE NA WEBU VYUŽÍVÁ COOKIES
Přihlášení
