Ty, ženo, jejímž tělem proniknu až po palčivou pěnu, kde maso s duší se svíjejí v křečích, slyšíš strašný řev bouře, jež sebou otřásá, můj krásný korábe, jehož volná záď se kolébá jak krásná loď na provlněném moři. (Guillaume Apollinaire)
Pruhatý polštář do kterého vniká každý záhyb obličeje. To o nelze obtisknout z prvního pohledu, ani z druhého, ukryto. o je Ti tedy ke mně, když tu tvář nevidím. Ona byla těhotná a nejspíš i dost opálená.
(omlouvám se za písmeno které nemám/v mnoha ohledeh)
Jo a vadilo mi to vé v prvním verši, i když v souvislosti s dalším je ho třeba.Ovšem v prvním řádku je poněkud vklíněno jinak než, že byh si nevšimla.
Staňte se registrovaným členem a můžete plně využívat webové stránky. Jako registrovaný člen, budete mít řadu výhod! NEZAPOMEŇTE, ŽE REGISTRACE NA WEBU VYUŽÍVÁ COOKIES
Přihlášení
