Konečně výstřel. Rukama se chytil za prostřelené břicho a padl na kolena.
Víc už chlapec neviděl. Zatáhl záclonu, vzal do ruky křídu a otočil se, na v posteli ležícího otce.
„Hlava, nebo tělo?“ zeptal se pobledlý stařík.
„Hlava.“
„Tak hlava říkáš?“ muž se vzrušením rozkašlal.
„To je tenhle rok už dvacátá druhá.“ pokračoval po chvíli.
„Ti mladí jsou čím dál lepší. Napiš jí tam a běž dát slepicím.“
Po smrti otce opustil David Indianu a zkusil štěstí v Kentucky.
od leporelos
dne 26.10.2013 10:20 ·
9 Komentářů ·
723x čteno ·
Keč 22 haha. No nejdřív mě to netrklo. Možná stále jak tele čumím a hledám nějakou rovinu, skrzeva to mohu přečíst bez zádrhelů možná jsem jen moc fyzicky vyčerpaný a neměl bych se nutit do komentářů, hé. Tobě se filmy Tarkovskýho prostě musej líbit. Stejně mi to ale nedává smysl, no. Možná tě obviním že úkladně mateš čtenáře aby víc hledal sám v sobě a zapojil závity v mozku.
Tady máš ovšem komentář o tom správném počtu slov.
Hlava XXII vojenského řádu. Ta mimo jiné říká, že letecké povinnosti může být zbaven ten, kdo je uznán za psychicky narušeného, a zároveň požádá o uvolnění. Ovšem to, že o uvolnění požádá, svědčí o jeho psychickém zdraví, takže být uvolněn nemůže: to staví celý román do absurdní roviny. Výraz Hlava XXII se stal jako označení takové absurdní situace součástí běžného jazyka.
Přemýšlel jsem o počtu hlav a mé oblíbené číslo je dvojka, jenže s dvěma zdánlivě ustřelenejma hlavama nemůžeš postavit budovu dramatu vztahu otce a syna do takové hloubky a vyšky, jakou jsem potřeboval. Samozřejme mi hlavou probehl nazev díla Hlava 22, když jsem se rozhodl pro tuto číslovku a trochu jsem pomyslel i na to, že v tom můžu tímto svym rozhodnutím čtenáře komplexně zmást, ale nakonec jsem ji použil a možná snad i doufal v to, že tato paralela se známým libretem k opeře Karla Čapka, posune mé dílo někam blíž k" nesmrtelným svého druhu."
No a teď o čem to vlastně je. Je to příbeh zakladatele řetezce rychleho občerstvení KFC, Colonela Sanderse a mělo jit hlavne o atmosferu;-)
Někde jsem nedávno četla, že když chce autor zjistit, zda dokáže ve svých písemnostech skutečně říct co chce, měl by vložit na literání web, že už se dozví. Fakt je, že v tomto ohledu je význam literárního webu nedocenitelný.
Jinak si myslím, že na tak malém prostoru je taková věc sdělitelnosti velmi velmi obtížná. Pokud jde o mě, pak pro čtenáře je nakonec vždycky důležitá jenom jedna věc - jestli autor svou prací uzmul trochu té pozornosti a je docela fuk, cos vlastně chtěl. Mě ten nápad baví.
Další fakt je, že jak je ta vymezenost 78 slov prťavá, hned se všecky chyby vidí. To, co je tady skoro na odiv, by se v delší povídce krásně poztrácelo.No, to já jen tak.
Staňte se registrovaným členem a můžete plně využívat webové stránky. Jako registrovaný člen, budete mít řadu výhod! NEZAPOMEŇTE, ŽE REGISTRACE NA WEBU VYUŽÍVÁ COOKIES
Přihlášení
