„Přesnost je vlastností králů!” uhodil zprudka otec. Druhou chytila o zeď.
Bylo jí pět, ale hodiny znala. Musela. Jinak by k snídani jedla syrovou cibuli s čajem a chodila spát bez večeře už ve tři. Jinak by si nemohla chodit hrát k tetě.
„Neumíš přijít včas, spratku? Sbal se a vypadni! A můžeš na stálo!”
Stála v punčocháčích před domem, v ručce malý kufřík. Byla už tma. Sníh olizoval pruh světla z lampy.
Tatínku, kolik je na stálo?