Naučit se milovat není snadné, protože máme tolik umíněné srdce. (Dorothy Dohenová)

Přihlášení

REGISTRACE

ZAPOMENUTÉ HESLO

Ale ne! Kde je JavaScript?
Váš prohlížeč nemá zaplý JavaScript nebo jej nepodporuje. Prosím zapněte enable JavaScript ve Vašem prohlížeči ke správnému zobrazení této stránky,
nebo přejděte k prohlížeči, který podporuje JavaScript; Firefox, Safari, Opera, Chrome nebo na verzi Internet Explorer novější než verze 6.

Hiearchie článků

Rozcestník » Poezie - volný verš » než čas než sen

než čas než sen

viděla jsem tě
opíral ses o pouliční lampu a plakal
plakal
za tu dlouhou řadu smutečních židlí
stála jsem vedle těch mrtvých
neživá nemrtvá
hleděla
ve stínech lucerna sama s tebou

křičel jsi a utíral si oči
svým genem ohlušený slepý
dítě v hořkém zalykání
/whisky/
už neměla jsem ruce
už ani tvůj otec
natož pak k pohlazení

viděla jsem tě
a ne že se nikdo nestaral o ten pocit
to bůh tě neučil
že měla jsem jen oči

Komentáře

05.11.2013 11:23

miroslawek

nemůžu si pomoct, ale... četl jsem včera synkovi před spaním čtyři kapitoly z Pinocchia... když ve vzteku zabil cvrčka, toulal se hladový nocí za bouřky a pak mu po návratu ve spánku uhořely nožičky... a vidím značné paralely...

05.11.2013 11:30

Wopi

viděla jsem tě
a ne že se nikdo nestaral o ten pocit
to bůh tě neučil
že měla jsem jen oči

celé probouzí ve čteníri silné pocity, tohle je skvělé uzavření

05.11.2013 11:31

Wopi

čteníř - já mam asi počítačovou disgrafii

05.11.2013 16:32

Indigo

vidím značné paralely

když o tom teď mluvíš, já vlastně také

05.11.2013 16:34

Indigo

čteníř

je náhodou docela dobrá složenina čtenáře a rytíře, nebo zbrojíře, nebo tak něco.

05.11.2013 16:55

miroslawek

až do včerejška jsem pozapomněl, jakou rozechvělou úzkost ve mně ta kniha jako v malém chlapci vyvolávala... možná i proto mi to tvůj text připomenul

05.11.2013 17:38

Indigo

(...)
Básníci jak sovy
ve starých pokojích
píšou sklonění nad slovy,
vědí, že slova vznikla proto,
že nic bylo ničím.

Užívají a nadužívají slova,
X a prázdnotu
a Císařovu bílou stránku
a poslední papežskou bulu
a než přijde jaro
jsou všichni nanic,
to jsme už dávno pochopili,
takže budem obchodovat v noci
na trhu se slovy.
(...)
James Dean umřel?
Copak jsme neumřeli všichni?
Kdo vlastně neumřel?
(...)

/Blues, Kerouack/

05.11.2013 17:59

Vorona

tady jsem si smlsla na poezii :-)
kupodivu žádné záhadné vzorce od tebe :D
palec

05.11.2013 18:37

Jaroslav Vraj

asi prvotní vjem po eufonii letící :
"lucerna,ruce, otec, pocit"
příjemný,fajn, Inko

06.11.2013 00:32

miroslawek

Ve starém pokoji, kde zraní každá věc,
stůl plný čmáranic, žertovné pohlednice,
sedlina v koflíku a opuštěná lžíce,
jak by tu po mrtvém zůstaly nakonec.

Dnes kdosi pokoušel a šeptal: Skoncujme to!
Žebřiňák zůstal stát a kůň se ohlížel
na habry, na louky, jež byly plné včel.
Něžnýma očima se tázal. Bylo léto.

Park dřímal, malátně zeslábl a měl sen
o zteplalé kaluži, již nikdo nerozvíří,
že blízko syčí had, že spí s ním v lůžku štíři.
Vadl a černal keř, jenž býval orosen.

(Ivan Blatný, Fragmenty)

06.11.2013 00:51

Indigo

Stojím a potácím se v planety zběsilém otáčení
kde mrtví s živými pomíšeni
Stojím a stojí Kříž
nehybný ve svém kmeni
a jeho ramena
na západ a východ dychtivě vztažená
letíce výš
vrhají stín svůj na planetu

K vodorovné bolesti země on Žal vždy svislý
On Dokonání na tom, co koná se, nezávislý

/La Salleta, Zahradníček/

Označte mi bod v univerzu a já vypáčím zemi ze stěžejí.

/Archimedes/

Přidat komentář a avízovat

Hodnocení

Hodnotit mohou pouze přihlášení uživatelé.

Prosím přihlašte se nebo se registrujte pro možnost hodnocení.

Zatím nikdo nehodnotil.

Vítejte na POETIKONU

POETICKÉM LITERÁRNÍM KLUBU

Přihlášení

Nejste členy POETIKONu?

Staňte se registrovaným členem a můžete plně využívat webové stránky. Jako registrovaný člen, budete mít řadu výhod! NEZAPOMEŇTE, ŽE REGISTRACE NA WEBU VYUŽÍVÁ COOKIES