Uč se chtít, ne aby se věci přizpůsobovaly tvým přáním, nýbrž aby se tvá přání přizpůsobovala věcem. (Marcus Aurelius)

Přihlášení

REGISTRACE

ZAPOMENUTÉ HESLO

Ale ne! Kde je JavaScript?
Váš prohlížeč nemá zaplý JavaScript nebo jej nepodporuje. Prosím zapněte enable JavaScript ve Vašem prohlížeči ke správnému zobrazení této stránky,
nebo přejděte k prohlížeči, který podporuje JavaScript; Firefox, Safari, Opera, Chrome nebo na verzi Internet Explorer novější než verze 6.

Hiearchie článků

Rozcestník » Poezie - vázaný verš » Okříšky

Okříšky

- 1 -

dnes mlčky páchne zlem a plísní
řev zítřka studí na marách
a ticho zlátne na mé tísni
jsem hřbitůvek a písní vrah

- 2 -

koruna noci nemá tělo
a krysí zoubek tmou je copatý
nic v nitkách zrnek nezmizelo
budí se v trnech
návraty

- 3 -

strach hvězd si dělá laskominy
na červivou rtuť za očima
co nespí už a ještě dřímá
v předtuše křemínku
na ztichlém řemínku
špíny

- 4 -

zasnil se kohout
             hasne pila
má ráno
            na vsi podvečer
a mlha pořád nedopila
co skřivan v noci
                 vyklečel

- 5 -

za nehty spánků krev
tvar sbírá
přilétá z Káně
myšilov
víra dnes vinna ještě neumírá
jen zpitá píseň
beze slov

- 6 -

stržený závit z kříže šera
podbradek strachu po kaňkách
stéká a přesto nevyvěrá
z pera
jen nápis I.N.R.I.
vpil se v prach

- 7 -

chuť přání lhostejná
po nebi
      stejná hejna
               tančí čtverylku
štěpiny ohně z křiku vrány
              nestmívány
rzí mrazí v zátylku

- 8 -

prstoklad stínů stiskl uši
kočičím nářkům za šíjí
samet si stáhne dlaň a hluší
holoubka šeptem zabíjí

- 9 -

a vyzrál soumrak v šátcích vdov
dým obejmul dřeň chřípí
vykašlat z krve kůrky slov
a ze sítnice vrypy

- 10 -

okříšky se loupou
do tmy a srdce tuší
vypsané
v uzlinkách
prý psal je sám Bach
prý víckrát ne
havrane
nápěv zněl vždy a k smrti
a víckrát ne

(22. 12. 2002)

Komentáře

14.11.2013 19:11

Jaroslav Vraj

to je šílený - no co Ti na tohle mám napsat, a že fakt něco chci,
a vůbec nemyslím na to, jestli splním Tvý představy o reakci nebo ne...:)

prvotně snad že až plýtváš motivy, ale to nejspíš jen proto, že si nedokážu text veskrze pospojit, a postávám opodál - no opodál, tuhlevá sem četl o nutnosti textu se jasně a cíleně čtenáře dotknout, jinak on (čtenář) trpí -
a právě jemu bych právě tohle dopřál, a pak se s chutí přel o význam slov jako
je vlastní invence , pocit nasycenosti a chuti postavit se ne věci v kuse,
to tady neumím, ale po slovech si (a pak možná i dál) užívat

14.11.2013 20:09

Indigo

Přečetla jsem 1 a 2 a usoudila, že zaznamenám postupně, pokud to půjde v závěru shrnu. Otvírám birell a máš to z první.

1.
Zlo které tu vyřvává, že jde o hlínu a zem. Ruší mě v kontextu. Hřbitůvek drobet narovnává patetickou vážnost tématu.
2.
Copatá rozesmívá hru. Copak to je? O co se autor snaží? Jako by na mě dělal dlouhý nos. Jako by nebylo důležité co řekne, spíš jak vysloví a zazní. A nejde ruku v ruce? Proč mi ten obsah uniká, pro zůstává jen kabátek?
3.
Jenom tak mluví. Jako brebentivá ženská v potřebě vyřknout určitý počet slov. Nutí mě hledat souvislosti v předešlém. Nezdá se, že by přímo souvisely. Okamžiky.
4.
Snad nyní. Časová souvislost? Z noci se přililo k ránu.
5.
Pátá mi evokuje první. Bezesné noci pokračují i ve dne.
6.
Viny a bolesti.

Je studánka plná krve
a každý z ní už jednou pil
a někdo zabil moudivláčka
a někdo strašně ublížil

Vnutil se mi Skácel.
7.
Pokračuješ znovu v první. Získávám dojem, že první byla psána naposled.
8.
Je těžké přijmout život jaký je se vším. Je těžké vidět lásku v zabíjení.
9.
Další noc. Jen o té předešlé a nejtěžší už nebudeme mluvit.
10.
Kolo osudu se otočilo.Číslo dest je tím kolem.
Kam nejdál než nápěv až ke smrti.Jen jednou víckrát ne.

Chci číst znovu a najít lepší lupu z výšky.Jdu na to.

Motivem je smrt. Víra a zkušenosti vlastního života s umíráním. S bolestí kterou sebou živý nese a překonává. Nyní už se mi stavba nejeví rozpolcená a naroubovaná z okamžiků nesouvislých. Náleží sobě jak je.

nápěv zněl vždy a k smrti
a víckrát ne

tohle zůstalo znít.

15.11.2013 00:20

miroslawek

Jarek: ono se nejedná o celistvý text, jak nejen název napovídá, je to inspirováno Skácelovými čtyřveršími, měl jsem takové delší, pro další vývoj určující období pod silným Skácelovým vlivem. Je to deset čísel tematického cyklu. Původně jsem publikoval zvlášť (1-5) a pak jsem teprve dopsal (6-10). Nepotřebuji rozbory, podrobné interpretace jako níže činí Indigo - ale zase díky za ně... jen... ona někdy i jedna věta odhalí lépe, jestli a co vidíš.

Indigo: Mohl bych kouknout do starého zápisníku, co bylo psáno jako první... ale mám tuchu, že jednička - zbytek samozřejmě přísně v chronologickém sledu není. Každopádně sedmička a devítka u mne obstojí samostatně a i dnes. Neřekl bych, že tématem je přímo smrt ale něco širšího s ní spojeného. Kdybych to uměl pojmenovat, nebylo by mi třeba veršů. Znám někoho, kdo to pojmenovat dovedl. Jan Vladislav, Otevřený deník, Torst, Praha 2012, str. 581-588, stěžejní místo str. 585/586. Zbytek je důležitý kvůli kontextu. Přepisovat to samozřejmě nebudu.

Použiji něco méně přesného z Diviše

Existuje jen jedno téma, totiž stesk;
stesk po úplnosti, po splynutí, strašný stesk nad neúplností, rozpůleností, rozpolceností.
Existuje jen jedno téma, nářek nad tou poltící ránou.
Je to téma nevývratné, absolutně nenapadnutelné.

Slovo Nikdy není nejhrozivější ze všech slov,
neboť toto slovo je naopak časově velmi průhledné,
omezené na míru úplné slovní hříčky,
slovo Nikdy znamená jen tvoje Nikdy, jen do tvé smrti,
ale slovo Pozdě, to je to pravé hrozné slovo, protože Pozdě,
to je skutečně moje, tvoje, naše Navěky.
Ivan Diviš

15.11.2013 00:27

leporelos

zasnil se kohout
hasne pila
má ráno
na vsi podvečer
a mlha pořád nedopila
co skřivan v noci
vyklečel

tak tohleto mě rozsekalo. pak už jsem jenom tak klouzal a vrátím se. vona je to teda taková žonglistika, teď už pro mě. ale co, seru nato.

15.11.2013 00:31

miroslawek

leporelos: to víš, neopatrnost při práci s cirkulárkou se nedá odbýt prostým "kua", nezbývá než žonglovat s tím, co ti zbylo ;)

15.11.2013 00:45

leporelos

no tak těžko řekneš v tý chvilce hlubokým hlasem: neva, stalo se stalo,mám tady pro vás naštěstí v paži ještě pár dosud nevytřepanejch příběhů. jen co se na mě přestanete koukat skrz prsty:)

15.11.2013 08:42

Indigo

To bude už třetí kniha. Jen kdybych neměla tu obsedantní poruchu po papíru co šustí.

Jednou budu mít anglickou knihovnu s posuvným žebříkem na kolečkách. A místnost s vysokým stropem, žlutou lampou a černokněžnickou sedačkou. Vždycky mi do ní něco zapadne. Skleněná kulička, nebo perleťová náušnice. Nebo zápisek o přívlastcích, co najdu teprv až budu potřebovat. A psací stůl. Ten tam bude taky. Bude vonět po ebenu a já se naučím kouřit třešňovej tabák z dýmky po dědovi, co mi nestačil k tomu dalekohledu.

Jdu psát Ježíškovi.

15.11.2013 10:23

miroslawek

Beránku Boží, který snímáš hříchy světa, smiluj se nad námi.
Beránku Boží, který snímáš hříchy světa, smiluj se nad námi.
Beránku Boží, který snímáš hříchy světa, daruj nám pokoj.

P.S.

S knihovnou, lampou a sedačkou.

15.11.2013 12:20

Indigo

Jistěže. Neboť -

- Lidé si troufají sami zabezpečit svou existenci a zajistit budoucnost. Jejich úsilí však končí zmatkem.

15.11.2013 12:26

miroslawek

Při studiu pramenů jsme na naší katedře Duševní hygieny objevili i studii Alexandra Bronštejna a řekněme rovnou, že posunula náš výzkum o notný kus dopředu. Máme před sebou původní schéma Leffingwellova psacího stolu, ovšem už s modifikaci dle Bronštejna. Na první pohled je zřejmé, že máme co dělat s pozoruhodně objevnou prací. Bronšhtejn redukoval redundantní počet učebnic ze tří hromádek na dvě, A1 a A5. A proč prosím pěkně? No? No protože si uvolnil bé jedničku. Ale to není všechno, přátelé. Bronštejnův přínos spočívá především v tom, že přesunul poznámkový blok z dominantního sektoru A2 do ergonomicky mnohem výhodnější polohy v sektoru B5. Sektory B1, B2, B3 a B4 zůstaly prázdné, zde Bronschteinovy pokusy přerušila válka...

15.11.2013 12:36

Indigo

Tak hele, co je červeně podtržený, na tom bazíruje profesor.Co je zeleně podržený, to chce slyšet Sejkora a co je modře podtržený, na tom bazírujou asistenti.

O iluze mě nepřipravíš!

Musíš to zvládnout do příští přednášky, jinak nepochopíš další látku.

11.05.2014 22:56

Luisa

Jak já jsem přízemní.
Okříšky. Myslel jsi ten městys?
Nemohla jsem tomu věřit, až jsem začala přemýšlet jestli "okříšky" nejsou též obecným slovem. Ale, divila bych se tomu. Okříšky. Víš, já tam vyrostla. /Nechť mi je pod tou diskuzí odpuštěn tak provinční nekosmopolitní a vůbec neospravedlnitelný komentář... ale musejí to být Okříšky, protože tam je pila, veliká pila u nádraží, já vím, že tu mají ledaskde, ale zase tak ledaskde ne. Nu což. Je to poetické místo. Zajímalo by mě, jestli pokáceli tu jeřabinovou alej, co vedla ke kostelu. Byla jsem tam letos na plese, ale v té tmě jsem si nevšimla./

07.04.2015 19:21

miroslawek

Nemyslel jsem onen městys, byť inspirace jeho názvem je zřejmá. Rezonoval mi v hlavě od dob mých pravidelných cest vlakem na Vysočinu. Ale taky jsou tam Skácelovy Oříšky pro černého papouška. A taky trochu toho křísnutí.

Přidat komentář a avízovat

Hodnocení

Hodnotit mohou pouze přihlášení uživatelé.

Prosím přihlašte se nebo se registrujte pro možnost hodnocení.

Zatím nikdo nehodnotil.

Vítejte na POETIKONU

POETICKÉM LITERÁRNÍM KLUBU

Přihlášení

Nejste členy POETIKONu?

Staňte se registrovaným členem a můžete plně využívat webové stránky. Jako registrovaný člen, budete mít řadu výhod! NEZAPOMEŇTE, ŽE REGISTRACE NA WEBU VYUŽÍVÁ COOKIES