Karel s Lucií seděli na svahu louky, nad hlavou hvězdné nebe. To je však už nezajímalo.

„Mam už úplně promočený džíny durch,“ nadávala Lucie, „jak tě jen mohlo napadnout něco tak pitomého?“

 „Promiň,“ na to jediné se Karel zmohl, ostatně i jemu už se sedělo ve vlhké trávě s mechem značně nepohodlně. Brněla ho noha.

„Kdybych já kráva chodila radši s Jardou. Toho by určitě nenapadla taková hovadina, když padá hvězda, přát si, aby tahle chvíle trvala věčně...“

  od Wopi dne 16.11.2013 09:46 · 6 Komentářů · 594x čteno ·