vždy keď sa snažím
niečo si povedať
ma premkne vysílenie
chytí za pačesy a nevládze
pustiť
myslím na scenáre pre nespokojných
vlastné intímne predstavy
vtískam s orechovým cestom do formičiek
lačná
po tvojich slovách v tvare objatia
zašantročených v náhlení
koncom leta
košatiem prikreslená k čajníku
na kuchynskej linke
lebo stoličky okolo nemali fantáziu
len slabosť pre kladné postavy
plná pokleskov previnení a skryštalizovaného citu
som im nesadla
zakaždým keď sa mi ktosi ako ja
usiluje povedať
viac ako chcem o sebe vedieť
nepočúvam
nechcem
nepočúvam
.
od Marta
dne 21.11.2013 20:24 ·
6 Komentářů ·
337x čteno ·
Marto. Já chci bejt milenka.. už asi rok a čtvrt. fakt vážně, je to k zbláznění. Marto, Tvojí poezie je mně třeba. Ty stoličky.. to je fantazie. noa tak vůbec, že se mě dotýkáš, o ou.
hluchá a osobní. sakra, naplnění, touha, cit. stejně jako slib nevzniká vyslovením slova...
první sloka ano, vánoce za chvíli, do formiček těsto na cukrovíčko a jak jinak než z láskou a touhou po uznání , úsměv
druhá, koukat do sebe dost často nepotěší, opět úsměv
umíš šifrovat, při dalším čtení patrně jiné obrazy vykouknou...
no, díky za podporu. docela o tom píšu, ale zdá se že né moc zdařile. a konkrétně... pfff, vyzrálý už by to asi bylo, ale nevím, jestli mám odvahu to na sebe celý říct. jeden verš je jeden verš, ale text je už nějakej prostor... a na to je web asi až moc interaktivní .)
Staňte se registrovaným členem a můžete plně využívat webové stránky. Jako registrovaný člen, budete mít řadu výhod! NEZAPOMEŇTE, ŽE REGISTRACE NA WEBU VYUŽÍVÁ COOKIES