zas půjdu dál, a nejmíň o dům
zbavený smrtí
myšlenek všech
pod svícnem, v suti, světlonoš
ve stroji času uvízlý
dech
z řezu
z jícnu ční
hladovec, sytý po žízni
po chuti příchutí prvního rána
strmě co trne, jak zpod rukou hrana
svraštělá do běla
stehem dvím stažená
vyšitá do šíje
tlukotem
ozvěna
čelem když / z kamene / do chladu zad
křešeš tu pro jiskru
pro návrat