Na jeviště vstoupil člověk, kterého kvůli civilnímu oblečení mnozí považovali za pomocníka. Byl to však sám mág – hlavní hvězda večera.
Pozdravil publikum a omluvil se za svůj oděv. „Myslím totiž, že víc záleží na tom, jaký kdo je, než na tom, co má na sobě.“
Pak vytáhl provaz. Natáhl jej za oba konce. Chvilku se nic nedělo, pak se uprostřed objevil uzel. A za ním další a další.
Publikum krčilo rameny.
Kouzelník provaz vyhodil do vzduchu, ten se rozpadl na několik kousků. Při dopadu na pódium vytvořil nápis „HELLO“.
Ozval se slabý potlesk.
„Mohl bych poprosit tohoto chlapce?“ ukázal kouzelník na malého hocha. Ten statečně kráčel na pódium, a tam s hrůzou zjistil, že kouzelníků je tam už devět, všichni naprosto stejní.
„Dotkni se prstem těch, které považuješ za imitace – za napodobeniny. Zbylého nech."
Chlapec se slabě ukazovákem dotknul jednoho z nich. Puf! - a ten zmizel. Pak odpadávali další a další až zůstal jediný.
„Ano, já jsem ten kouzelník,“ řekl, ještě že jsi neťuknul i do mě, neměl by kdo dělat představení,“ zasmál se. Publikum je tiše zíralo.
„Jistě znáte ty různé finty průchodu zdí,“ řekl pak mág. „Já vám ukážu opravdovější. Bez papírů zakrývajících podvod.“
Na pódiu už stála zeď z poctivých cihel. Kouzelník pozval pár dobrovolníků z publika, ti do zdi mlátili pěstmi a kopali do ní.
„Festovní,“ řekl jeden z nich.
Kouzelník se lehce rozklusal a proběhl zdí, jako kdyby nebyla. Pak si otřel vlasy: “Ani omítka!“
Potlesk se zvýšil.
Na pódium bylo přivezeno skleněné akvárium s vodou.
„Jistě již jste viděli chození po vodě, ale určitě ne takhle.
“
Při proslovu se svlékl do plavek a sestoupil do bazénu. „Umím bohužel jen prsa.“ řekl a udělal pár temp. Mezitím do bazénu vstoupilo několik dívek. Kouzelník se rukama opřel o hladinu, zvedl jednu nohu, zvedl druhou nohu a pak se nejistě postavil. Pomocnice plavaly kolem něj. Ačkoliv byly opatrné, přeci jen způsobily vlnění. Mág měl spousty práce s rovnováhou na rozhoupané hladině, ale akvárium přešel. Dívky při tom plavaly jak vedle něj, tak pod ním.
Po skončení tohoto čísla kouzelník řekl: „Když už jsme v plavkách, tak u vody ještě chvilku zůstaneme.“ Pomocníci přitáhli akvárium na výšku, bylo tak velikosti skříně pro jednoho člověka. Mág mávl rukou a slečny, co předtím vylezly z bazénu, odklopily za překvapeného hučení publika skla akvária, uvolnily je a odnesly pryč.
Teď potřebuju pár dobrovolníků, „řekl kouzelník, nebojte se, koupat se nebudete!"
Několik lidí přišlo a na kouzelníkovo přání sáhli na všechny stěny. Opravdu voda stála v této nepřirozené poloze.
Kouzelník přistoupil ke krychli vody, chvilku postával vedle ní a pak vkročil dovnitř. Tam zůstal stát. Pak zvedl ruku.
Publikum zašumělo – voda rázem zmrzla a na pódiu stála krychle ledu s člověkem vevnitř. Potom přišlo pár pomocníků s cepíny a začali kutat. Nepodařilo se jim však nic víc, než tu a tam ulomit kousek ledu.
Pak zazněl gong a z ledu rázem byla voda, která sjela věrna gravitačnímu zákonu dolů a rozstříkla se na všechny strany. Kouzelník udělal dva kroky vpřed a publikum užaslo – byl suchý a oblečený.
Ozval se tentokrát slušný potlesk.
„Díky, byli jste skvělé publikum,“ řekl kouzelník, zvedl se nad pódium a stylem „prsa“ odplaval vduchem do zákulisí.
Nad každou ženou se náhle objevila jedna květina. Žasly a prohlížely si je.
„Jsou to jen takový blbosti, dá se na to přijít,“ řekl partner Amandy Quick. Ta držela růži a uvažovala.
„Co kdybys zase napsala nějakou knížku, ty jsou aspoň zábavné!"
Potutelně se zasmála a ušlíbla se.
Přihlášení
