milá rezka
nemusia to byť práve "básne"
čo človek usiluje ukryť bočnej uličke
možno je to skôr samota ktorú nechceme
vystavovať na oči iným aby neosmutneli
a
pokračujem opäť
v bočnej uličke
kde rastiem práve pádmi a múdrosť prichádza
cez pokoru
a
v bočnej uličke padám a rastiem najradšej
lebo na hlavnej ceste nieto stromu ktorý VIE
:)
v tvojej interpretácií sa mi to páči tiež
akurát
ten vzdor s príchuťou hm napaprčenej výčitky
sa mi do textu nezmestil
krásné, jéé krásné napaprčené, jak je ta slovenčina lahodná :-)
v podtastě obě říkáme to samé:
jen ,,,ty Marti s pokorou
já s furiantstvím poznaného
(pokoru si nechávám na jindy)
ovšem napaprčená nejsema... skoro lituju že ne :-)
a zas se vrátím číst, víš na první čtení mi tam bylo pokory moc
na druhé čtení
husľujem kajúcny žalm a vo mne
silnie očakávanie úľavy
v tomto verši stále moc pokory, vrátím se zas, to si piš :-) vrátím
Nedokážu si představit, že by se Tvoje básně četly jinak než šeptem... přemýšlím, jestli je to tou slovenštinou, ale asi ne, protože když si to pro sebe překlopim (bez čehož se mimochodem neobejdu) vyleze mi dost podobná atmosféra.
Jinak je to se mnou marný, významově musim gůglit, ačkoliv u některejch slov si to vysloveně užívám.
Ta poslední je mi nejbližší. Podoba stromu a rozkošatěné větve jako ruce k obejmutí. Připomněla si mi takovou tu psychologickou metodu... nakresli strom a já ti řeknu... Bla blabla. Vždycky mi to přišlo jako ptákovina s uměle přidanym významem. Tady mi to příde tak extrémně výstižný, že si myslim, že si to ani nemohla napsat trefnějc. Přiznám se, že dvěma posledním řádkům nerozumím. Jinak ale to, jak do básní vkládáš sebe (možná ne, ale rozhodně se ti daří vyvolat ten dojem) mě baví. Taková poezie mi je velmi blízká.
posledné dva riadky
sú možno o prapôvodnej túžbe
čo zasial do duše či srdca Boh ešte na počiatku
a možno o obyčajnej túžbe človeka
spočinúť v objatí toho druhého
:)
som ti ale pomohla
pravda je taká, Wopi, že tie drobnosti
vznikajú jednotlivo
až po čase ich "spracujem" a "zviažem" tými veršonázvami,
ktoré sa okrem toho usilujú o ďalšiu strofu
no veru
a myslím, že sa nemýliš
tá stredná sa myšlienkovo /či ako/ málinko od ostatku odkláňa
přiznávám, tady jsem se ponejprv vrátil k počátku básně,
abych zjistil, co že si neodpustí -
chvíli mi trvalo, než jsem si vytvořil náhled,
kterej by mi spojil řečený s jinou myšlenkou, hm...
Totiž, že stromy se větví vzhůru k nebi. Tam jsi Ty, vypravěči?
Ne, není výtkou, jen postřehem v dojmech.
raz sa vrátime tam kde sme
vždy chceli byť
Ano, významem, obsahově sdělením, tím ostatním ten výrok ztrácím. Co je to ostatní? Těžko říct. Na Tvou obvyklou promluvu se jeví příliš jednoduše. Pokud se tak vyjevíš závěrem, jako bych nedostala dost a mám pocit jistého nedostatku. Nebo tak něco, kdoví.
Staňte se registrovaným členem a můžete plně využívat webové stránky. Jako registrovaný člen, budete mít řadu výhod! NEZAPOMEŇTE, ŽE REGISTRACE NA WEBU VYUŽÍVÁ COOKIES
Přihlášení
