tohle je dobrý to si zapamatuju, ne, napíšu do notesu. To je ono. dočet snad mi to tolik nevyčnívá. Dočetl bych nenapsal. Foneticky mi to je hodně protivný. (až nedávno jsem si oblíbil slovo protiva a naučil se ho vidět ve slově protivný. Protivný není zlý ani nevstřícný apod. Prostě jen v protikladu. Směju se.) poslední sloku jsem měl hotovou první a asi právě kvůli vykročení z linek jsem chtěl nechat ten r-rým trčet. Ostře.
Nevím jestli se říká přerývavý nebo ne. Přerývaný je rým a podle toho bych řek, že to tak je i všude dál. Třeba ne.
Jsem rád, že jsi se tady zastavil. Není to moje fráze. Asi jsem to tentokrát potřeboval víc než kdy jindy. Děkuju.
Inka - Víš jak na mě. Docela mě skličuje, že se v tom dílku vyznám mnohem víc teď když ho čtu asi po sedmé, než předtím, kdy to bylo trochu v návalu. Po dvou měsících text, to je příšerný a jak jsem se u toho napotil. Dřív to bylo naopak, než jsem vložil bylo všechno jasný, skoro až šmahem hotový a až pak jsem přestal rozumět. Docela naruby. Baví mě ale to malý alibi, že to celý dokáže zhodnotit až čas. Kdy to budu moct zařadit do kontextu (ať už je jakýkoli) a nebrat to s vrstvami okolností, ale jako fenomén, jev. Jev, který budu moct porovnat na míře ostatních přinejmenším svých. A ještě raz dík, jsi můj pilíř.
v poslednej strofe
ten rým
akoby odľahčil záverečné se přerývaně pářu ve svých švech
pretože kľučkujem v o významoch slovka "pářu"
teda že sa pára - párajú sa mu švy
alebo aj
pára sa vo švoch - šprtá, babre sa v nich, zdĺhavo prehŕňa
no a ten rým
mi odľahčuje náladu veršov smerom: neboj, neberiem to až tak vážne, len som pootvoril okno do môjho úvažiska
:)
že zabedněný nejdál dojde
totiž hluchý nebo ne vychází nastejno
To je tak Egonovský, že mám radost, přesto to považuju za nejslabší část. Některý tovje nápady sou uplně výborný - stín, co předstírá kostlivce a když se pářeš ve svých švech. Tou poslední větou jsi to vlastně vystihnul.
Tvoje básně jsou pro mě interpretačně náročný, ale vždycky mi z nich něco zbude.
Docela mě skličuje, že se v tom dílku vyznám mnohem víc teď když ho čtu asi po sedmé, než předtím, kdy to bylo trochu v návalu. Po dvou měsících text, to je příšerný a jak jsem se u toho napotil. Dřív to bylo naopak, než jsem vložil bylo všechno jasný, skoro až šmahem hotový a až pak jsem přestal rozumět.
Nevím přesně, kolik ještě existuje dalších fází, ale ta o které píšeš se mi jeví naprosto přirozená. Alibi? Ne, proces přece.
nevim jestli sem někdy slyšel od tebe něco lepšího
i ten jakoby náhodně zvolenej rým vyhazující čtenáře z rytmu je fajn
tam je pro mě jistá znepokojivost textu
a stejně tak jak mi dostávaj ty na poklidnejch vlnách uspávající texty, tak podobně je mi blízkej pocit toho znepokojení, i když přiznávám, ten může bejt až příliš subjektivní
tak jsem se zas vrátila...
a jak napsala Stína, ta to vystihla, že začátek je Egonovský...
nějak jsem se zprvu přes něj nemohla překousat...
ale po nějaké pause to šlo a navazovalo se mi snadněji...
i část s kostlivcem jsem celkem strávila, ač ho v básních nemusím
a závěr, jak už bylo řečeno, odlehčený rýmem, byl skvělé řešení, jak to uzavřít...
sice po návratu, s pauzou na nový pohled, ale odcházím spokojená :-)
Staňte se registrovaným členem a můžete plně využívat webové stránky. Jako registrovaný člen, budete mít řadu výhod! NEZAPOMEŇTE, ŽE REGISTRACE NA WEBU VYUŽÍVÁ COOKIES
Přihlášení
