Celý život, brachu, je nadmíru hoden hany; nemá nic zvláštního, ani velkého, ani vznešeného, nýbrž vše malé, slabé, krátkodobé a smíšené s velkými zármutky. (Antifón z Rhamnúntu)
K Tvým textům se velmi těžko píše komentář. Ptám se sama sebe proč a nacházím jen něco, co by se snad dalo opsat slovem ''prosycené''. Ačkoliv si to uvědomuju až právě teď, říkám si přece!Jednoduše servíruješ čtenáři bez pardónu velkou nejen psychologickou nálož. Ne vždy jsem na to připravená.
Tohle dílo je dle mého na dva kusy. První, ten zdařilejší, končí dokedy. Ta druhá část, jako by hovořila v dovětcích, způsobem dovysvětlivek- ještě kousek, ještě kousek, tak přece rozuměj pochop, musím to doříct. Závěr poněkud uvolněnějšího charakteru, vnímám jako povolení zádového svalu po křeči (mám na mysli uvolnění).Nicméně můj čtenář namítá, že nesahá dokedy ani po první písmeno.
Jednoduše Tvůj text pro mě končí v polovině a má! výraz, který můžu, dokážu a chci číst.
Pro mě je to po "počúvať". Tam bych to viděla na závěr...
Ale jinak... zatraceně dlouho jsem přemýšlela co Ti říct až jsem na to stejně (ne)přišla...
Povím ti jak to teda je, jelikož nic jinýho mi asi nezbývá. Když píšu báseň vidím většinou dost obrazů. Pokud vidím ještě něco navíc, nebo naopak míň, považuju to u sebe za báseň.
No a tady vidím jeden obraz. To je dobře, protože to znamená, že je to u mě dobrá báseň, právě z důvodu, že je toho tady "míň". Ne obrazy, ale obraz.
Pro mě navíc zatraceně důležitej. Jsem šťastná jak malá holka a říkám si jo, to je o tom obraze. Konečně se našel někdo, kdo ho dokázal popsat. Do poslední kapky barvy. Ač tohle není moc říkající komentář, to nadtím je velmi dobrá poezie. Podle mě. Citovat nemohu, mám to po "počůvať" celé zarámované. Nechápu jak se Ti tohle povedlo a fakt koukám no.
rozumiem, In..hlavne tej často o dopovedávaní..ešte kúsok..ešte
bude to asi v tom, že sa usilujem vždy akoby text uzavrieť..ísť odniekiaľ niekam..raz neviem nechať čitateľa v dohadoch..či tak
musím to skúsiť
a hlavne zhutňovanie ma v poslednej dobe láka ..lenže mám potom pocit, že tak obšklbem text, že mu nerozumie ani..nik :)
ďakujem, Oldrich
ale mýliš sa..s tou rakvou atakďalej
ja nelomím rukami
hľadám spôsob
ako neroniť a ani neraniť..trvá mi to viem
lenže Ja som bola vždy na konci môjho rebríčka dôležitosti
napokon som zabudla dodať
text pojednáva o tom, že by sme sa niekedy radi aj zbavili
toho, čo sa dotýka a obchytkáva nás
tam vnútri
toho nutkania zachytiť to slovami
jednoducho prestať písať
či dokonca nepočúvať Tú v sebe..usilovať o vytriezvenie
tak akosi..možno aj preto sa búrim proti tým slovám o rakvi..aj ja, aj tá druhá vo mne :-)
Staňte se registrovaným členem a můžete plně využívat webové stránky. Jako registrovaný člen, budete mít řadu výhod! NEZAPOMEŇTE, ŽE REGISTRACE NA WEBU VYUŽÍVÁ COOKIES
Přihlášení
