Tuhle malou hospůdku jsem si docela oblíbil.
Většinou sedávám u posledního stolu, je mi tam nejlíp. Taky proto, abych viděl na dveře, potažmo na ty, kteří jimi vejdou. Nemusím pak podle způsobu otevření a kroků těch lidí hádat, co jsou zač, jak vypadají, i když je to mnohdy zábavné a dost často mi to vychází. Ale on už ani první pohled taky moc nedá, protože se dneska lidi neradi dívají do očí, takže stejně většinou zůstávám jen u těch představ.
Obtloustlý, starší chlap vedle u stolu usrkával asi osmé pivo. S kapkami čehosi v zátylku a v kravatě, do níž měl zapíchnutou zlatou jehlici s hlavičkou o něco málo menší než jablko, budil dojem ještě včerejšího hosta.
Objednávám raději dvojku bílého. Chutná trpce, asi špatný ročník, jinak by ho přece nenalévali přímo z krabice.
Ve vrznutí dveří cinkl zvonek, když vešla na první pohled krásná, mladá žena. Něco v ní je, to já poznám. Rozhlédla se,a pak se mi podívala přímo do očí.
Nejsem na to zvyklý, takže klopím zrak a dál upíjím své ( v představě) Rulandské šedé.
Chutná opravdu znamenitě.
Žena proplouvá místností, její kroky se nezadržitelně blíží spolu s vůní Chanelu s číslem nejméně stejně tak vysokým, jako podpatky jejích bot.
Usmála se - tedy myslím, stále totiž hledím do prošlapaného koberce, a tiše vzdychla : „ Je zde volno?“
Zvednu zrak, a v jejím obrovském dekoltu vidím nádherná, růžová, vzpřímená...záda.
Oslovený chlap, u stolu naproti, vyskočil s čilostí hrocha a dámě se slovy „Samozřejmě, madam“ neohrabaně přisunul židli.
Dáma usedá a poroučí si vyžilým hlasem kafe s rumem.
Něco je špatně, říkám si, platím a rychle odcházím.
Cesta domů trvá věčnost, takže mám spoustu času přemýšlet o tom, co změnit.
Ten stůl, hospodu, nebo celý svůj život?
od Jaroslav Vraj
dne 15.04.2012 09:59 ·
27 Komentářů ·
883x čteno ·
Tady je něco špatně asi se mnou, tedy že ty dvě ženy co připsaly výše chápou zcela všechno.
Tak zaprvé mi dělá problém ten dekolt. Člověk by normálně čekal v dekoltu ženské vnady, jinak mě tedy napadá pouze to, že dotyčná je muž, anebo se díváš na tu ženu zezadu, nicméně můj čtenář namítá, že ať tak či tak, jsou pro mne souvislosti nedostatečně opsány.
Jinak oceňuji pohled , který hovoří zejména za vnitřní prožívání okamžiku, i když je pro mě těžko pochopitelné, že někdo, kdo upřednostňuje vlastní fantazii právě takto, zakončuje příběh právě takovým prozřením do střízlivé a uvažující reality.
Jinak podle mě dobrý námět, ovšem nevycizelovaný, jednoduše na mě mluví prozaická nevypsanost a tak usuzuji pouze z hlediska prózy co mám načtené z knih, páč na netu se těmto textům věnuji velmi málo.
Například tady, uvedu příklad, aby sis udělal představu. Jinak velmi dobrý nápad, ale podle mě nešťastně formulovaný. Závorka se zde ukazuje naprosto zbytečnou, naopak, je to právě to, co by z textu mělo vystupovat a na čem jsi vlastně celou cestu po písmenu stavěl.
Nejsem na to zvyklý, takže klopím zrak a dál upíjím své ( v představě) Rulandské šedé
Jednoduše jsi tu větu zkonil a právě tady je to velká škoda.
Nebo tady.
Žena proplouvá místností, její kroky se nazadržitelně blíží spolu s vůní Chanelu s číslem nejméně stejně tak vysokým, jako podpatky jejích bot.
To je okamžik, kdy by čtenář měl vnímat trochu napětí, jenže na to je tady ta věta příliš dlouhá. Určitě bych obsah dovedla vnímat sugestivněji, kdybys rozdělil alespoň do dvou kratších vět.
Taky mi vadí ten výraz ''chlap'', který jsi v textu použil vícekrát. Přitom si tento výraz nezavdá s jazykem, který využíváš. Snad jednou, však vícekrát je už zbytečné. Přitom se zdá, že fantazii využít dokážeš, takže opsat jedno několikrát jinak, by neměl být takový problém.
Chutná trpce, asi špatný ročník, jinak by ho přece nenalévali přímo z krabice.
Tady je podle mého na vadě formulace.Postoj muže který si představuje, že pije lepší víno, by měl být lépe umocněn, protože to je ten ocas, který má čtenář pocítit. Teda podle mně.
Netroufám si radit, páč jsem spíš doma pokud jde o poezii, jenom Ti říkám se ten můj čtenář při čtení chová a na co si stěžuje. Tak asi.:)
In...tak ke mně, že jsem napsala, dobře se mi četlo, je tím, že je to podáno v takovém pro mne čtivém, lidovém stylu a pointa mi přišla fajn...víc k tomu nemám:)
Tak zaprvé mi dělá problém ten dekolt. Člověk by normálně čekal v dekoltu ženské vnady, jinak mě tedy napadá pouze to, že dotyčná je muž, anebo se díváš na tu ženu zezadu, nicméně můj čtenář namítá, že ať tak či tak, jsou pro mne souvislosti nedostatečně opsány.
tak teď úplně žasnu, že jsi tohle nepochopila, a zápasíš s tím, normálně bych měl napsat - sorry, chyba autora, ale (nechci dílko hájit počtem čtenářů a jakkoliv komentujících) tohle bylo dle mě vedeno zcela jasně a bez jakýchkoliv zkrytých jinotajů.
[quoteTaky mi vadí ten výraz ''chlap'', který jsi v textu použil vícekrát.][/quote]
to uznávám, dvakrát je až dost:), i když podruhé jsem mohl "upřesnit" či vygradovat
..je to právě to, co by z textu mělo vystupovat a na čem jsi vlastně celou cestu po písmenu stavěl.
omyl, nestavěl, jen jsem tu jakoby podotknul, nic víc:)
To je okamžik, kdy by čtenář měl vnímat trochu napětí, jenže na to je tady ta věta příliš dlouhá.
Raymond Chandlera (Marlowe), tuhle popisnost s kapkou napětí miluju...
Postoj muže který si představuje, že pije lepší víno
je to jen vsuvka, měla získat úsměv, ne filosofické pojetí, jaký "postoj" proboha:)
No, nechci už dál rozebírat Tvé rozebrání, nešlo o nic víc, než o pouhý pokus napsat "kravinku", která svým volným pojetím potěší, nebo se spíš pokusí svým volným pojetím bez hlubších ambicí sebrat kousek pousmání, nic víc:)
Takových hlubokých rozborů snad právě tady ( myšleno u této věci) netřeba, byla to oddychovka s rádoby kontrastujícím koncem...,no, Tvému čtenáři se horko těžko trefit, tak snad jindy:)
Jestli to teda mělo bejt vtipný, tak to jsem úplně v koncích.
Ještě teda podotknu, že
Nemusím pak podle způsobu otevření a kroků těch lidí hádat, co jsou zač, jak vypadají, i když je to mnohdy zábavné a dost často mi to vychází.
takže stejně většinou zůstávám jen u těch představ
S kapkami čehosi v zátylku a v kravatě, do níž měl zapíchnutou zlatou jehlici s hlavičkou o něco málo menší než jablko, budil dojem ještě včerejšího hosta.
Chutná trpce, asi špatný ročník, jinak by ho přece nenalévali přímo z krabice.
Zvednu zrak, a v jejím obrovském dekoltu vidím nádherná, růžová, vzpřímená...záda.
Ten stůl, hospodu, nebo celý svůj život?
tohle jsou pro mě zásadní znaky, který udávají směr textu, do kterýho přesně zapadá
Nejsem na to zvyklý, takže klopím zrak a dál upíjím své ( v představě) Rulandské šedé.
Chutná opravdu znamenitě.
zvláště v souvislosti
Objednávám raději dvojku bílého. Chutná trpce, asi špatný ročník, jinak by ho přece nenalévali přímo z krabice.
Takže, jestli tvrdíš, že to nebyl záměr, já tam tedy čtu cosi, co textem proplouvá a co na mne působí, že tedy rozhodně má návaznost. No, co Ti mám na to říct.
A ano, nepochopila jsem ten dekolt, ale nebála jsem se to vyslovit. Zatímco Ty, nejen žes mi to nevysvětlil, ale ještě jsi to zdůraznil. To jsem taky nepochopila.
A že mýmu čtenáři se těžko trefit, nojo, tak nepíšeš pro jednoho. To se zase dá pochopit.
Ale jsem na Tebe teď drobet naštvaná, protože, víš...
...já tady nad Tvým textem trávim poměrně dost času, zatímco Ty jsi chtěl napsat jenom ''kravinku''.
Ono, to líbí, nebo nelíbí je asi fakt celkem zažitý.
Líbí/ nelíbí jsem vážně nechtěl, to bych nepublikoval tady.
Vtipný, hm, to jsem neřek, měla pobavit, ne rozesmát.
A záměr..., samozřejmě že tu byl určitý záměr, ale ne takový, aby dal jakési poselství či hlubokou myšlenku. Necítil jsem z ní, že by tohle měla nést, snad miniaturka ze střípků pocitů, vidění věcí jinak, pokus o to.
...tak teď úplně žasnu, že jsi tohle nepochopila...
za tohle jistě omluva, sarkasticky reagovat na názor je kravina - a bez uvozovek. Moje reakce mě mrzí, některý věci jdou vzít zpátky jen takhle:)
A Tvůj (zdánlivě zbytečný) čas Ti snad vynahradím jinak:)
Pěkný večer, In:)
:D:D, no vypravěč čuměl do země, když řekla „ Je zde volno?“, takže si všiml až po zvednutí očí, že ta ženská (zády k němu), oslovila toho chlápka naproti u stolu, a ten dekolt holt takhle zezadu někdy vypadá:)
Teď vidím možná ten problém - Oldo, nemůžeš mi tam místo "vedle" hodit "naproti"?:) - píšu i přímo Oldovi...
nechce sa mi čítať celú debatu, no myslím, že sa ti celkom vydarila momentka, ktorá vyústila v znechutené znepokojenie..nad sebou..nad svojim neodhadnutím ľudí, seba, situácie..?..možno aj sklamanie z toho, ako sa to vyhrotilo..chrbtom k nemu, subjektu, ktorý sa o zážitok s nami delí..možno aj to ho prekvapilo a znepokojilo a naštvalo a.....som si pomyslela :)
Jenny.: no jo, Inka mi vlezla "až pod kůži ", ale to je fajn, ono to člověka i popostrčí , i když se ne sebe vzteká:)
Marta - ano, šlo o ten ležérně popisný styl v kontrastu se zklamáním ze sebe sama... :)
Díky moc všem za názory :)
Posezení u stolu tak, abych viděl na dveře, chápu – pokud možno se zdí za zády a úplně nejlíp v rohu. Dělám to taky, i když důvody se liší :-)
Zvláštní je, že ses zmínil o tom, jak se dneska lidé neradi dívají do očí – říkám si, jestli sem zase dorazila nová vlna čehosi, co by těm lidem „rylo držkou v zemi“, slovy Krylovými, nebo jestli za to může odcizování a odlidšťování se kvůli tomu, že se kontakty z reálu přesouvají na internet, a to i v oblastech, které nějak nejsem s to vstřebat.
Chanel v hospodě s prošlapaným kobercem, to je jako pěst na oko – ale holt jsou takové dny, koneckonců i Jahelka má v tom stylu jednu písničku, o to víc to potom vynikne :-)
Dekolt na zádech, to je zvláštní obrat – povětšinou bych si s tím spojil opačnou stranu, ale fakt je, že někdy mají totéž i na zádech, i když se tomu neříká dekolt… tak mě teď napadlo, jak by se tomu vlastně mělo říkat, když ne dekolt… no, přiznám se, šel jsem „gůglit“. A fakt se tomu říká dekolt :-))
Ten konec… mno… něco špatně možná je, ale jde o to, nakolik špatné to je, aby kvůli tomu člověk měnil ne snad stůl, ten může koneconců změnit, pokud bude našlapáno a on není štamgast s nadosmrti bukovanou pozicí, ani tu hospodu… ale hned život? Já bych to viděl tak, žes vyhrál a Černý Petr patřil čilému hrochovi, tys měl jen špatný odhad :-D
… něco špatně možná je, ale jde o to, nakolik špatné to je, aby kvůli tomu člověk měnil ne snad stůl, ten může koneconců změnit, pokud bude našlapáno a on není štamgast s nadosmrti bukovanou pozicí, ani tu hospodu… ale hned život?
závěr snad nadsázkou, snad útržkem hrdinova celoprostoru,
když tyhle konkrétní úvahy (bez fabulace již) můžou sahat dál, a spíše vršit
třeba i přehršel ne nepodobnejch prožitků, témat, kořenů,
zkušeností širšího zabrání...
(teda co vzpomínám si matně k pohnutkám, motivům)
Staňte se registrovaným členem a můžete plně využívat webové stránky. Jako registrovaný člen, budete mít řadu výhod! NEZAPOMEŇTE, ŽE REGISTRACE NA WEBU VYUŽÍVÁ COOKIES
Přihlášení
