Jarku, kurva, čo to vyrábaš? Účelovo redukovaná interpunkcia, všetko minuskulou, ale zato dupľované medzery... Keď to skúsim, ako mi to servíruješ, tak... kde mám prísudok!? „V podloubí klapotem ekvipáž / vsazená do kroku“ Čo? Čo ekvipáž? Aha: „průčelím rozdíra / koly zem“. Hm. Tak buď průčelím alebo koly. Ale ekvipáž nemá průčelí. Tak čo? Ide akože skrz průčelí (nejakej budovy) a pritom rozdiera kolesamim zem? Márnosť, to je vyjadrené dajako nešťastne, nešikovne. Odhliadnúc od toho, že slová ekvipáž a průčelí ma odkazujú do mesta s dláždenými ulicami, kde akosi nejde rozdierať kolesami zem. Tiež nie veľmi rozumiem zmyslu spojenia „vsazená do kroku“ . Ekvipáž je na kolesách, v širšom zmysle zahŕňa aj konský záprah, tak oukej, kroky, ale prečo tak záhadne obrazne? A vlastne redundantne, lebo význam je už obsiahnutý v slove klapotem. „Míři až k němým“. Kto sú nemí? Myslíš dajakých konkrétnych nemých, alebo...? Nemí akože mŕtvi? Načo to takto? Na ozvláštnenie? „A v loukotích shořely // snáře i tváře křik lepených draků“... To už som zase dakde mimo mesta, šarkany (draky) mi k ekvipážam a priečeliam nijakovsky nepasujú. Potom záhadný verš kurzívou a v lomkách (naučte sa už doparoma používať zátvorky, lomky majú v texte celkom inú funkciu), to je čo, citát, intertextuálny odkaz či dačo jiné zdôrazneniahodné? No a „na uhel nebdělý“, to sú zas akí? To je taký okľukovitý výmysel, že až no. A nakoniec čo s tými nebohými šarkanmi, symbolizujú dačo? Čo? Ech.
Viem, Jarku, že vlastnú tvorbu publikuješ zriedkavo, tak verím, že asi po dôkladnom zvážení – a ja na Teba takto, nevyberane, príkro. Nechcel som Ťa rozladiť. Nie primárne.
Tak jasně že mě štve, když se v textu čtenář utopí,
i když bych mohl na každou Tvou výtku zareagovat
a vysvětlit jednotlivý spojitosti obrazů, ale to už je jaksi
s křížkem po funuse.
A jsem rád, Pavle, že píšeš komenty bez servítek - i to nakopnutí
do zadku je občas potřeba. :)
čtu víckrát za sebou, snažím se proniknout, tak tedy čtu:
pohřební prúvod
(rozdírá koly zem) je bolest pozůstalých
(míří až k němým) průvod míří na hřbitov
druhá sloka-touhy jak lepení draci jsou fuč, jen duha naděje pozůstalým zůstává, že na druhé straně je líp...
(na uhel nebdělí) prach jsi a v prach se navrátíš..
tož tak
Tak či onak, zaonačilo se ve mně, že bych mohla mít dojem, že bych mohla pocítit. Ale něco z toho, co vyslovil Dajak, co vlastně vyslovuje často - pište srozumitelněji (já v parafrázi).
Na druhou stranu namítám, že mi to jakési zamžení vyloženě nevadí, nekomplikuje cestu. Ale nad slunce jasné, k reprodukci, k řepladu-překladu od jiného (kdyby se někdo pokusil, nějaký odvážlivec třeba :D ), bylo by komplikovanější, to je fakt. Takže tak.
dajak:
Jen že se furt vracím a obracím text naruby ze všech stran,
abych našel chyby...
Já si svý díla nikdy nevychvaluju, spíš naopak, ale ač ses trefil přesně, a bota byla hodně špičatá,
ponechám si názor, že i když tahle věc poněkud trpí po formálním zpracování, zůstává
pro mne přesto kusem slušně napsaný poezie.
To sice hraje pro čtenáře pramalou roli, však já si to zcela sobecky a neobjektivně, a s veškerou úctou k Tvýmu komentáři, dovolím říct. :)
Zvláštní. No, oni už to řekli, Inka hlavně.
Baví mě to číst, dobře to zní, důrazně, jako když nahlas předčítáš svoje básně. A z týhle na mě doslova křičíš. To, jak si to napsal je to pro mě trochu hůř uchopitelný, přesto by mi asi nedělalo problém vztáhnout k sobě, aniž by mě mrzelo, že to nemůžu interpretovat, resp., že úplně nikdy nepochopím, jak si to vlastně myslel. Tak si ale nějak mám tendenci myslet, že to nebylo tvým cílem. To se vlastně týká i formy, obecně vzato nemám nic proti, rozhodne-li se autor rozbít formu sdělením, pokud z toho nekouká neumětelství.
A už tu moc dlouho melu. Tak já ti palec. No.
úvod pôsobí veľmi znepokojivo
alebo takto, nie znepokojivo, ťaživo
použitím expresíva si ma prinútil zaťať zuby pri dotyku s nemými, ktorí aj tak nie sú
nemí
a pokým všetky tie zvuky vo mne dohárali, zľahka
v dúhovom záklone zaznel mi detský smiech
napokon v závere
húževnatú snahu vnímam
(žiť? vydržať? neustúpiť?..?)
navzdory nebezpečiu, neprajnosti
(ach, keby si tomu bol dal i hlas, človeče)
ten záver ma rozosmutnil
Staňte se registrovaným členem a můžete plně využívat webové stránky. Jako registrovaný člen, budete mít řadu výhod! NEZAPOMEŇTE, ŽE REGISTRACE NA WEBU VYUŽÍVÁ COOKIES
Přihlášení
