„ptáčat” - první kde sem zvolnil krok,
a pak už jen přemítám nad způsobem pohledu
autorky jako nezávislý pozorovatelky,
nebo...
tady je zvláštní, jak se jako vypravěčka stavíš
do pozice "ona" /ty
jako bys tam nechtěla bejt, jako bys vzpomínala
v jiným těle (pomíjím hříčky vínemvinový)
a stavím si tady určitou hráz mezi text a autorku -
proč se mi to stalo?
dlouho mě nějaká z tvejch nedonutila podívat se
textem příměji k autorovi -
neměl bych Tě možná znát, abych se uměl víc oprostit
a dokázal víc pozorovat způsob stavby věci, hmmm:)
a vousy zrousané bahnem
/od nahých zápasnic/
pro ostatní děje
zachvějí při pádu
aby je pohřbil
vousy i ženy
/mezi námi/
v uhýbajících stěnách zpřerážených hrdel
do dna ňader
boků
nohou
těch bílých lodyh v mramoru
je dál k jaru
blíž k podzimu
a nic
jen se mi spustilo očko
po očku pouští
bez zápasu
In, jakože až tak jsem tě inspirovala , :-)
od "do dna ňader" excelentní...ty bys možná měla psát poezii :-D
díky děvče a že sem ráda, žes tu něco zanechala :-)
Vrátila jsem se a přemýšlím, jesli se mi ten začátek líbí nebo ne. Tak asi takhle, první dva řádky mě iritujou, pár drinků v zemi Inků mi příde super. Líbí se mi vytočenost v okolí útlých kotníků, zpropadených kotníků, jako bys řekla: a vůbec, co si kdo dovoluje mít útlejší kotníky než já?! Taky nevim.
A jinak, že sem lehce zmatená tím, jak jsi to napsala (asi bych měla říct formou, ale to by ode mě znělo děsně hloupě, žejo), takže tak.
jupijou
Staňte se registrovaným členem a můžete plně využívat webové stránky. Jako registrovaný člen, budete mít řadu výhod! NEZAPOMEŇTE, ŽE REGISTRACE NA WEBU VYUŽÍVÁ COOKIES
Přihlášení
