mňa
ako prvýkrát držím novú pieseň a gitaru
rozbieham
do snov o amerike v mojom divadle
na konci lesa
kde tajne trúchlim
za tou pojašenou
čo sa klokotavo smiala
pila gazdovskú bez nádychu
v kristuskách hore letom sa vzdávala
ilúzií o hipisákoch
a spala pod plachtou
zababušená do svojho
tela
v röntgenovej básni o starej knihe
slabučko páchnucej naivitou
v ktorej egoista tak drzo prosí Boha
o každú maličkosť
som sa našla
s pohľadom veľmi veľmi prehnutým
do zóny údivu
ako zoschnutá brusnica naspodku vrecka
a prišla na to
že ťa neznášam
keď sa nedá vtúliť do teba
.
od Marta
dne 27.02.2014 21:49 ·
12 Komentářů ·
560x čteno ·
nechce se mi rozepnout zip tohohle kusu,
nechce se mi sebrat horkou jehlou první štych,
spíš si zkouším představit "půdorys" věci,
důvody a příčiny jejího vzniku, slovoledu,
spojitostí...
v kristuskách hore letom sa vzdávala
ilúzií o hipisákoch
viděl a slyšel na vlastní:)
v ktorej egoista tak drzo prosí Boha
o každú maličkosť
tady pro mě řečeno za pět básní, jo!!
je hloupý, že sem se na konci zeširoka
usmál?
a s husí kůží k tomu?:)
Chvilku mám pocit, že listuješ albem, i když při každým takovým listováníčku má člověk vzadu na patře takovej kousek hořčáku, snad že je tam plachta, pojašená, gazdovská bez nádychu, nepůsobí to nějak extra dep. a ani já se při četbě nestydím, ačkoli je to dost osobní.
Pak je tam ještě jedna kniha, možná, no ono tam spíš není to album a v té já číst zatím neumím.
nie je to, Jarku, hloupý
som ti vďačná za úprimnú reakciu aj v tejto podobe
práve tadiaľ som mienila viesť čitateľa
od tej pojašenej, cez zvážnenie dozrievanej k úsmevu a konštatovaniu: až tak sa zas predsa len nezmenila
:)
Pak je tam ještě jedna kniha, možná, no ono tam spíš není to album a v té já číst zatím neumím.
páči sa mi toto tvoje priznanie, hoci
malo by ma mrzieť /ako autora textu/
možno to spôsobilo práve to, že si sa upol na knihu a ono to je o básni, v ktorej kniha hrá rolu života a ten
občas treba vykloniť do úsmevna
:)
ďakujem, lepoleros
v žabkách na nohou a rozevlátých šatech
s větrem tančit na mechu sobě i obrazu božímu
naivně,sobecky, jak jen mládí umí
se opíjet
žitím či gazdovskou,
vše je hipísácky snadné, svobodné
vše je před tebou vše je nadosah
po letech
zoschnutá brusnica naspodku vrecka
přípomene,
ale ty víš, že už jsi jinde,
přestože to vše je tvou součástí
a ty to nepopíráš, jsi jinde a
jediné co tě štve je
keď sa nedá vtúliť do teba
Marto nádhera, jarní báseň jak vyšitá, zarámovala bych si ji na zeď svátečního pokoje, úsměv
v kristuskách, rezi, v kristuskách
vieš ako sme ich opatrovali keď sa podarilo ich zohnať? joj!
/dodnes sa kdesi na pôjde u mamy v krabici opatrujú :)/
alenka, ďakujem
spôsob, akým si ten text poňala a dala mi o tom správu, mi hovorí
že má zmysel písať
dnes mám pocit prudkého súznenia
s tebou, dievča
:)
Sentimentálně naivní, s květinami a piánem příliš šťastné, bílé.
Nemohu si představit nikoho, kdo byl stejný jako je Tvá báseň. Jako by vypravěč byl půlandělem na zemi.Buď je příliš pravdivá, anebo nemožná. Ze všech těch zmíněných důvodů nemohu jí věřit.
ako si, dofrasa, dospela k tomuto: Jako by vypravěč byl půlandělem na zemi
???
/nemaj obavu, usmievam sa pri tom/
usilujem sa pozrieť na text z pohľadu tvojho komentára a..nedarí sa
veď:
rozprávač hneď v úvode priznáva, že by sa rád vrátil
do obdobia keď mu nezáležalo
na veciach podstatných (pojašená, klokotavo smejúca)
ani "kristusky" tam nie sú len tak(mohli tam byť žabky, sandále abo bagandže)..nejde len o obuv, aj o nositeľa mena, ktoré vtedy používala práve len na označenie obuvi /ja viem, toto tam ťažko vyčítaš/
v kristuskách hore letom sa vzdávala
(ten verš je dobré čítať aj samostatne
ako: "vzdávala sa" - niečoho, niekoho, všetkého - ale aj niekomu, niečomu....)
zababušila sa do tela - ono - telo bolo to, koho potreby i chúťky vnímala najsilnejšie /cez plachtu/
a potom sa text preklopí smerom k "ďalšiemu obdobiu" - bližšie dnešku
keď rozprávač vo vlastných básňach nájde sám seba
ako egoistického vyprosovača, ba priam obťažovača Boha
ktorý zadivený hľadí sám na seba /na svet, ľudí, Boha....../
ako sa zmršťuje
do podoby scvrknutého ovocia, ktoré nesie už len príchuť toho čerstvého
zase len okolo seba sa motá (sebec jeden!)
to len záverom sa opäť nakloní k tomu, na čom mu záleží
k tomu druhému
kde je???
ten poloanjel, In, prosím?
(čítala som tvoj komentár, pod tvojou poslednou..o tom, že sa nebudeš pri tvorbe prizerať, či tak akosi
toto som si ja povedala dávnejšie
len možno ja nemám potrebu šmariť sem tie roztrieskané hlavy mačiek a ak by som príliš na seba mala vyzradiť, poriadne to zametaforujem :) )
nie som si istá, či som zrozumiteľná
ale snažím sa
No, kde jsem našla toho půlanděla. V textu, Marto. Sedí tam, houpe nohama a mává na mě. Ten text je takovej. Včera i dneska.
Půlanděl proto, že druhá půlka textu se krapátek zlobí. Ale ne moc, víš.Vlastně jenom tak jako by na oko. Vždyť se koukni, než cokoliv jiného, jako by někdo dětem vyprávěl pohádku. V závěru je trochu toho bububu, ale pořád velmi něžně. To nejhorší slovo cos použila, bylo slovo nesnášet. Slabučko, jak jsi napsala.
Víš, nemuselas mi vysvětlovat, netápala jsem. Jenže víc než obsah tady vnímám esenci poskládaných slov. Je silnější, než to, co říkáš, proto vnímám jako - sentimentálně naivní, s květinami a piánem příliš šťastné, bílé.
Jsi srozumitelná. Tady pro mě jsi. Jak v textu, tak v odpovědi na můj koment.
Staňte se registrovaným členem a můžete plně využívat webové stránky. Jako registrovaný člen, budete mít řadu výhod! NEZAPOMEŇTE, ŽE REGISTRACE NA WEBU VYUŽÍVÁ COOKIES
Přihlášení
