Ostrava.
Už to bude dost dlouho co jsem četl něco tvýho, jakože brendově nový. Já fakt nevím co k tomu, sežral jsem to i s navijákem. Nejdeš moc daleko jak chodívám na mžik já. Kdybych už chtěl na tom něco najít tak budu asi zavádějící.
Čtu si to potřetí: Co bys řekl na to, když vyslovím tezi, že jsem teď právě přečetl ostravský poetický midcult ?
Ha.
Ten název skoro po Indigovsku.
Trochu kostrbatě mi druhá strofa a někdy mám pocit, že moc přídavných jmen.
A stejně by ty parníky mohly bejt klidně jenom na obloze a nevím, třeba jsou jenom na obloze, doufát budu.
Ten název je Zaoceánské rybníky a ani rybu se zemí je provokace.:)
Když jsi o ní Tade mluvil a citovals některé pasáže, zřejmě z nějaké čtyřiačtyřicáté verze, například ti ptáci, co usedají na stromy jako černá rosa, děsně se mi to líbilo. Tady jsi ji ustrojil v jinou oponu. Jako by měla trochu temno -teatrální nádech a občas přehrála. To by sonet neměl.
A nejde Ti zvuk. Tedy není sametově hladký. Definitivně jsem si to potvrdila v prvním tercetu
kde lámou křehké sny
o zelených pláních o slunci.
Ale cuká mi nějak palec.
Jestliže jsem dříve tvrdila, že Ostravské listopadání (nevím, zda-li ten název přesně), je to jediné, cos kdy napsal podobné k poezii, nyní už pravda není.
Ova v Tobě něčím hýbe.
vím že občas komponuješ způsobem píšu - dávám,
a jestli i tady tak, a ke všemu šestnáctýho (víš kam cílím),
pak o neštěstím ztrácím veškerý iluze, a začínám
si rád, i co do poezie, vytvářet ty o kus jiný, mně ještě bližší...
hm hmmm, já bych do toho zasáhla červenou propiskou, pardonže drze a tak:
železem plní oblohu
po které ptáci neplují
usedají jak černá rosa
jo, prostě tak jak Ty tam, mi přijde polámaný do kola..
a pak ještě to s tou melodií
nejvíc asi v závěru
'obnažené kostry, nepohnou se'.. možná by to trochu spravila i důslednější interpunkce - nepohnou se by asi mělo být mezi dvěma čárkama, když už..stejně tak obloha čárka po které, žeano
plus tečky na závěr.. chvíle napětí? nn. radši sama bez tečíček..
noale!
s chutí jsem si ji přivlastnila. fakt s chutí. a připomínky mýho formátu zde považuju za přepudrování výbornýho nápadu. a velmi slušnýho provedení. až na detaily... který vytvářej škvíru mezi _bezvýhradně_ a s _výhradami_
@Egon: přijdeš, a ukáži Ti parníky, které jsi neviděl.
@Stínohra: Stíno, nejsou na obloze, tvoří oblohu, už pár desítek let. Zastavilo se to. Teď jsou to jen kostry a málo lidí umí obdivovat jejich žebra, která hrajou, když do nich hodíš kámen. Jsem zatížen adjektivy, vím to, nezměním to. Lenoch, no.
@Inka: Ani rybu se zemí jsem ti ukradl, přiznávám. A recitoval jsem, když jsem na nich plul, tehdy, v Popelíně. Měním to rychleji, než vítr v plachtách. Ostravské listopadání, opadlo.
Ostrava, hýbe se, žije a já stárnu s ní. Uvidíme, kdo koho dříve opustí. Mám tucty verzí, protože těch stožárů je spousta. Příště dám jiné a pak zase jiné.
@Vorča: úsměv :-)
@Stranger: dávám, jak netopýr za soumraku a z neznámejch důvodů jsem to potkal na zemi. Proč nesebrat? Začínám psát, boj se...trošku, trošičku.
@Cvrčka (ta, od které se mi líbí mluva): má červená barva je jinde. V žilách a ta škrtá jiné věci. A lámu do kola, protože se to neumí bránit. Na škvíry bacha, propadají se do nich detaily, když sypou se z kapes. Určitě by to šlo lépe. Jde to lépe. Mám to v několika verzích, ha! A ani tahle se mi teď nelíbí. A tečky mi neber, chybí mi sluníčka; hryžou totiž.
Příště dám všechny ale do řady. A jestli si vystřelíš růži, bude Tvá.
@Maaty: já znám nejkrásnější nebe právěže z kaluží. Protože do něj můžu vstoupit. Právě, že jsem chtěl zkusit jinak, pročby ne? Autora potěší, že báseň se mění se čtenářem. Je plastická.
Staňte se registrovaným členem a můžete plně využívat webové stránky. Jako registrovaný člen, budete mít řadu výhod! NEZAPOMEŇTE, ŽE REGISTRACE NA WEBU VYUŽÍVÁ COOKIES