Co mi přijde podstatný je ten úklad k recitaci. Anebo to vnímám diametrálně jinde, při tvorbě nikdy nemyslím na mluvené, právě proto ani jako u čtenáře by na mě tohle obyčejě nezafungovalo
asi, asi
zase umí dovést k zdůraznění
černobílé jako klavír
Co se na tohle téma dá vymyslet žejo. Možná se dá víc zažít než vymyslet, ale toho jsem se dotkl, co by téma takové mohlo obsahovat, umělo posunout.
Čtu třetí, čtvrtý.
Vystupují tady pro mě ostrůvky významů, mezi kterými doplňuju. Nemám tucha jak se tomu říká jestli meditativní nebo experimentální. Je mně to šumák, ale asi tak daleko by to nebylo. Nic nedáváš zadarmo. Ani nádech, štveš mě.
kde jinde chceš mluvit...
jednoduchost, co si sebou bere k uchu každý slovo,
a nechává ho znít, až neskutečně znít -
tady jazyk musí oku než závidět...
... šup do oblíbenejch, a vztekej se jak chceš
Co mi přijde podstatný je ten úklad k recitaci. Anebo to vnímám diametrálně jinde, při tvorbě nikdy nemyslím na mluvené, právě proto ani jako u čtenáře by na mě tohle obyčejě nezafungovalo
Úklad k recitaci. Nesmysl. Vzhledem k tomu, že recitaci do vínku položili už pochroumanou, nejsem schopna při psaní myslet na hlasový projev.
Říkala jsem tuhle Jarkovi (v rozhovorech o melodii). Tu věc slyším uvnitř. A i když jde mnohdy i o půltóny, nevím, jak by měla znít z venku. Ta transformace, přemístění řekněme, není po dokonalosti v mé kompetenci. Takže ne, neuvažovala jsem, jak by se měla přečíst. Jen tolik, jak mi zní uvnitř.
Co se na tohle téma dá vymyslet žejo. Možná se dá víc zažít než vymyslet, ale toho jsem se dotkl, co by téma takové mohlo obsahovat, umělo posunout.
Jaké téma?
Vystupují tady pro mě ostrůvky významů, mezi kterými doplňuju. Nemám tucha jak se tomu říká jestli meditativní nebo experimentální. Je mně to šumák, ale asi tak daleko by to nebylo. Nic nedáváš zadarmo. Ani nádech, štveš mě.
Je to emocionální příměr. Víc k tomu nejspíš nedokážu. Nedávám zadarmo. Snad né nadarmo. Emocionální příměr.
Chvíli mi trvalo, než jsem se dostala přes ten (pro mě) trochu kostrbatej začátek, ale tohle:
asi se mi zdají
od krajů z krajíce nad partají
sny
černobílé jako klavír
stálo za to
i když někdy dumám, jestli si vlastně jenom občas nehraješ se slovy a jestli to vážně myslíš vážně, jestli ti ty černobílý sny pro kraje z krajíce nad partejí, můžu věřit. Egon má pravdu, nedáváš čtenáři zadarmo ani celkový vyznění básně. Ale možná je to ta moje vtlačená představa, kdy co myslím já, je myslím správně, což je blbost, protože věřím, že zrovna tobě je cizí nadbytečnost slov. Tak proč mi sakra ty hubený časy přídou navíc? Asi se budu muset vrátit.
Možná je kostrbatej vůči tomu dalšímu, jinak bych určitě nesouhlasila.Anebo se zeptám jak a proč. A nevadí mi, že odpovíš po vjemu subjektivním. Nene, právě to chci.
jestli si vlastně jenom občas nehraješ se slovy a jestli to vážně myslíš vážně
Ano, občas to dělám. Ale tady na to nebyl čas. Dvě minuty na předání emocionálního rozpoložení, z čisté (možná trochu zvlněné) vody. A vím, že ta moje odpověď není důležitá.
zrovna tobě je cizí nadbytečnost slov. Tak proč mi sakra ty hubený časy přídou navíc?
Ano, nadbytečnosti se snažím vyhnout a ano, další otázkou je, zda-li se mi daří.
Ovšem mně navíc nepřipadá. Hubené časy řekněme rozlehlých objetí. Mělo obsáhnout. Mělo, no.
Takovej soukromej vesmír. Vzpoměl jsem si na Karlín, kde jsme bydleli pár let. V bytě s okny do vnitrobloku, v hubených letech širého objetí, už je to pryč, nikdy to nebude zase takové a je to asi v pořádku. možná jiné pocity, než si chtěla, ale u mě taky za palec.sobecky.
Staňte se registrovaným členem a můžete plně využívat webové stránky. Jako registrovaný člen, budete mít řadu výhod! NEZAPOMEŇTE, ŽE REGISTRACE NA WEBU VYUŽÍVÁ COOKIES
Přihlášení
