Budeš sa tváriť, že si. Budeš provokovať osud.
Tvoj milenec sa zmení na Dávida. Prvá
ho oslovíš, lebo v slove je lov. Tvoja dcérka
ťa zobudí do nového rána, a ty pokojne zaspíš.
Máš toho toľko na srdci, že nevýslovné
sa zobudí a ocitneš sa na hrane skaly,
ktorá nemá už žiadny pocit. Len myslené
ťa ochráni pred skutočnosťou prebývania
na okraji toho, čo nazývame snom.
Plná, nebezpečne túžiaca, zrada ťa osloví.
Ale ty ešte pobehuješ od postele k sporáku,
ťaháš sa s bremenom úzkosti, strachu
o trochu rovnováhy medzi pomyselným
a zakúšaným. Priestor sa ti zúžil a ty precitáš.
Toto je tvoj domov, ktorý zbabelo opúšťaš
Lebo prekážka prerástla na múr, ktorý ťa
oddeľuje od sveta milého a úprimného
ako dieťa s prvými zúbkami. Nebudeš,
prisahám, že nebudeš k sebe milá, lebo
tvor, ktorý v tebe hniezdi, dorástol.
Tak by som mohol vymenovať strasti,
ktoré ťa čakajú za prvou zákrutou
na ceste k inému domovu. Budeš potrebovať
viac lásky, rozumu i peňazí ako si zvykla.
Rozhliadni sa však, kam by si išla dopredu.
Tvoji blízki ťa potrebujú v čele. Nenechaj
sa stáčať k priepasti, hoci i tá je riešením.
Slnko je v mojej blízkosti a ja vidím
ako sa rozhliadaš. Neraz si už odišla s ním
a ďaleko. Ďalej než za plôtik záhradky.
Komu venuješ svoj zvyšný čas, keď na teba
zostalo len to, čo si si zvolila? Ten, ktorý vidí,
že blúdiš, sa len možno rád mýli. Tvoj kocúr
si raz v noci zasadne na tvoju hruď a srdce
sa ti ešte rozbúši. Si mi drahá aj preto,
že vieš, ako sa derie na povrch prameň,
ako voda zurčí dolu kamienkami, ako sa
vyleje cez breh, lebo túžba je vždy veľká.
Daj si ľahšieho vína, lebo to čo ťa takto čaká
je omnoho širšie a temnejšie, ako studňa ktorú hĺbiš.
To, čo vidíš, je len odraz v zrkadle. Skúšaš si iný
účes, lebo zrazu máš chvíľu čas. Zrazu je jasné,
že spánok sa ti môže vyliať z očí ako mušt,
ktorý si lisovala z hrozna, z toho zázračna.
Ono sa vyplaví slzou dobrého vína. Raz
ťa pozvem do vínnej pivnice. V letnej horúčave
ti chlad príde vhod. A ty zabudneš, že neveríš
v jasné vnuknutie. Napravíš si ofinu, akoby
to bol iba prievan, čo ťa zrazu ofúkol.
Mal som ti prísť do cesty. Viem dobre, že mal.
od dali
dne 17.04.2012 09:19 ·
10 Komentářů ·
608x čteno ·
To jsou slova, útvar, který musím v sobě nechat zrát. Nejde jen tak přiběhnout od plotny, pozametat písmenka, vyseknout z plezíru koment od polívky/z gruntu a jít věšet strofy, teda prádlo, nebo i jiný obchodní vztahy s Bejrútem a tak. Dám si na čas.
keď čítam tie tvoje monológy..a ešte budem ďalšie
nezáleží mi
komu boli adresované
prvým slovom vtrhneš do môjho vedomia či podvedomia
burácaš vzlykáš skučíš vzpínaš sa i pokojne plynieš
jednoducho mi vsugeruješ atmosféru
obrátený do seba
núkajúc možnosť zdieľať a predovšetkým uveriť
odvíjaním veršov
čo riadok po riadku znamenajú sebaobjavovanie
až sa mi zachce skríknuť ako to vieš?!?..nemôžeš ani tušiť!!..nemôžeš len tak!!..
a
často ani neviem kedy
sa vykloníš zo seba a akceptuješ prítomnosť Toho
ktorého sa neustále pýtame čo s tým človekom vo mne?
a mňa jednoducho donútiš
čítať opäť..v inom svetle a potom
ešte aj potme
..
ja viem, roztárala som sa..prepáč
ani neviem čo to do mňa vošlo
polepším sa
:)
Jen tak co mi napadá...
-že setsakramentsky nerozumím poezii
-první a poslední strofa je mi čitelná
-to mezitím je zajímavej monolog s takovým zvláštním zabarvením to myslím stran těch ploten a vína a těch doporučení co dáváš
-a celkově mi to tvoří takovou láhev něčeho lepšího na den sváteční a tak jí pomalu upíjím a říkám si že setsakramentsky nerozumím poezii a vlastně se pletu protože tohle je próza, taková próza něčeho lepšího
Přemýšlím o Tvých slovech (jak z pozice čtenáře, tak autora) a nevím odkud kam dřív a jak.
Přemýšlím proč jsou mi zvláště některé pasáže tak povědomě blízké, jako když se z dlouhých cest vracíš domů a poznáváš znovu svou krajinu...
Přemýšlím jak to děláš, že se Ti celkem často daří zasáhnout širší spektrum (pokud psaným slovem) čtenářů.
Budeš sa tváriť, že si. Budeš provokovať osud.
Máš toho toľko na srdci, že nevýslovné
ťaháš sa s bremenom úzkosti, strachu
Nebudeš,
prisahám, že nebudeš k sebe milá, lebo
tvor, ktorý v tebe hniezdi, dorástol.
Daj si ľahšieho vína, lebo to čo ťa takto čaká
je omnoho širšie a temnejšie, ako studňa ktorú hĺbiš.
To, čo vidíš, je len odraz v zrkadle.
Rozhliadni sa však, kam by si išla dopredu.
Tvoji blízki ťa potrebujú v čele
Mal som ti prísť do cesty. Viem dobre, že mal.
Hovoříš o tom, co každého z nás někdy potkalo, nebo potká. Hovoříš o lásce, odvaze, utrpení, o realitě vnější a vnitřní, o dobru a zlu, o pokušení i o osudu, o víře ve všedních dnech. Podáváš s určitou životní zkušeností, druhem moudrosti, se starostlivostí, pochopením i citem. Mluvíš jako otec, syn, bratr i přítel v jedné o sobě. Kdo by se nepozastavil, kdo by nevykřiknul: -Ano! Tohle se mne přece týká!-
Jako bychom ve Tvých textech byli všichni. I ti, které neznáme, nebo jsme nepotkali.
Pokud jde o tento text, mám raději ty ukázněnější, tedy v tom smyslu, že podpořené rýmem, rytmem, melodií, kterou zaznamenáš, i když nechceš. Lépe pronikají. Tady sem tam zaznamenám i mírnou zvukovou disharmonii, nicméně i přesto mohu říci, velmi ráda jsem četla (asi už nejde spočítat kolikrát), a nejspíš budu číst znovu. Ke Tvým textům je mi nutné se vracet.
Staňte se registrovaným členem a můžete plně využívat webové stránky. Jako registrovaný člen, budete mít řadu výhod! NEZAPOMEŇTE, ŽE REGISTRACE NA WEBU VYUŽÍVÁ COOKIES
Přihlášení
