Je to takové trošku kostrbaté, ale něco skrz to prosvítá. A snad bych >hloubš< nahradil >hlouběji<
A ještě možná jak by znělo:
už ani pít ji nezbývá
z večerních pozdních ran
...
z hlubokých kapes nitra
(nebo z nitra které má hluboko do kapsy)
Já bych se přiklonim k hrátkám s melodií skrze slova. Ale že bych byl nějak s čelistí kousek níže, než mám tři brady? Ani ne.
Vnímám pnutí vytvořené natažením oxymorónové nitě, ale šít se nedaří.
Vše se mi zdá do prostoru hozené a záleží, kdo v jakém koutě, jak stojí, tak to tam vidí. Já ležím asi obličejem na stropě, nevidím nic a neumím se do básně postavit, mělko.
Úspornost, nahučtěnost, divoký tanec.
Možná jen (má) blbá hodina.
mně oslovily první dva verše. moc jsem si díky nim přála, aby to bylo vázaný.
A tak mě navnadily, že jsem si až u toho "výš je daleko" uvědomila, že je to o něčem úplně jinym, než bych chtěla a že teda to není můj kus.
mimochodem, 'že výš je daleko a ty možná víš, že ona tuší'... probůh, to mi přijde ... dost blbý. (pardón, se vfší úctou)
Ta hra hluboko - vysoko - hloub i to opakování prvního verše... mi nefunguje k ničemu. a závěr by se mi líbil, kdybys to nepostavila zas na tom 'obratu na patě'
bez úst slova němá
bez úst slova vyslovená
víš... bavilo by mě tam mít od Tebe kousek prostoru.. třeba
bez úst slova němá
bez úst vyslovená
nebo ač bez úst vyslovená, no takže na prvních dvou a posledních dvou bych chtěla postavit báseň, možná ne nutně jednu :)
Staňte se registrovaným členem a můžete plně využívat webové stránky. Jako registrovaný člen, budete mít řadu výhod! NEZAPOMEŇTE, ŽE REGISTRACE NA WEBU VYUŽÍVÁ COOKIES
Přihlášení
